Ilustrační foto
Facebookové diskuze jsou nevyčerpatelnou studnicí inspirace i dokonalým odrazem v zrcadle současné stále se zhoršující situace opuštěných a týraných zvířat.
Facebookové diskuze jsou nevyčerpatelnou studnicí inspirace i dokonalým odrazem v zrcadle současné stále se zhoršující situace opuštěných a týraných zvířat.
Zrcadlí se v nich lidé způsobující utrpení i ti, kteří před utrpením zavírají oči a otočí hlavu s komentářem, který má zřejmě značit humor nebo vlastní neštěstí, protože když má někdo svých starostí dost, asi to znamená, že nic jiného nejde řešit.
Zrcadlí se v nich neinformované dobro i bolest.
V tom zrcadle je odpověď na otázku „proč, opravdu lidskost někam odešla a už se nevrátí?“ naservírovaná na stříbrném podnose.
A tak si tu na blogu dovolím založit takovou malou sérii s názvem „z facebookových komentářů“.
Pokud se tu náhodou najdete, netřeba zoufat. Na podivných komentářích je báječný, že se v diskuzi vždycky objeví někdo, kdo věc uvede na pravou míru a komentář „aha, já jsem nevěděl/spletl se“, nebolí. Špatné je, že většina facebookových komentátorů tyhle slovíčka nezná nebo si myslí, že způsobují rakovinu.
Za svou facebookovou existenci jsem na komentář „to jsem netušila“ narazila přesně jedenkrát. Moje radost byla obrovská a pevně věřím, že se může opakovat.
Protože až tehdy, kdy bude dobro informované, může zvítězit nad zlem.
Ilustrační foto
Ilustrační foto
Pro začátek vykopávám jeden z mých nejoblíbenějších. Naposledy jsem na něj narazila minulý týden a pokaždé, když ho v různých obměnách čtu, chce se mi trochu mlátit hlavou o zeď a trochu zalézt s pláčem pod postel.
Facebookový komentář: „Já jsem ho z té množírny vlastně zachránila, co by s ním jinak bylo. Všichni mají právo na život!“
Realita: A tak zatímco se díváte na nové štěňátko a vyprávíte mu, že teď už bude všechno dobrý, čeká jeho polomrtvá matka na další období březosti. Možná to nepřežije, možná ano. Kdo ví. Možná bude vyhozena jako nepotřebná, možná přivede na svět další várku těch, kteří poputují do domovů lidí, kteří se nechali zlákat roztomilou fotkou v inzerátu jako hurá akce bez promyšlení, aby po nějaké době byli nepotřební. Nebo možná skončí v láskyplném domově, kde se mohl hřát někdo již odložený, ale už tam nebylo místo, a tak zemřel při čekání za mříží útulku.
A co by s ním bylo, pokud by nebyl nikým koupen? Zřejmě by byl darován nebo by se octil v rukou záchranářů.
Kde není poptávka, tam není nabídka. Množírenské peklo skončí tehdy, kdy na dveře žádný zájemce o koupi nezaťuká.
A pokud bychom chtěli polemizovat o té nejhorší možnosti, pořád je to jen handlování smrti za smrt. Jedna proti desítkám dalších.
Je mi líto.
