Benda z ČNB: Že nám Babiš vyčítá růst sazeb? Každý má právo věřit, že Země je placatá

Vojtěch Benda, bývalý člen bankovní rady ČNB

Vojtěch Benda k ekonomickému vývoji

V bankovní radě České národní banky strávil Vojtěch Benda šest let. Miloš Zeman jej však už na druhý mandát nejmenoval, přestože mohl. Za zvyšováním úrokových sazeb coby protiinflačním nástroji si stojí a nevidí jinou možnost, jak by centrální banka proti dvoucifernému růstu cen mohla bojovat. Jasně tak odmítá názor jak prezidenta Zemana nebo ekonoma Jana Švejnara, podle něhož zvyšování úroků inflaci naopak podněcuje. „Fascinuje mě, že tak vzdělaný ekonom může říkat takový nesmysl, který přivedl kdysi prosperující tureckou ekonomiku k hrozivě pádivé inflaci,“ říká bývalý radní ČNB v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.

Z bankovní rady odcházíte po šesti letech. Jak je hodnotíte?
Byla to jízda. Myslím si, že málo centrálních bankéřů zažije za svůj mandát tolik zásadních věcí. Nastupoval jsem do bankovní rady, když ještě běžel kurzový závazek, takže cílem bylo co nejplynuleji jej ukončit a přejít do normálního režimu. Zažil jsem normalizaci úrokových sazeb, kterou přerušil covid a my jsme museli přejít na krizové řízení, a hlavně se soustředit na stabilitu finančních institucí.

A v neposlední řadě růst inflačních tlaků, na které jsme museli s předstihem reagovat. Přijímali jsme ale také novou regulaci, která se týkala spotřebitelského úvěru, podařilo se prosadit novelu zákona o ČNB, která posílila naše pravomoci v oblasti nastavování parametrů pro poskytování hypoték. Bylo to velmi pestré a nenudili jsme se.

Jak jste se vůbec stavěl ke kurzovému závazku, tedy k cílenému oslabování koruny, které trvalo od listopadu 2013 do jara 2017?
Zpočátku s nedůvěrou, ale ctil jsem kontinuitu a přijal jsem, že předchozí bankovní rada jej zavedla, byť šlo o nekonvenční nástroj měnové politiky. Pak už jsme se soustředili hlavně na to, aby opuštění závazku nebylo provázeno nějakými turbulencemi na devizovém trhu. Nic takového se nestalo a výsledkem kurzového závazku byla vysoká úroveň devizových rezerv, které se nám v dnešních těžkých dobách celkem hodí a představují polštář pro zachování stability kurzu koruny.

A budou ty rezervy dostatečné? Prý jste během května utratili asi pět miliard eur na podporu koruny. Navíc pravděpodobně brzy přijde první zvýšení úrokových sazeb Evropskou centrální bankou. Nebude koruna pod větším tlakem?
Ano, to je správná úvaha, neboť právě úrokový diferenciál bude hrát klíčovou roli při zachování stability kurzu koruny. Nemůžeme se spoléhat na nějaký příliv zahraničního kapitálu nebo kladné saldo obchodní bilance, které dříve působily pro korunu, pro její posílení. Už nyní vidíme, že když sazby zvyšuje americká centrální banka, kapitál odplouvá z rizikovějších regionů, které jsou blíže konfliktu na Ukrajině, právě do USA a do dolaru.

Taky se křičelo, já jsem křičel, ostatní křičeli. Myslím, že bude zajímavé, až se podíváte na přepisy z jednání bankovních rad za šest let, až budou zveřejněny.

Nebude tedy právě nově složená bankovní rada muset upustit od svého příslibu prozatímního nezvyšování úrokových sazeb, aby udržela dost velký rozdíl mezi sazbami u nás a v eurozóně, a tedy nedopustila oslabení koruny?
Obávám se, že ať bylo slíbeno cokoli, nová bankovní rada nemá jiné nástroje v boji proti inflaci, než jsme měli my, tedy úrokové sazby. Intervence ve prospěch koruny pak mohou sloužit jen jako doplněk, protože pokud platí, že třetina až polovina naší inflace má domácí zdroje, musím s ní bojovat pomocí úrokových sazeb. Současně s tím mohu hlídat přes devizové intervence stabilitu kurzu, to ano.

