Hušbauer o divokém Kypru: Fanoušci jsou dost impulzivní, přepadli nás na dálnici

Nenávist od fanoušků ze znepřáteleného týmu je ještě pochopitelnou věcí. Ale aby vás po pár neúspěšných zápasech napadl váš vlastní tábor? Na Kypru prý běžná věc. Fotbalista Josef Hušbauer hraje od srpna za tým Anorthosis Famagusta. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS mluví o svých bývalých klubech pražské Slavii i Spartě, ale také právě o specifickém prostředí ostrovního státu. „Občas si přečtu, že například majiteli druholigového týmu vybuchlo auto,“ říká.

Málokomu se povede, aby si ho zamilovali fanoušci pražské Sparty i Slavie. Josef Hušbauer mezi ty vyvolené patří. S Letenskými získal zatím jejich poslední ligový titul za sezonu 2013–2014, ve které se navíc stal s 18 góly králem střelců nejvyšší soutěže.

Zároveň také aktuálně 30letý záložník stihl zahraniční angažmá – zahrál si italskou Serii A za Cagliari Calcio, pak druhou německou bundesligu v dresu Drážďan. A loni v létě zvolil lehce exotický směr Kypr, kde ho přijal za vlastního klub Anorthosis Famagusta.

Když vidíte aktuální arktické počasí v Česku, jste rád za to, že hrajete tam, kde hrajete?
Jasně, zima tady na Kypru byla tak 14 dní. A to ještě taková, že ráno byly jeden nebo dva stupně. Přes den pak mohlo být devět deset, foukal studený vítr a to bylo všechno. I lidé tady říkali, že letos zima byla opravdu krátká. Teď už se vše vrací k teplu, přes den je až 20 stupňů a brzy nastanou znovu tropy.

Josef Hušbauer (30)

Prošel mládežnickými kategoriemi pražské Sparty a v 17 letech se vydal do Vysočiny Jihlava, za kterou si odškrtl první zápasy ve velkém fotbale. Pak se vrátil do Prahy, kde hrál za Viktorii Žižkov. Objevil se také v Příbrami, kde hostoval, a v roce 2010 se stal hráčem Baníku Ostrava. Další sezonu se vrátil ke kořenům a podepsal smlouvu se Spartou.

Sezona 2013-2014 byla pro Hušbauera tou vůbec nejlepší na Letné. Sparťané vyhráli – zatím poslední – titul a sám se stal s 18 góly králem střelců. Žádný jiný záložník před ním na vrchol tabulky nejproduktivnějších hráčů v lize nevyšplhal. V roce 2015 si poprvé vyzkoušel angažmá na zahraniční adrese, když odešel hostovat do italského Cagliari Calcio působícího v Serii A.

V roce 2016 následoval pikantní přestup do Slavie Praha. U znepřáteleného týmu se však poměrně rychle aklimatizoval a pomohl nakopnout nadmíru úspěšnou éru se třemi tituly a postupem do základní skupiny Ligy mistrů. Druhou polovinu ročníku 2019-2020 hostoval v německých Drážďanech. Po jeho skončení se ve Vršovicích nezdržel a vydal se do kyperské Famagusty.

Má manželku Petru a dva syny – šestiletého Josefa a tříletého Jana.

Hrát v Česku zápasy v zimě vám nevonělo?
Mně spíše vadila vždy zimní pauza, při které jste dlouho nehráli zápasy. Na Kypru jedeme nonstop. Měli jsme volno jen tři dny – 24., 25. a 26. prosince. Jinak trénujeme a hrajeme pořád.

Co dalšího je oproti Česku na Kypru z hlediska fotbalu jinak? Dlouho tam chyběl VAR, tedy videorozhodčí, díky kterému lze zpětně přezkoumat verdikty hlavního sudího.
Už ho máme! Je to asi měsíc, co video zavedli. První náš zápas s ním byl poměrně vtipný. Jak s tím pořádně neuměli, zkoumali víceméně každou situaci kdekoliv na hřišti. Pomalu všechny zákroky se zpětně pouštěly. (úsměv) Takže se zápas celkem protáhl. Ale myslím si, že se s tím dobře poprali a už si to trochu sedá. Momentálně zůstává jen u důležitých situací ve vápně nebo u těch, které volají po červené kartě.

