Alois Hadamczik dobře znal i Karla Rachůnka s Josefem Vašíčkem, ale z obětí tragické havárie letadla s hokejovým týmem Jaroslavle měl nejblíže k Janu Markovi. Skromný sympaťák z Jindřichova Hradce trenérovi říkal, že chce z Ruska po dlouhých letech pryč kvůli strachu z létání, ale hlavně protože se mu v Čechách narodilo dítě.
„Zrovna jsem byl v Turecku a nechtěl jsem tomu věřit,“ odpověděl Alois Hadamczik na otázku CNN Prima NEWS, kde ho 7. září 2011 zastihla zdrcující informace o pádu letadla s hokejisty Jaroslavle. „Tato událost mě zasáhla strašně moc. Zaprvé jsem byl pořád u reprezentace a ty kluky už jsem nemohl dál použít. Bylo pak ohromně těžké chodit po všech pohřbech, nerad na to vzpomínám. Byli to především výborní lidé, pak také vynikající hokejisté,“ uvedl dále 69letý kouč.
Připomínku tragédie a zejména zemřelého Jana Marka, Karla Rachůnka, Josefa Vašíčka i Slováka Pavola Demitry má Hadamczik neustále na očích: „Jakmile vejdu do naší haly v Kravařích, visí tam čtyři fotky – kromě českých kluků i Pavol Demitra. Když se na ně podívám, říkám, ať jim je země lehká.“
Až moc hodnej kluk
Hadamczik znal díky působení u reprezentace všechny tři české hráče. „Ale nejvíce Honzu Marka. Přišel k nám do Třince z Jindřichova Hradce už v 17 letech. Měl jsem ho pak i ve Spartě a národním týmu. Byl to kluk, který byl ohromně kreativní, exceloval ve změně směru a nahrávce. Když vyhrál bodování v ruské lize, svědčí to o jeho kvalitách. Je to hrozná škoda, byl to až moc hodnej kluk.“
Do Jaroslavle přišel Marek těsně před začátkem sezony. Jelikož neštěstí potkalo Lokomotiv na začátku cesty do Minsku, kde měl sehrát premiérový zápas ročníku 2010/2011, nepřipsal si český útočník v novém dresu jediný start. V KHL byl ale za předchozí léta uznávaným hráčem, největší stopu zanechal v Metallurgu Magnitogorsk.
„Volal mi už dřív, když měl odejít z Ruska do Los Angeles,“ zavzpomínal Hadamczik. „A těsně před smrtí – zhruba 14 dní – se ozval, že se mu narodilo další dítě a v Rusku už nechce být, táhlo ho to domů. Já mu odpověděl: ‚Stejně mě neposlechneš, to je těžký.‘ Potkalo ho něco, co se nedalo předvídat, ale opravdu můžu říct, že jsem s ním vedl hodinový rozhovor, ze kterého bylo patrné, že je psychicky na dně a chce domů.“
Alois Hadamczik promluvil o tragické události i v pořadu 360°:
V současnosti Hadamczik kontakt s rodinami zesnulých hokejistů neudržuje. Přesto si myslí, že by na ně byli sportovci pyšní. „Byli by pyšní na to, jak se s celou situací popasovaly. Nic jiného ani nezbývá. Zbývá jenom být silný a starat se o děti. Musím říct, že určitě by nechtěli, aby se jejich blízcí trápili a seděli doma. Život jde dál a nejde vrátit,“ uzavřel bývalý trenér českého národního týmu.