Kam se tedy úrokové sazby mohou ještě posunout?
To vám skutečně nejsem schopen říci, protože jsem neviděl žádné prohlášení kromě toho, že nový guvernér (Aleš Michl, pozn. red.) řekl, že navrhne v srpnu stabilitu úrokových sazeb. Otázka je, zda to přijme i zbytek bankovní rady. To si budeme muset počkat na nějakou deklaraci směřování měnové politiky od bankovní rady v novém složení.

Čím si vysvětlujete, že vás prezident republiky Miloš Zeman nejmenoval na dalších šest let, přestože mohl?
Nevím. Neměl jsem možnost se s prezidentem osobně setkat, žádný rozhovor jsme nevedli, takže jeho důvody neznám. Z pár jeho veřejných prohlášení předpokládám, že tam byl asi nesouhlas s naším prováděním měnové politiky. Kdybych se ale měl znovu rozhodovat o měnové politice řekněme od léta 2021, postupoval bych stejně. Takže rozhovor s prezidentem by stejně asi nic neřešil.

Totéž by se dalo říci o nepokračování dnes už bývalého viceguvernéra Nidetzkého?
Zeptejte se jeho.

Je vám to líto, že jste neměl možnost být v bankovní radě i na dalších šest let?
Pokud končíte v práci, která vás profesně naplňuje, lidsky baví a jste v týmu se skvělými lidmi, asi by bylo licoměrné předstírat nějakou radostnou euforii. Na druhé straně, že bych zkrápěl zelený ubrus přívalem slz, to rozhodně také ne. Beru to jako život. Ona je to svým způsobem politická funkce a v nich občas rozhodují jiné aspekty než to, jestli svou práci děláte dobře, nebo ne. Beru to jako hotovou věc, stalo se a jde se dál.

Já si myslím, že pan profesor Švejnar je v tomto úplně mimo. Fascinuje mě, že tak vzdělaný ekonom může říkat takový nesmysl, který přivedl kdysi prosperující tureckou ekonomiku k hrozivě pádivé inflaci. Je to totálně v rozporu s ekonomickou praxí, zkušeností centrálních bank z minulých let.

S kým jste při jednání v bankovní radě vedl nejostřejší diskuse?
Jsem vášnivý debatér a hodně emotivní člověk. V okamžiku, kdy jde o závažné věci, jsem schopný vést ostrou debatu s kýmkoli z bankovní rady. Oceňoval jsem, že i když debata byla vyostřená, měla vždy vysokou kulturu. Musím vyzdvihnout roli guvernéra Jiřího Rusnoka, který díky tomu, že se těšil autoritě u členů bankovní rady, tu debatu dokázal vždy úspěšně moderovat a dovést ke zdárnému výsledku.

Křičelo se někdy na jednáních?
Taky se křičelo, já jsem křičel, ostatní křičeli. Myslím, že bude zajímavé, až se podíváte na přepisy z jednání bankovních rad za šest let, až budou zveřejněny. Blíže se k tomu teď nechci vyjadřovat, protože máme dohodu, že se k těmto věcem explicitně nevyjadřujeme.

Jak vůbec takové jednání bankovní rady probíhá?
Záleží podle typu jednání. Těch měnověpolitických máme do roka osm. Začínáme tím, že si vyslechneme argumenty expertů, šéfů sekcí, poradců a pak se uzavře nás sedm a rozhodujeme o tom, zda a případně o kolik bodů změníme úrokové sazby.

Jdete na takové jednání s tím, že už víte, jak budete hlasovat, nebo vás ještě ovlivní argumenty expertů, poradců, šéfů sekcí?
Nějakou představu už člověk má, protože se ekonomickou realitou zabývá na denní bázi. Jsem ale otevřen diskusi a debatě a dojít k nějakému závěru, který je třeba jiný, než jsem původně zamýšlel, ale jde správným směrem. Z mého pohledu je lepší dosáhnout kompromisu, který deklaruje jednotnost bankovní rady, než být za každou cenu ten, kdo trčí mimo.

Vojtěch Benda (47)

Vystudoval Fakultu mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze. V roce 1998 nastoupil do České národní banky jako referent do měnové sekce, později zastával v ČNB pozici hlavního analytika. Zabýval se makroekonomickými analýzami a prognózami české ekonomiky. Během svého působení v ČNB absolvoval zahraniční odborné stáže (například v Paříži, Vídni nebo Římě) věnované měnové politice a analytickým metodám. V letech 2006 až 2012 působil jako senior ekonom v mezinárodním týmu ekonomického výzkumu finanční skupiny ING, kde se věnoval makroekonomické analýze a strategii pro finanční trhy. V letech 2013 až 2014 měl na starosti analýzu a strategii akciových trhů jako hlavní ekonom ve společnosti BH Securities. Od dubna 2014 působil v ČNB jako poradce člena bankovní rady Jiřího Rusnoka. 17. května 2016 jej prezident republiky Miloš Zeman jmenoval s účinností od 1. července téhož roku členem bankovní rady České národní banky. Tento post zastával do konce června 2022.