Přitom ještě v říjnu se na Kypru VAR ani netestoval. To nabralo poměrně rychlý spád, ne? 
Ano, vedení ligy pořád mluvilo o tom, že by to chtělo zařídit, zkoušeli ho pravděpodobně někde na vesnicích. Ale musím říct, že zrovna pro Kypr je VAR moc dobrá věc. Protože co jsem tady zažil bez videa… (smích) Někdy to bylo opravdu zajímavé. Hráči mockrát v šestnáctce přihrávali pád a zdejší rozhodčí to zřejmě dost často nebyli schopní posoudit správně. Penalt tady bylo mraky.

Což je trochu rozdíl oproti Česku. Zde VAR nyní spíše navyšuje počet penalt skrze na první pohled neviditelné zákroky. Na Kypru je podle vašich slov redukuje…
Je to tak. Co jsem tak měl možnost vidět během posledního víkendu českou ligu, dost pidizákroků nakonec skončilo pokutovým kopem. Jsou to věci, které rozhodčí nemůže v reálu postřehnout, pak když to vidí na videu, může se rozhodnout pro obě varianty. Je to dost subjektivní.

Fanoušci kopali do našeho autobusu. Nevím, jestli nás chtěli povzbudit, nebo vyděsit

Ještě k rozhodčím na Kypru. Ti nemají úplně lehkou práci, protože prostředí na ostrovním státě je poměrně svérázné. Loni na začátku roku někdo nastražil jednomu sudímu bombu do auta. Zaregistroval jste to zpětně?
Začnu takto. Když jsem přišel na Kypr v létě, mohlo tady být aspoň 30–40 % kapacity stadionu obsazeno. Pandemii navzdory. Zažil jsem tedy určitou atmosféru a musím říct, že rozhodčí to tady opravdu nemají lehké. Lidé jsou dost impulzivní a divocí, komentují velmi hlasitě z tribuny každý zákrok. I manželka na ně pak koukala, co je to za blázny. (úsměv) Dokáží dostat rozhodčí pod velký tlak.

A s tou bombou – to nebyla úplně výjimka. Občas si přečtu, že například majiteli druholigového týmu vybuchlo auto. Je to blbé říct, ale asi to je na Kypru normální věc.

Neděsilo a neděsí vás, co jsou lidé schopní kvůli fotbalu udělat?
Jde o specifické prostředí. Například v období kolem Vánoc, kdy jsme dvakrát prohráli a k tomu měli jednu remízu, si to s námi přišli fanoušci vyříkat na trénink. Naštěstí zakročil trenér, který řekl, že víme, co máme dělat, že si to vyříkáme mezi sebou a s nimi nechceme mluvit. Takže když jsme jeli druhý den na zápas do Nikósie, zatarasili naši fanoušci dálnici s 20 až 30 auty. Stáli tam s dýmovnicemi, dým se dostal až k nám dovnitř a bylo to dost zajímavé. (úsměv) Kopali do autobusu, něco hulákali. Nevím, jestli nás chtěli povzbudit, nebo vystrašit. Možná obojí.

Jak jste v tu chvíli vy osobně reagoval?
Ptal jsem se jednoho spoluhráče, kde je policie. Přece jen je prostě zvláštní, když zatarasí cestu. On mi řekl, že to je vlastně normální. I policie se prý těchto tvrdších fanoušků bojí.

Jsem opravdu spokojený. Ale chybí mi kabina Slavie

Když pomineme tyto kuriózní věci, cítíte se na Kypru jako doma?
Myslím, že můžu říct, že ano. Rychle jsem si tady s rodinou zvykl. Prostředí je celkově pěkné, dost tomu napomáhá to zmíněné počasí. Jen je špatné, že se ani nedostaneme domů do Čech. Jsme tu nepřetržitě od léta s manželkou a dětmi a těm samozřejmě chybějí prarodiče a prarodičům zase děti. Také kamarádi. A to platí i pro nás s manželkou – kdyby sem mohl někdo aspoň na týden přijet na návštěvu, bylo by to určitě lepší. Jenže současná situace je taková, jaká je, uvidíme, jestli se za námi na Kypr do konce sezony vůbec někdo dostane. Ale jinak jsme opravdu hodně spokojení.

Jak funguje kabina jako celek? Když se člověk podívá na složení vašeho týmu, vidí národnostně hodně pestrou soupisku.
Vytváří se v ní hodně skupinek. Náš klub má opravdu hodně hráčů z různých zemí. Například když jsme hráli pár dní zpět proti Larnace, také měla poměrně hodně cizinců, ale vesměs Španělů. Už to není úplně kyperský tým, ale spíše španělský. U nás je to dost namíchané. Máme tu Gruzínce, Řeky, mladé Kypřany, Chorvata, Srba, Brazilce, Kamerunce, Arménce a tak dále. No a pak jsem tu já. Samozřejmě se také snažíme bavit všichni anglicky, ale většinou je to tak, že vlevo ode mě jsou Kypřané, kteří mluví řecky, na druhé straně jsou Gruzínci, ti si také povídají svým jazykem. Je to zajímavé.

Česká kabina je česká kabina. Tady si fakticky jede každý sám na sebe.

Máte k někomu blíž?
K Brazilci (levý bek Anderson Correia, pozn. red.). Přišel jako já v létě, navíc jsme podobně staří, stejně jako Armén (Hovhannes Hambardzumyan, pozn. red.). S ním jsme posléze zjistili, že jsme proti sobě kdysi hráli za reprezentace do 21 let. Ale tak nějak se snažím aspoň trochu bavit se všemi.

Asi těžko ale může kabina připomínat tu, kterou jste zažil ve Slavii Praha. Je prostředí tou věcí, po které se vám stýská nejvíce?
Určitě ano, je to věc, která mi na Kypru chybí nejvíce. Ve Slavii byla parta skutečně suprová, zažili jsme hodně srandy. Česká kabina je česká kabina. Tady si fakticky jede každý sám na sebe. Ale je to logické, protože když je tu tolik různých zahraničních hráčů, nemůžou být všichni na stejné vlně.

Jste pravidelným divákem s fanouškovským nastavením zápasů Slavie?
Pokud zrovna nehrajeme, snažím se koukat na celou českou ligu. Ale Slavia má samozřejmě přednost. Viděl jsem i poslední její zápas v Příbrami. Už před utkáním jsem si říkal, že to budou mít kluci těžké, a to kvůli terénu (v Příbrami se hrálo na sněhu s oranžovým míčem, pozn. red.). A jelikož Slavia hraje kombinačně, opravdu jí takové podmínky nevyhovovaly. Nakonec to skončilo 3:3. Nicméně to pro ni nic neznamená. Na prvním místě má náskok 10 bodů a ve všech utkáních, která jsem viděl, soupeře v klidu přehrála. Například nedávno v duelu s Jabloncem, který byl v té chvíli druhý. Zvládla to s přehledem (3:0, pozn. red.). V této sezoně nemají konkurenci.

Ze Součka s Coufalem v Premier League mám obrovskou radost

Přechozí otázka byla možná trochu zbytečná, protože ve Slavii jste zažil výtečné čtyři roky, během kterých jste získal tři mistrovské tituly, zahrál si Ligu mistrů. Asi se to nemohlo vyvinout lépe, že?
Jasně. Když jsem přicházel, určitě jsem si nedokázal představit, že za čtyři roky dosáhneme takových věcí. Přicházel jsem v období, kdy se všechno spíše budovalo. Tehdy na začátku jsme hráli spíše o čtvrté místo a mohli si zahrát předkola Evropské ligy. Nakonec to byla jízda – tituly, skupina Evropské ligy, pak postup až do čtvrtfinále play-off, skupina Ligy mistrů, do toho vyhraný domácí pohár. Povedlo se nám všechno. Můžu to hodnotit jen pozitivně.

Přitom jste to měl při příchodu velmi těžké. Do Slavie jste v lednu 2016 dorazil ze Sparty Praha, což je vždycky specifický přestup. Cítil jste na sobě velký tlak, že kdyby se něco nepovedlo, dají vám to fanoušci sežrat dvakrát tolik?
Určitě jsem byl pod větším tlakem, cítil jsem se více ohrožený a kvůli tomu i pak nervózní. Věděl jsem, že když se týmu nebude dařit, schytám to většinou já. Částečně jsem byl nenáviděný, protože jsem přišel ze Sparty. Začátek tedy určitě nebyl ideální. První půlrok jsem se trochu hledal, tým možná taky, ale podle mě to je zcela normální. Celkově přišlo osm nových hráčů, seznamovali jsme se. Dlouho jsem i čekal na gól, když to tam padlo, dost mi to pomohlo. V létě jsme postoupili až do posledního předkola Evropské ligy, na víc jsme podle mě neměli. Pak skončil trenér Dušan Uhrin mladší a nahradil ho Jaroslav Šilhavý. To už si to pak sedlo úplně.

Věděl jsem, že když se týmu nebude dařit, schytám to většinou já.

Ve Slavii jste se potkal také s Tomášem Součkem a Vladimírem Coufalem, kteří nyní válí za West Ham v Premier League. Jak se vám na to kouká?
Mám z toho velkou radost! Je neuvěřitelné, kam to kluci dotáhli. Na zápasy West Hamu teď koukám víceméně pořád. A když vidím, jak tam Tomáš s Vláďou hrají, je to skvělé. Hlavně si to oba opravdu zaslouží, vždycky to byli profíci a strašně skromní kluci.

Nebyl jste vy sám v nějaké fázi kariéry aspoň trošičku blízko angažmá v Anglii?
Objevily se nějaké spekulace v médiích, přes agenta možná byly nějaké naťukávačky. Ale nikdy to nedospělo do takové fáze, že bych se s jakýmkoliv týmem sešel. Byl jsem asi vždy jen v nějakém širším seznamu vytipovaných posil.

V Anglii jste si nezahrál, ale vyzkoušel jste si jinou top evropskou soutěž – italskou Serii A. Působil jste v týmu Cagliari Calcio, který sídlí na ostrově Sardinie. Když k tomu připočteme Kypr, vypadá to, že obrážíte dovolenkové destinace.
Bavili jsme se o tom s manželkou, že je to dost podobné. Život u moře je v takových dvou destinacích v podstatě identický. Sardinie je krásný ostrov, ale zažil jsem ho jen půl roku, navíc jsem tolik nehrál. Z tohoto pohledu se mi to nehodnotí tak dobře. Ale pokud jde čistě o místa, dá se to dát na stejnou úroveň.

V Cagliari jste hostoval ze Sparty. K ní ještě cítíte nějakou pevnější vazbu? Přece jen jste u Letenských strávil mnoho let, pomohl jste jim k zisku zatím posledního titulu, vyhrál v jejich dresu jakožto vůbec první záložník v lize ocenění král střelců…
Na Spartu se určitě také často dívám. Vyhrál jsem s ní svůj první titul, zažil jsem tam takřka celé mládí. Zajímá mě, jak se jí daří. Pár posledních let mají poměrně velké problémy, točí dost trenérů a výkony asi nejsou takové, jaké by si fanoušci představovali.

Bude nový trenér Pavel Vrba konečně ten pravý?
Těžko říct. (úsměv) Po prvním zápase se může zdát, že ano. (Sparta v Olomouci vyhrála 3:2, ačkoliv prohrávala 0:2, pozn. red.). Ale je samozřejmě brzy. Uvidí se až po 10 až 15 utkáních, jestli byl Pavel Vrba tou správnou volbou. Každopádně kouč je to kvalitní. Úspěchy měl ve Viktorii Plzeň, měl dvě zahraniční angažmá. A také chvíli vedl národní tým, kde jsem ho zažil.

Jak jsem říkal, ve Spartě jste v mistrovské sezoně 2013–2014 ovládl tabulku střelců s 18 góly a za tento počin jste dostal jako odměnu také rybářský prut. Věnujete se rybaření i teď na moři okolo Kypru?
Abych řekl pravdu, už tolik nerybařím. Zhruba od 25 let jsem se začal věnovat spíše golfu. Ryby jsem dal trochu stranu. Ale chystám se pruty zase trochu oprášit. Bydlíme kousek od místa, kde se dá vyrazit rybařit, takže až bude trochu více času, vyrazím. Vybavení mám stále schované u sebe. Ale hlavním místem, kde teď trávím volný čas, jsou golfová hřiště.

Takže úlovky v moři přijdou později, ale co hodláte ulovit ve fotbale s Anorthosisem? Momentálně jste na čtvrtém místě, nicméně na první místo dvě kola před koncem ztrácíte šest bodů, což se ještě ve skupině o titul dá stáhnout.
V Anorthosisu jsou ambice nejvyšší. Chtěli by vyhrát ligu i pohár. Budeme se snažit stále útočit na titul, nicméně to nebude nic jednoduchého. Teď bojují o vítězství hned čtyři týmy, což je celkem neobvyklé, většinou je to jeden nebo dva kluby. Když se do konce základní části zachovají podobné rozestupy, je možné to dohnat v play-off, kde nás s těmi nejlepšími čeká dohromady deset zápasů. Tam se rozhodne a bude to velmi zajímavé.

Tagy: