Rodina, přátelé, bývalí i současní politici a diplomaté se v pondělí v pražském Krematoriu Strašnice rozloučili s někdejším českým ministrem zahraničí, diplomatem, spisovatelem a historikem Jaroslavem Šedivým. Obřadu se zúčastnil i nově zvolený prezident Petr Pavel. Šedivý se celý život věnoval zahraniční politice, po revoluci vstoupil do služeb diplomacie, zasloužil se o odchod sovětských vojsk z Československa či vstup České republiky do NATO. Zemřel v sobotu 28. ledna ve věku 93 let.
Všemi etapami jeho života se prolínalo několik konstant – za všech okolností studoval, četl, psal, překládal, sportoval, byl věrný svým zásadám, zavzpomínal během obřadu na Šedivého jeho syn Jiří. Připomenul léta, kdy byl otec vězněn a potom za normalizace pracoval jako dělník, i na pozdější období.
Naposled se s Šedivým přišli rozloučit bývalí ministři zahraničí Karel Schwarzenberg (TOP 09), Alexandr Vondra (ODS) či Tomáš Petříček (ČSSD). Ze současné vlády se obřadu zúčastnila ministryně obrany Jana Černochová (ODS). Na rozloučenou mu zahrál a zazpíval píseň Život je jen náhoda hudebník Janek Ledecký.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Na Pavlovu inauguraci dostali pozvánku Klaus i Zeman, bude moci dorazit veřejnost?
Z dřevorubce diplomatem
Jaroslav Šedivý se narodil 12. listopadu 1929 v Praze. Vystudoval historii a slavistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1954 nastoupil do Slovanského ústavu Akademie věd, od roku 1957 působil v Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii v Praze. Založil odborný časopis Mezinárodní vztahy a tři roky byl jeho šéfredaktorem.
Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl vyloučen z komunistické strany, do níž vstoupil v lednu 1948. Musel nedobrovolně odejít z Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii. Kvůli svým postojům strávil šest měsíců ve vazbě a poté byl podmínečně odsouzen za podvracení republiky. Během normalizace pracoval jako dřevorubec, řidič kamionu a až do roku 1988 jako čistič oken. Publikoval řadu samizdatových studií. V tomto období také napsal dvě historické knihy pod jmény dvou svých přátel.
Krátce před listopadem 1989 začal pracovat v Prognostickém ústavu Akademie věd, kde se tehdy připravovala prognóza ekonomického vývoje v Československu. V prosinci téhož roku přešel na ministerstvo zahraničí jako poradce ministra Jiřího Dienstbiera (staršího). V červnu 1990 se stal československým a později českým velvyslancem ve Francii, po pěti letech se stal velvyslancem v Belgii a Lucembursku. Současně zastupoval české zájmy v NATO. V Bruselu se věnoval jednání o vstupu ČR do Severoatlantické aliance. V letech 1997 až 1998 byl ministrem zahraničních věcí ve vládě Josefa Tošovského, v letech 1999 až 2002 velvyslancem ve Švýcarsku.
Šedivý byl nositelem vysokých francouzských vyznamenání – Řádu čestné legie a Národního řádu za zásluhy. Prezident Václav Klaus mu udělil medaili Za zásluhy. Léta předsedal Společnosti Jana Masaryka, přednášel mezinárodní politiku a diplomacii na Filozofické fakultě UK. Byl autorem řady knih, v nichž se zabýval například zákulisím polistopadové zahraniční politiky, diplomacií, historickými událostmi či působením v roli velvyslance v Paříži. V roce 2012 vydal i rozsáhlé paměti nazvané Jaroslav Šedivý: Mé putování zmateným stoletím.