Jak vnímáte hlasy od bývalých vládních představitelů, zejména Andreje Babiše nebo Aleny Schillerové, že příliš razantním zvyšováním úrokových sazeb poškozujete českou ekonomiku nebo že ženete lidi do chudoby?
Myslím, že žijeme v demokratické společnosti a každý má právo na názor, stejně jako každý má právo se domnívat, že Země je placatá nebo že voda může téct do kopce. Pak jsou tady ale činitelé, kteří mají reálnou odpovědnost a mandát jim svěřený prezidentem a Ústavou. A ti si nemohou dovolit dohady, ti musí jednat standardně a dělat i kroky, které nejsou populární, ale o nichž vědí, že jsou dlouhodobě prospěšné. A to i s rizikem, že dopady budou vidět až za delší dobu.

Ale ona je ta situace vlastně všude stejná. S inflací bojují všechny centrální banky a všude čelí kritice veřejnosti i politiků, protože každý chce to řešení rychle, nejlépe příští týden. Tyhle věci se bohužel do týdne, ba ani do měsíce vyřešit nedají. To vůči centrálním bankám vyvolává averzi. V dobách, kdy jsou inflace a úrokové sazby nízko, se nikdo o centrální banky nezajímá, teď je to zkrátka jinak. Ale právě proto máme nezávislý mandát, abychom svou politiku prováděli bez rizika politických tlaků s vědomím, že to část populace bude bolet, ale že výsledek bude nakonec pro všechny příznivý.

Co jste říkali ministryni financí, která byla loni na jednom z vašich měnověpolitických jednání, kde vás, jak sama uvedla, varovala před zvyšováním úrokových sazeb?
To nemohu říci, šlo o uzavřené jednání. Ministryně financí však má právo se jednání bankovní rady zúčastnit. Mě spíš mrzí, že paní bývalá ministryně nebyla na více jednáních bankovní rady, kdy se jednalo o věcech, jež se týkaly třeba i vládních politik.

Necítili jste z její strany nějaký nátlak, když za vámi přišla asi dva měsíce před sněmovními volbami?
Ani náhodou. Nevím, jak ostatní kolegové, ale já ne. Jsou rozhodnutí, která musíte udělat, protože víte, že jsou správná.

Co říkáte na argumenty, že zvyšování úrokových sazeb naopak přispívá k inflaci, protože úrok je náklad a ten si firmy započítávají do cen? Tento názor razí nejen prezident republiky, ale třeba také profesor ekonomie Jan Švejnar.
Já si myslím, že pan profesor Švejnar je v tomto úplně mimo. Fascinuje mě, že tak vzdělaný ekonom může říkat takový nesmysl, který přivedl kdysi prosperující tureckou ekonomiku k hrozivě pádivé inflaci. Je to totálně v rozporu s ekonomickou praxí, zkušeností centrálních bank z minulých let. Kdybych ten argument otočil, znamenalo by to tedy, že inflaci ztlumím, pokud úrokové sazby stáhnu do záporu?

Nemám k tomu další komentář. Buď je to dané neznalostí, nebo je tam nějaký jiný účel. Těžko říct. Nedávno se tu konal kongres, na kterém vystoupila řada jiných profesorů a pan Švejnar se jej zúčastnil také. Mohl si vyslechnout argumenty, že inflace už dnes není nákladová, ale je to inflace marží, tedy poptávková, a že je třeba s ní razantně bojovat. Je zajímavé, že na tomto fóru světově uznávaných ekonomů se pan profesor Švejnar o svůj kuriózní a ojedinělý ekonomický názor nepodělil.

Pokud bychom ale připustili, že inflace nákladová, respektive nabídková, je, dá se porazit jinak než tlumením poptávky, ať už z pozice centrálních bank nebo vlád?
Nedá. Inflace je vždy způsobena převisem poptávky nad nabídkou. Jinak než tlumením poptávky se s tím bojovat nedá. Žádný jiný nástroj jsem neviděl, neslyšel jsem o něm. Je ovšem také důležité, aby svou roli sehrála i vláda svou rozpočtovou politikou.

