Každý správný milovník starších aut by měl mít jasný cíl – jezdit některým z nich každý den a využívat je, ať už pálí slunce, nebo je venku sníh. A právě nesmrtelný pick-up Ford F-250 je v tomto ohledu oddaným služebníkem.
„Efková“ řada je pro Ford podobným pojmem jako Transporter pro Volkswagen a vůbec nejdéle prodávanou řadou fordů v dějinách, dlouhodobě patřící mezi nejpopulárnější americká auta vůbec. Je jedním ze symbolů „chlapské Ameriky“, kterých už mnoho nezbývá, pracovní síla schopná dřít sedm dní v týdnu a po umytí odvézt farmářovu dceru na závěrečný školní večírek, auto, v němž se jezdí oznamovat zrod i zánik. Prostě „holka pro všechno“.
Jen si tak trochu vyrazit a nikam nespěchat. Bublající V8 je kouzelná. Zdroj: Ondřej Kroutil
Jen si tak trochu vyrazit a nikam nespěchat. Bublající V8 je kouzelná. Zdroj: Ondřej Kroutil
Symbol nezávislosti a prosperity
Nejen F-Series, ale pick-up jako takový vznikl z čistě hospodářských potřeb ještě zdaleka ne civilizované Ameriky. V dobách, kdy ani všemocné železniční společnosti nemohly expandovat všude tam, kde jejich služeb bylo zapotřebí, a kdy jízda do města neznamenala zábavu, ale nákup potravin, nářadí a životních potřeb. Farmář se synem, obchodník, živnostník – to všechno byly tváře za okny pick-upů, které mezitím vyrostly z malých čtyřválců do obřích strojoven, jež by před stoletím poháněly celou americkou obec. Pick-upy přežily všechno: krize, války, krachy, váznoucí odbyt i okázalé odmítání velkých motorů, které je dnes v módě a tzv. politically correct.
Historie F-Series začala po válce. Amerika se nemusela vzpamatovávat z válečných škod jako Evropa, jen její hospodářství čekalo na silné mužské ruce a odpovídající dopravní prostředky. První generace F-Series debutovala do modelového ročníku 1948 a vystřídala předchozí generaci, která se ještě stylisticky i technikou ohlížela do konce třetí dekády. Koncern pečlivě analyzoval potřebu jednotlivých cílových skupin a teprve pak vyslal do konkurenčního boje široké nabídkové spektrum začínající malými pick-upy přes dodávky, populární americké „Stake trucks“ (valník s laťovou ohrádkou místo běžných postranic), běžný valník či komerční šasi pro další karosování.
Nekorektní volba
V tomto případě ale máme co do činění s modelem F-250 z roku 1970, tedy autem z páté výrobní série. Nejmenší kategorie dostala během pěti produkčních let na výběr několik agregátů, základním byl jako obvykle jednoduchý řadový šestiválec, kombinovaný většinou s mechanickou třístupňovou převodovkou, klasické osmiválce pak začínaly od objemu 5 litrů a končily na hodnotě 6,5 litru s výkonem 255 koní a možností samočinné převodovky a samozřejmě volbou mezi plněpohonnou modifikací 4x4 a hnanou pouze zadní nápravou.
Klasické pick-upy, jak je chápeme v Evropě, nesly označení F-100, F-250 a F-350 a představovaly do posledního detailu propracovaný stavebnicový systém, který nenechal ani jedno zákaznické přání nevyslyšené. Mohli jste vybírat z různých délek nákladového prostoru, dvou verzí kabin, volit mezi provedením s blatníky uvnitř (Styleside) nebo vně (Flareside). K tomu ještě připočtěte několik délek rozvorů a celou řadu speciálních edicí či pracovních verzí. Třebaže v severoamerických závodech skončila výroba páté generace po pěti letech, brazilská pobočka Fordu jej takřka v nezměněné podobě dodávala ještě o třicet let později. F-Series páté generace se nikdy nestaly módním zbožím ani autem generace beatniků, jejich místo bylo někde uprostřed mezi prací a dřinou.
Nečekej na mě a jeď... Zdroj: Ondřej Kroutil
Nečekej na mě a jeď... Zdroj: Ondřej Kroutil
Přítel na každý den
Když současný majitel uvažoval o tom, jak by mělo jeho denní přibližovadlo v praxi ideálně vypadat, došel k názoru, že chlapácký zelenkavý Ford bude přesně takový, jakého jej místní kdesi na americkém středozápadě vídají nejčastěji – obouchaný, orezlý, vyšisovaný, avšak plně funkční.
Zkušený restaurátor Darek Haumer se k věci postavil optimálním způsobem. Na povrchu zachoval maximální patinu včetně několika prorezlých míst, tento stav však neprodyšně zakonzervoval ochrannými prostředky a v útrobách podrobil svůj pick-up zevrubné renovaci s přidáním několika prvků usnadňujících život v současnosti. Do původní trojsedačky v prostorné kabině se tak inkognito nastěhovalo vyhřívání, hlavní i koncová světla nyní září novými technologiemi a našlo se i tajné místo pro USB nabíječku.
Tři místa k sezení jsou u pick-upu samozřejmostí. Zdroj: Ondřej Kroutil
Tři místa k sezení jsou u pick-upu samozřejmostí. Zdroj: Ondřej Kroutil
Všechen čas světa
Stačí pár kilometrů či spíše mil za volantem tohoto rozeného pracanta a máte-li jen trochu rádi starou techniku, zalije vás pocit absolutního štěstí. Můžete jen tak vystrčit loket z okénka a druhou ruku si položit přes široké opěradlo, posunout si na hlavě klobouk a vyrazit kamkoliv. Pákou pod tenounkým volantem zacvaknete „déčko,“ osmiválec hrubě zaduní a způsob, jakým se ta stará plechovka vydá vpřed, naznačuje, že je dost nepravděpodobné, aby se ještě někdy zastavila. Dojem obrovské solidnosti tohoto kusu železa je zkrátka výjimečný.
Tři kvalty automatu bohatě stačí. Zdroj: Ondřej Kroutil
Tři kvalty automatu bohatě stačí. Zdroj: Ondřej Kroutil
Ve chvílích, kdy si jen nerušeně „cruiseujete“ krajinou, mizí všechny běžné starosti kamsi za horizont a vy si užíváte hřejivého pocitu, že vám patří všechen čas světa. Ano, je potřeba trochu pracovat s volantem a honit fordku po silnici, i když zrovna chcete jet jenom rovně – a listová pera vás bez zatížené korby taky pěkně natřesou. To všechno ale tak nějak patří ke skutečnosti, kterou bez výhrad a s láskou přijímáte. Osmiválec si zkrátka donekonečna přede těch svých 1 500–2 000 otáček a vy se nemusíte o nic dalšího starat. Kupte si starého amerického pick-upa, mechanika je nesmrtelná a nezrezlé kousky seženete přibližně za 300 tisíc korun.
Born to be wild? Dneska asi ano, dříve to bylo hlavně o tvrdé práci. Zdroj: Ondřej Kroutil
Born to be wild? Dneska asi ano, dříve to bylo hlavně o tvrdé práci. Zdroj: Ondřej Kroutil
