Když předseda Pirátů Ivan Bartoš řekl, že Ústecký kraj je zaostalejší než Rumunsko, spoustu lokálních patriotů naštval. A právem. Život na severozápadě Čech totiž nelze posuzovat skrze úroveň hrubého domácího produktu na osobu. Region poznamenaný poválečným odsunem Němců a těžbou hnědého uhlí je na tom mnohem lépe, než si možná mnozí z nás myslí. Otázkou je, zda svůj potenciál využívá naplno.
Už deset let žiju ve dvanáctitisícovém městě mezi Teplicemi a Ústím nad Labem na samém úpatí Krušných hor. S rodinu bydlíme v rodinném domku, teče nám studená i teplá voda a používáme splachovací záchod. Elektřina nám jde 24 hodin denně, a dokonce máme i připojení k internetu. A z Prahy k nám vede dálnice, což třeba občané Českých Budějovic (kde by chtěl žít každý) říci rozhodně nemohou.
Ústecký kraj přesto trpí řadou předsudků, jež se v hlavách mnoha Čechů usídlily ještě v době před listopadem 1989, a které se přenášejí z generace na generaci. Nepopírám, měl jsem je také. A dodnes se mi občas stane, že když někomu (třeba z Prahy) řeknu, kde bydlím, odpovědí mi je lítostivý pohled a málem otázka, na kterém nádraží přijímáme zásilky humanitární pomoci z vyspělejších regionů Česka.
Přijeďte se k nám podívat
Dřív mě to štvalo, dnes reaguji s nadhledem a dotyčné vyzvu, aby se k nám do kraje Krušných hor, Českého středohoří, Českého Švýcarska, Tiských stěn či několika jezer vzniklých rekultivací po těžební činnosti přijeli podívat. Protože Ústí sice není Praha, ale ani Bukurešť a celkově je u nás krásně. A rozhodně bych své aktuální místo k životu neměnil.
To ale neznamená, že by v Ústeckém kraji bylo všechno růžové. Data o podílu lidí v exekucích, míře nezaměstnanosti, nízké vzdělanosti a koneckonců i o celkově nízké ekonomické úrovni nelžou. Jenže realita je mnohem složitější, než čísla „vyplivnutá“ statistiky.
Co tím myslím? Rozhodně nelze říci, že Ústecký kraj je takový, jak jej s oblibou vykreslují tvůrci některých televizních děl. Není to jednolitý temný region, natož nějaká tuzemská no-go zóna. Ústecký kraj je plný kontrastů. Na jedné straně zde samozřejmě najdete známé „vyloučené“ lokality, o kterých tak často slýcháte ve zpravodajství, a chudobu máte doslova na očích. Na straně druhé ale vidíte rozvíjející se města a obce, kde se v posledních letech staví ostošest a kam se čím dál častěji stěhují i lidé z české metropole.
Dvě rány pro Ústecký kraj
Ústecký kraj ekonomicky vzkvétá a ne že ne. Otázkou je, zda by mohl vzkvétat ještě více, nebo zda mu pro rychlejší hospodářský rozvoj chybí potenciál. Popravdě, nevím. Severozápad Čech je totiž dosud poznamenán dvěma ranami, které ho zasáhly po druhé světové válce. Ta první přišla prakticky hned po složení zbraní v podobě vysídlení Němců. Nehodlám polemizovat o (ne)správnosti této události. Faktem ale je, že kraj přišel o obrovský lidský kapitál, který mu během poválečné obnovy chyběl.
Evropské volby
Druhou ranou je těžba uhlí, která v naprosté většině probíhala (a stále ještě v menším objemu probíhá) povrchově. S tím související výroba elektrické energie v tepelných elektrárnách se na stavu životního prostředí i zdravotním stavu zdejší populace tvrdě podepsala právě v poválečném období. Jenže na mnoha místech už dnes ani nepoznáte, že se procházíte po bývalém hnědouhelném lomu. Příkladem jsou rekultivace, v jejichž rámci často vznikla nebo vznikají umělá jezera, která jsou určena k rekreaci. Důkazy, že se život v Ústeckém kraji za posledních 30 let dramaticky změnil k lepšímu, vidíte na každém kroku.
Více peněz. Ale na co?
Když Ivan Bartoš hovoří o tom, že se regionu musí pomoci posílením toku peněz, neumím si představit nic konkrétního. Co to vlastně znamená? Má snad stát rozdávat více peněz chudým? Má pro ně stavět bydlení? Má lidem zajistit práci, která bude navíc dobře placená? Nebo je úkolem státu vytvořit lepší podmínky pro to, aby se Ústecký kraj dokázal zvednout sám?
Pokud to první, pak pochybuji, že ono „více peněz do regionu“ přinese svůj efekt. Pokud to druhé, pak tleskám. Jenže ani to nebude lehký úkol, a to pro žádného politika. Každý region či stát je bohatý tak, jak bohatí jsou jeho obyvatelé. Cesta k lepšímu uplatnění na trhu práce a vyšším výdělkům vede jen přes vyšší vzdělanost a motivaci lidí si v první řadě k blahobytu pomoci vlastními silami. Komu se podaří Ústecký kraj na tuto cestu přivést, tomu se pokloním až k zemi.