Opičí neštovice se začínají šířit světem
Případů opičích neštovic ve světě přibývá, vyskytly se již nejméně ve 12 zemích. A přestože se nejspíše není třeba bát epidemie, opatrnosti není nikdy dost. Přenos ze zvířat na člověka je sice obtížný, ale není nemožný. Stejně jako další komunitní šíření. Jak jsou ale v bezpečí kočky a psi, kteří s lidmi žijí ve společné domácnosti? A hrozí přenos opičích neštovic od domácích mazlíčků na jejich páníčky a paničky?
„Postupem času vznikla většina lidských infekcí primárním přenosem ze zvířete na člověka. Je třeba se vyvarovat nechráněného kontaktu s volně žijícími zvířaty, zejména s těmi nemocnými nebo mrtvými, včetně jejich masa, krve a jiných částí. Všechny potraviny obsahující zvířecí maso nebo části musí být navíc před konzumací důkladně tepelně upraveny,“ píše Světová zdravotnická organizace (WHO) na svém webu.
Právě kontakt s krví, tělními tekutinami nebo kožními lézemi infikovaných zvířat představuje největší riziko, kdy se člověk může opičími neštovicemi nakazit. Aby k tomu ale mohlo dojít, musel by se člověk vyskytovat ve stejné lokalitě se zvěří, kde se opičí neštovice vyskytují. Tedy především v regionu střední a západní Afriky.
Kočky a psi jsou v bezpečí
Tam byly důkazy o infekci virem opičích neštovic nalezeny u mnoha zvířecích druhů, nejčastěji u veverek, gambijských krys, plchů nebo nejrůznějších druhů opic. Přirozený rezervoár opičích neštovic ale dosud nebyl identifikován. „Nejpravděpodobněji jsou to hlodavci,“ uvádí dále Světová zdravotnická organizace. WHO také varuje před konzumací nedostatečně tepelně upraveného masa a dalších živočišných produktů infikovaných zvířat.
Boj s opičími neštovicemi v Indonésii Zdroj: Getty Images
Měření teploty kvůli opičím neštovicím v Indonésii Zdroj: Getty Images
Dítě postižené neštovicemi
Pacient postižený neštovicemi v Jugoslávii na jaře 1972
Opičí neštovice (ilustrační foto) Zdroj: Profimedia.cz
Jugoslávii sužovaly v roce 1972 neštovice. Zdroj: Wikimedia
Neštovice v 16. století Zdroj: Volné dílo
Boj s opičími neštovicemi v Indonésii Zdroj: Getty Images
Měření teploty kvůli opičím neštovicím v Indonésii Zdroj: Getty Images
Dítě postižené neštovicemi
Pacient postižený neštovicemi v Jugoslávii na jaře 1972
Opičí neštovice (ilustrační foto) Zdroj: Profimedia.cz
Jugoslávii sužovaly v roce 1972 neštovice. Zdroj: Wikimedia
Neštovice v 16. století Zdroj: Volné dílo
Jenže pravděpodobnost, že by někdo v Česku s takovým masem přišel do kontaktu, je prakticky nulová. „Riziko přenosu opičích neštovic ze zvířete na člověka v ČR je minimální. Riziková jsou zvířata dovezená z oblastí přirozeného výskytu opičích neštovic, tedy hlodavci a opice z Afriky. V těchto případech má důležitou roli karanténa a sledování zdravotního stavu importovaných zvířat,“ uvedl pro Zdravotnický deník Petr Majer, mluvčí Státní veterinární správy ČR.
Nenakazí se ani domácí mazlíčci, kterým jejich majitelé občas dopřejí syrové maso „Obdobně onemocnění psů a koček v ČR nehrozí,“ dodal Majer. Tím pádem se nikdo ani nemusí bát, že by nemoc chytil od psů, koček a dalších zvířat, které chová doma.
Řetězec komunitního přenosu je krátký
Češi se tak opičími neštovicemi mohou nakazit prakticky jen od jiných lidí, i když i zde je pravděpodobnost naprosto mizivá. „Zatím nejdelší řetězec komunitních nákaz čítá devět lidí, kteří se jeden od druhého vzájemně nakazili,“ uvedla dále Světová zdravotnická organizace na svých webových stránkách.
WHO také zmiňuje různá období, kdy došlo ke zvýšenému výskytu opičích neštovic v různých zemích. Od roku 2017 bylo nejvíce případu zaznamenáno v Nigérii, a to přes 200, přičemž původní podezření na onemocnění opičími neštovicemi se týkalo více než 500 osob. Od roku 1970 byl výskyt opičích neštovic zaznamenán v 11 afrických zemích a v letech 1996 a 1997 se větší epidemie rozvinula v Demokratické republice Kongo.