A jsme schopni inflaci dostat zpět do cílového koridoru ČNB, aniž bychom si prošli hospodářskou krizí?
Bude samozřejmě velmi obtížné vyhnout se poklesu ekonomiky. Inflace je rychlejší než růst mezd, což samo o sobě může mít tlumící efekt na ekonomiku, a tedy i inflačních tlaků. Ale za předpokladu, že lidé budou věřit, že má smysl spořit. Aby to nedopadlo tak, že když budete chtít dětem koupit boty, musíte je koupit teď, protože za měsíc už budou výrazně dražší. Případný dočasný pokles ekonomiky však neznamená hned krizi.

Tam jsme ještě nedospěli, nebo už ano?
Mě třeba velmi překvapilo, že přestože lidé mají výrazně vyšší výdaje za energie, jsou vykoupené prakticky všechny zájezdy do zahraničí. Já třeba letos k moři nejedu, je mi líto platit přemrštěné ceny a říkal jsem si, že ty peníze raději investuji třeba do fotovoltaiky nebo do něčeho, co má dlouhodobě smysl. Ale vidím, že část lidí se bojí, že peníze ztratí hodnotu a že by je měli utratit teď, a část lidí si ještě neuvědomuje tlak na budoucí náklady, které budou muset řešit. Kumulace těch dopadů teprve přijde, spíše ve druhém pololetí letošního roku a i v roce příštím.

Jak se tedy inflace bude letos a v příštím roce vyvíjet?
Ve druhé polovině letošního roku začne klesat, ale bude ještě poměrně vysoká. Jsem ale přesvědčen, že v závěru roku 2023 už by se měla dostat blízko inflačnímu cíli. To, že jsme naskočili do zpřísňování měnové politiky jako jedni z prvních na světě, bude znamenat, že naše inflace začne klesat dříve než v okolních zemích a že ČNB bude moci začít snižovat úrokové sazby dříve než jiné centrální banky a bude je vracet k normálním hodnotám.

Jaký očekáváte vývoj ekonomiky? Všude vidíme jen snižování odhadu růstu. Opravdu to přečkáme jen s jakousi kladnou nulou?
Naše květnová prognóza počítala s tím, že se ekonomika dostane ve druhém pololetí dočasně do záporu. Obávám se, že je to nevyhnutelné, protože prostředí není nakloněno nějaké konjunktuře. Máme tady velkou nejistotu ohledně vývoje zahraničních ekonomik a ještě vůbec nevíme, jestli dojde k nečekané uzávěře plynu, což by znamenalo výrazný šok nejen do naší, ale i do světové ekonomiky.

Ale i kdyby došlo k dočasnému ekonomickému poklesu, situace nebude tak dramatická, protože jsme zažili několik let svižného růstu mezd, mimořádně nízké nezaměstnanosti, a je něco jiného, když jdete do poklesu ekonomiky s nezaměstnaností dvě procenta, nebo dvanáct procent. Nějaká hluboká recese nás nečeká. Ekonomický růst ale není modla, ekonomický růst dává smysl, pokud je tažen produktivitou, udržitelným vývojem. Ekonomický růst tažený deficity a inflačními penězi udržitelný není a dlouhodobě přináší zkázu.

Víte už, co budete dělat, až nebudete v České národní bance?
Jak říká Fráňa Šrámek: „Nebudu voják, to bude krásné.“ Ne, ale vážně. Nevím. Až do konce svého mandátu jsem se stoprocentně soustředil na práci v ČNB. Asi bych byl málo motivován, kdybych už půl roku trčel jednou nohou v nějakém příslibu. Nic takového momentálně nemám, chystám se po dlouhé době udělat si pěkné prázdniny, strávit je více s dětmi, protože jsem na ně neměl moc času. A pak se uvidí. Uvidím, jaké budou možnosti. Jak říká moje maďarská manželka: „Rossz pénz nem vész el,“ neboli „špatný peníz se neztratí“, takže si myslím, že nějakou zajímavou práci si najdu.

Hlavní pro mě bude, aby mě to bavilo, a aby to mělo smysl. Nešel bych dělat „ouřad pro ouřad“ jen proto, aby mi chodily peníze. Na začátku jste se ptal, jestli nejsem zatrpklý, že jsem nedostal druhý mandát. Já si vážím toho, že jsem dostal aspoň ten jeden. Bude se mi těžko odcházet z toho titulu, že lidi tady mám rád, hezky se mi s nimi pracovalo, všech si jich vážím. Člověk bude vždycky srovnávat a ta laťka je nyní nastavena hodně vysoko.

Tagy: