Králík na smetaně? Díky, nechci.
Foto:

Králík na smetaně? Díky, nechci.

Spojení mezi vším živým jsem začala chápat, až když mě přítel šokoval odhalením skutečnosti, jak moc moje každodenní chování negativně ovlivňuje vše živé kolem mě. I když by nemuselo. Ale pochopení nepřišlo zrovna v tu chvíli. Když jsem těm informacím byla vystavena poprvé, tak jsem se tomu automaticky vysmívala a argumentovala naučenými frázemi. Až postupem času, protože jsem se začala zajímat, jsem se pod tíhou zjištěných informací rozhodla, že se dokoukám na video z jatek, které tou dobou sdílel můj kamarád na Facebooku.

Spojení mezi vším živým jsem začala chápat, až když mě přítel šokoval odhalením skutečnosti, jak moc moje každodenní chování negativně ovlivňuje vše živé kolem mě. I když by nemuselo. Ale pochopení nepřišlo zrovna v tu chvíli. Když jsem těm informacím byla vystavena poprvé, tak jsem se tomu automaticky vysmívala a argumentovala naučenými frázemi. Až postupem času, protože jsem se začala zajímat, jsem se pod tíhou zjištěných informací rozhodla, že se dokoukám na video z jatek, které tou dobou sdílel můj kamarád na Facebooku.

Videa z jatek jsem do té doby úspěšně ignorovala a nikdy mne nenapadlo, že by s telecím řízkem bylo něco v nepořádku. Děláme to tak všichni už odjakživa. Jenže teď už se mi do hlavy dostala myšlenka, že se na tom podílet nemusím, tak proč bych měla? Najednou jsem nenacházela důvody. Rozhodla jsem se, že zkusím nejíst maso, protože jíst maso můžu kdykoliv se mi zachce. A překvapivě na tom nebylo nic těžkého. A pak to přišlo, asi po měsíci, co jsem nejedla maso, měli v mém oblíbeném bistru králíka na smetaně. Moje oblíbené jídlo, které se nedělá často! Objednala jsem si ho a na talíři mi přinesli nohu. Nebylo to jídlo, byla to noha. Tenhle moment, kdy nešlo sníst ani ty těstoviny s omáčkou kolem, protože uprostřed ležela něčí noha, nikdy nezapomenu. Od té chvíle nechápu zvířata jako jídlo, oblečení nebo obecně produkt o nic víc, než člověka.

Pracovat v reklamě není obyčejná práce. Je to vlastně lobbování za zájmy firem u veřejnosti. Došlo mi to, když jsem dostala zadání na grafiku pro bistro, které servírovalo jehněčí kotlety. Vždyť já pomáhám přesvědčovat lidi, že to, co se na světě děje, jak se vyrábí výrobky, jak je potřeba nakupovat více nových ještě levnějších věcí, je v pořádku! Začala jsem se o tom bavit s kamarádkami a kamarády a ti takový problém neměli - masérka svojí masáží, i když masíruje řezníka, ten průmysl nepodpoří v rozvoji, architekt, když postaví dům pro majitele uhelné elektrárny, tím nepodpoří v růstu uhelný průmysl. Ale já svojí kampaní ten business v růstu podporuju a motivuju a přemlouvám lidi ho podpořit ještě víc - svými penězi.

Zhroutil se mi celý svět. Najednou nic nedávalo smysl. A nic mě ani na komerční zadání nenapadlo. Hlava odmítá spolupracovat a vymyslet další plakát na další ledničku od další značky z Číny. Už je ledniček dost. Už je všeho dost. Už je všeho přespříliš. Je to jako sprint se zavřenýma očima. Zastavte se. Na chvilku. A zamyslete se, kam se řítíte. Kam se spolu všichni řítíme.

Nikola Hurychová

Všechny články autora

Sdílejte článek

Facebook Twitter