Chrysler 180 byl autem řezníků a zelinářů. U nás se proslavil, jinde je skoro neznámý

Chrysler řady 160/180/2 Litres měl spletitý americko-britsko-francouzský původ, v ČSSR byl však v 70. letech jedním z mála západních aut, která se u nás ve větším počtu objevila. Paradoxní je, že v zemích svého původu i jinde po Evropě s výjimkou Pyrenejského poloostrova tento typ upadl v zapomnění.

Když se dnes řekne Chrysler, většina motoristů si představí velký americký koráb z 60. let nebo MPV Voyager, který se u nás prodával po sametové revoluci. Chrysler, který se k nám dovážel v 70. letech, však nebyl ani velký, ani americký. Přesto se nesmazatelně zapsal do paměti mnoha Čechů a Slováků, a to i díky rolím v dobových filmech a seriálech. Model 160/180 byl u nás navzdory ne příliš progresivní technice brán jako symbol západního blahobytu, pročež byl velmi oblíben mezi občany s privilegovaným povoláním.

Chrysler 180 GC měl spolu se svými modelovými kolegy 160, 160 GT a 2 litres komplikovaný a nepřehledný původ. Souvisel s peripetiemi kolem převzetí legendární francouzské značky Simca americkým koncernem, a rozdělením produkce mezi Francii, Velkou Británii a Španělsko. Vývoj Chrysleru-France, jak se model zpočátku jmenoval, probíhal ve Francii i Anglii současně, přednost nakonec dostala verze z Coventry.

Debutoval v říjnu 1970 na pařížském autosalonu a na domácí trh se dostal pod frankofonním názvem Chrysler Simca. Nabídka začínala základním modelem 160 opatřeným čtyřválcem o výkonu 80 koní a pokračovala lépe vybaveným 160 GT a 180. Oba používaly shodné motory o výkonu 97 koní, ale „gétéčko“ se ukázalo jako obchodně neúspěšné a zakrátko bylo staženo.

Chcete mě?

Vrcholná modifikace nosila jméno Chrysler 2 Litres a nabídla luxusní výbavu i okázalý exteriér. Dodávala se výhradně s americkou automatikou TorqueFlite. Vzhledem ke komplikovanému vývoji, nejasným vlastnickým vztahům, častým změnám názvů a rovněž i vinou příliš „cizího“ původu pro vlastenecky orientované Francouze, se vůz stal nechtěným dítětem.

Rok 1977 přinesl radikální řez, z Chrysleru se stává Chrysler Simca 1609 (160) a 1610 (180), ale už o dva roky později se názvy mění na Talbot Simca 1609 a 1610. To už byl konec celé řady na dohled, koncern chystal překvapení v podobě luxusního (a rovněž neúspěšného) Talbotu Tagora. Dny u nás populárních „cháček“ byly sečteny v roce 1982.

Na evropských trzích byl typ 1609 naposledy jako nový zaznamenán v modelovém ročníku 1981 poté, co bylo ve Francii a Španělsku vyrobeno cca 500 000 vozů všech modifikací.

Překvapivě soudobé svezení

Vraťme se ale ještě k autu jako takovému, resp. životu s ním. Množství plastů uvnitř barokní kabiny sice umělecký dojem příliš nezvyšuje, interiér jako celek je však velice útulný a pohodlný. Co by člověk od Chrysleru příliš nečekal, je sportovní svezení. Jenže chyba lávky.

Začíná to nebývale přesným řízením s vynikajícím rejdem, hlavní perla však dlí mezi předními koly. Jednaosmička tahá i po letech do otáček tak udatně, až se tomu nechce ani věřit. Věčná škoda, že do převodovky se nevešlo pět rychlostních stupňů, neboť vytočená čtyřka umí být na dálnici dost otravná. Řada majitelů proto dodatečně zabudovává pětistupňovou převodovku ze Simcy 1307.

Ve své době platily „krajzlery“, jak byly často u nás nazývány, za robustní a bytelná auta, která něco vydržela. Antikorozní ochrana byla však podobně jako u většiny vrstevníků velmi slabá, takže větší část dovezených vozů lehla po letech intenzivního provozu hnědým popelem.

Tuzexový sen

Jestliže ve zbytku Evropy kromě Španělska Chryseler 160/180/2 Litres v konkurenci Renautů 16,
VW Passatů či Fiatů 131 spíše jen paběrkoval, v někdejším Československu byla situace úplně jiná. První vozy 180 GC k nám přišly v roce 1972 a do poloviny 70. let se jich prodaly řádově stovky kusů za koruny i tuzexové bony.

Na chudém trhu ČSSR se Chrysler 180 prodával za 20 400 tuzexových korun (bonů), později za
22 800 TK. V letech 1974 a 1975 se prodalo i několik vozů prostřednictvím Mototechny a cena byla stanovena na 98 000 Kčs, což byl téměř dvojnásobek ceny nové Škody 100. Na druhou stranu to bylo méně než v případě Fiatu 131 Mirafiori, Saabu 99, Simky 1307 nebo Volhy. Tatra 613 v té době stála skoro trojnásobek. Dovoz Chryslerů se pohyboval každoročně kolem 1 000 kusů, přičemž nejsilnějšími ročníky byly 1973 a 1974. I přes relativně příznivou cenu byla koupě nového Chrysleru dosti nelehká a vůz si i jako ojetý držel cenu velmi vysoko.

Pravidelné zásilky euroamerických korábů pokračovaly až do roku 1978. Ani dnes se noblesní Chrysler neztratí, jen je škoda, že bývá titulován jako „zelinář“, „řezník“ a podobně. Líbivý sedan za to ale nemůže, na vině byla typická česká závist a nepřejícnost. Chcete-li si prožít „chryslerovskou“ dobu na vlastní oči, doporučujeme filmy „Pumpaři od zlaté podkovy“, „Vrchní, prchni!“ či „Kamarád do deště“.

Paradoxem zůstává, že podle pořadatelů českého značkového setkání se na tuzemské akce i dnes dostaví větší počet chryslerů než na srazy v zemi svého původu. Ceny zachovalých exemplářů se však už dávno odlepily od naprostého dna, takže za pěknou stoosmdesátku dáte dnes přinejmenším 180 000 Kč.

Text vznikl ve spolupráci s webem Autosalon.tv.

Tagy: