Královna byla vyučenou řidičkou a automechaničkou. Láska k řízení jí vydržela

Při všem královském majestátu se Alžběta II. nikdy nevzdálila běžnému životu, k čemuž ji předurčila rodinná tradice i tvrdá životní zkušenost. Za 2. světové války ještě jako náctiletá vstoupila do britské armády a naučila se opravovat a řídit automobily všech možných velikostí a konstrukcí. Za volant s požitkem sedala i v dalších desetiletích, když se spartánským Land Roverem obrážela panství Balmoral ve Skotsku i další venkovská sídla.

Je až neuvěřitelné, jaký obrovský časový horizont obsáhl život královny Alžběty II. Také byla současnice osobností, jako Churchill, Gándhí a de Gaulle, ale také Hitler, Stalin nebo Che Guevara. Když jí bylo třináct, vypuklo běsnění druhé světové války a velmi záhy také Bitva o Británii. Ačkoli mnozí naléhali na manželku krále Jiřího VI., aby evakuovala své děti, Alžbětu a Margaret, do Kanady, ona odmítla. „Děti neodejdou beze mě a já neodejdu bez krále. A král nikdy neodejde,“ řekla prý tehdy pozdější „královna matka“.

Jediná řidička bez licence

Když bylo v roce 1944 princezně Alžbětě 18 let, trvala na vstupu do armády, kde se vyučila jako řidička osobních a nákladních vozů a mechanička. Její královský otec byl zpočátku silně proti myšlence, aby se jeho dcera zapojila do válečného úsilí, ale nakonec se nechal přesvědčit o opaku. Mladá Alžběta se tak stala jedinou členkou královské rodiny, která za 2. světové války sloužila v armádě.

V rozhlasovém pořadu BBC „Hodina dětem“ princezna Alžběta řekla: „Snažíme se dělat vše, co je v našich silách, abychom pomohli našim udatným námořníkům, vojákům a letcům, a také se snažíme nést svůj díl nebezpečí a smutku války. Pevně věříme, že nakonec všechno dobře dopadne.“

Princezna byla vedena jako mechanik nákladních vozidel č. 230873 v ženské pomocné teritoriální službě a působila v sekci školení pro mechanickou dopravu v hrabství Surrey. Kromě samotného řízení se naučila mimo jiné kompletně rozebírat motory a další části vozidel.

Alžběta v armádě začínala jako každá jiná mladá žena, která se v Británii zapojila do války, až později se dostala do hodnosti mladšího velitele. Jistá privilegia jí ale přece jen náležela. Podle vydání časopisu Life z roku 1945 tehdejší princezna „nespala s ostatními ve vojenském táboře, ale každou noc jela automobilem na Windsorský hrad a u své jednotky se objevila až dalšího rána v 9 hodin“.

Je paradoxní, že navzdory hlavní náplni své vojenské služby budoucí královna nikdy neměla klasický řidičský průkaz a byla jedinou osobou ve Spojeném království, které bylo dovoleno řídit bez něj, a to v rámci pravomocí a práv výlučných pro panovníka země.

„Jednou z jejích největších radostí bylo ukázat špínu pod nehty a mastné skvrny od vazelíny jako známky práce svým přátelům.“ Life, 1947

Osud jménem Land Rover

Stále ještě „pouhou“ princeznu mohli lidé vidět za volantem často i po válce – vedle jízdy na koni a chovu tradičního psího plemene welsh corgi se právě řízení stalo jednou z jejích nemnoha příležitostí alespoň na chvíli uniknout oficiálním povinnostem.

Vztah se značkou Land Rover, který královskému páru vydržel až do jeho posledních dnů, sahá do roku 1948. Tehdy byla otci Alžběty, králi Jiřímu VI., poprvé představena britská obdoba amerického Jeepu vyvinutá vedle armády především pro farmáře a další manuální pracovníky.

Pohon všech kol, kterým první Land Rover disponoval, dobře zapadal do lásky královské rodiny k outdoorovým aktivitám. Zvěčnění krále s novým všestranným vozem mladé značce velmi pomohlo a Land Rover byl od počátku brán jako auto beztřídní, tedy vhodné pro krále i pro posledního nádeníka a naopak.

Královna převzala svůj první Land Rover krátce před nástupem na trůn v roce 1952 a od té doby vozy této značky bez přestávek používala.

V roce 1953 vyrobila firma pro šestiměsíční královské turné po zemích Commonwealthu dlouhou 71 tisíc kilometrů speciální přehlídkový model. V zadní části měl vyvýšenou přehlídkovou plošinu, aby mohli královnu a vévodu z Edinburghu snadno obdivovat jásající davy. V průběhu dalších desetiletí vznikla celá řada modifikací, vždy ale platilo, že královna nepřemožitelné terénní vozy řídila v soukromí sama a nezalekla se přitom ani drobných oprav, které bylo nutné provést přímo v nehostinné skotské přírodě.

Lásku k Land Roverům sdílela se svým choťem Philipem, který byl až do své nedávné smrti rovněž vášnivým řidičem – na poslední cestu jej vezl právě klasický spartánský Land Rover.

Alžběta II. byla, i pokud jde o auta, naprostou patriotkou, takže kromě Land Roverů hojně užívala i výrobků dalších britských značek, u nichž mnohé už dnes neexistují nebo nejsou v britských rukou. Řeč je o automobilkách Daimler, Jaguar, Rover či Vauxhall. Dá se však předpokládat, že na poslední cestě bude královnu doprovázet opět výrobek s emblémem Land Rover.