Když rozdíly mizí, 32. díl: Divoch z Nového světa

Americký státník a přírodovědec Benjamin Franklin byl přesvědčen, že by krocani měli zastávat místo národního zvířete USA namísto orlů. I když většina Američanů považuje krocany jen za hlavní chod slavnostní tabule při oslavách Dne díkůvzdání, Franklin obdivoval jejich inteligenci a důvtip.

Měl k tomu mnoho pádných důvodů. Krocani divocí (a jejich domestikované protějšky, krůty domácí) vynikají svou zvídavostí a společenskostí. Jiného jedince dokáží rozpoznat jen po hlase, a to i přesto, že u krocanů bylo zatím objeveno více než dvacet různých druhů vokalizace. Vědcům se podařilo zdokumentovat i jejich skvělou paměť a schopnost orientace. V jedné ze studií si krocani divocí pamatovali umístění krmiště i po celém roce. Místo, kde dostali loni obídek zadarmo, poctivě obcházeli a očuchávali.

Dalším ukazatelem adaptivní kognice u krocanů jsou i jejich emoční životy. Krocani bytostně potřebují žít ve společnosti jiných jedinců svého druhu. A rozhodně nejde jen o instinkt, který by jim říkal, že ve větším počtu jsou více v bezpečí. Výzkumníci zjistili, že pokud krocana odeberou z hejna (a to i v případě krocana ochočeného), bude se rozčilovat tak dlouho, dokud se se svými společníky znovu neshledá. Kromě toho krocani patří mezi druhy, které truchlí nad ztrátou člena své rodiny. Vědci dokonce zdokumentovali i skutečnost, že jejich domácí protějšky doslova trpí, když jsou jejich společníci zabíjeni. Při tomto pohledu se jim srdce rozbuší jako splašené. Je očividné, že cítí a chápou bolest.

I když se u nás krůty na slavnostních stolech nevyskytují tak často jako v USA, je jen u nás každý rok zabito více než osm set tisíc krůt, které z větší části vyrůstají ve velkochovech.