Česká mince, kterou znají všude, jenom jí zkomolili jméno: tolar

Od chvíle, kdy z nově založené mincovny v roce 1520 vyjel první oficiální tolar, až do okamžiku, kdy o osm let později Schlikové o mincovní právo zase přišli, se v Jáchymově vyrobily nejméně tři miliony těchto dnes už legendárních mincí. Z toho alespoň dvě třetiny odputovaly na evropský trh.

Původní tolar si připsal mnohá prvenství. Razil se na něj letopočet, což v té době byla víceméně novinka. Podnikaví Schlikové navíc své mince celkem drze opatřili vlastním erbem. Něco takového si žádní jiní obyčejní šlechtici v dějinách Česka do té doby nedovolili. Všechny mince od počátků mincovnictví na našem území vždycky zdobily jen a pouze symboly panovníka.

„Pravé“ versus „obyčejné“: České tolary účetní pečlivě rozlišovali

Ani jedna z těchto zajímavostí ale za úspěchem tolaru nestála. Mince si v obchodním světě rychle vydobyla věhlas a oblibu kvůli takzvané metrologické stabilitě. Jinými slovy, lidé se na jejich kvalitu mohli vždy spolehnout; i když jich jáchymovská mincovna vyrobila miliony, každý tolar vážil stejně a obsahoval stejně vysoký podíl ryzího stříbra.

Protože byly tak oblíbené, netrvalo dlouho a stříbrnou minci podobných parametrů začali vydávat i další evropští výrobci. Jméno tolar, nebo tedy spíš německy thaler, jim už zůstalo.

Zpočátku se ovšem všude úzkostlivě rozlišovalo, jde-li o pravé jáchymovské tolary, nebo o tolary, kterým se říkalo „obyčejné“. Tomu nakonec učinil přítrž tehdejší král Ferdinand I. Habsburský v roce 1547. Tehdy už Šlikové dávno neměli mincovní právo; téhož roku jim ale Ferdinand sebral i Jáchymov a přilehlá panství. Zároveň nařídil, aby v jáchymovských ražbách snížili obsah stříbra na úroveň ostatních tolarů, které se pod jeho záštitou razily v rakouských zemích.

Tolar zlevnil a zaplavil Evropu i kolonie

Tehdy se ale už do Evropy začalo dostávat stříbro z kolonií v latinské Americe. Cena tohoto drahého kovu proto klesla a z tolarů se postupně stalo mnohem dostupnější platidlo než dřív. Vznikaly různé druhy: křížový tolar, lví tolar, tolary korunní, Filipovy, burgundské…

Všechny zmíněné tolary byly stejně jako ty jáchymovské metrologicky stabilní, ale jejich daná hmotnost, ryzost a velikost se od sebe navzájem lišily. Slovem tolar, nebo přesněji německým názvem thaler, se tak nakonec označovala každá stříbrná mince vyšší hmotnosti a ryzosti. Tedy, skoro každá; v Rusku se takovým mincím říkalo jefimky. I jejich původ ale šlo do rodiště všech tolarů vystopovat; Jefim se v Rusku říká právě svatému Jáchymovi.

Tolaroví rekordmani

Na našem území se za císaře Maxmiliána II. Habsburského razil říšský tolar. Používal se v celé Svaté říši římské neuvěřitelných dvě stě let. Byl to takový prapředek dnešní euromince.

V osmnáctém století vzniknul ještě takzvaný levantský tolar Marie Terezie, který se stal hned několikanásobným rekordmanem. Konkrétně mince ražená roku 1780 je pravděpodobně nejrozšířenější mincí světa a v některých oblastech ji přijímali až do začátku 20. století. Stejně jako mnohé další, i tento tolar byl hlavně obchodní mincí. Množství, které se jich vyrazilo, je ohromující: Mluvíme zde minimálně o 320 milionech kusů, což je v přepočtu na ryzí stříbro obdivuhodných 9 tun. A to je pouze minimální odhad, podle jiných zdrojů mohlo být těchto tolarů vyrobeno i 800 milionů. A to vše za jediný rok.

Tolar, thaler, tallér, tallero, dalur, daler, dolar...

Německý název thaler si samozřejmě jednotlivé národy, které tolarovou měnu používaly, dál komolily. Maďaři stříbrné minci říkali tallér, Poláci talar, Italové tallero, Etiopané talari. Severské státy měly daler, na Islandu se používal dalur. Nizozemský název daler nakonec přešel i do angličtiny, kde tento výraz používají dodnes. I oni si ho ale zkomolili; z původních tolarů tak nakonec vznikla měna, kterou se nejen ve Spojených státech platí dodnes: dolar.