Ojedinělé české kupé Tatra JK 2500 vzniklo v dobách politických procesů a hrozící třetí světové války. Slovenský letecký konstruktér a automobilový nadšenec Július Kubinský jej postavil prakticky na koleně. Ze zamýšlené malosériové výroby sešlo a stopa jedinečného sporťáku později zmizela v propadlišti dějin.
Těžko si představit horší čas pro vývoj vyloženě rozmařilého luxusního sportovního auta než zběsilý třídní bolševismus z Československa začátku padesátých let. Přesto se i v této době našli lidé, kteří měli obrovskou touhu postavit pohledné a výkonné kupé pro volný čas podobné těm, jaká vznikala na druhé straně železné opony. Jedním z nich byl jistý Július Kubinský. Stvořil vůz, který lze bez okolků označit za jeden z nejkrásnějších vozů české automobilové historie.
Pyšný majitel se svým dílem. Zdroj: se svolením společnosti Tatra Trucks, a.s.
Pyšný majitel se svým dílem. Zdroj: se svolením společnosti Tatra Trucks, a.s.
Self made car
Původem slovenský letecký inženýr Kubinský (narozen 1923) pracoval pro brněnskou odnož Karosy, kterou v 50. letech zaměstnávaly především zakázky pro armádu. Osvícený ředitel podniku ale inicioval i vznik eventuálního náhradního výrobního programu v podobě velkorysého sportovního vozu, na kterém by se ukázalo, že i československá auta snesou ve světě přísné měřítko.
Záhy se ale situace změnila, a tak Kubinský přesunul projekt do vlastní garáže, kde na něm pracoval ve volném čase. I proto ho dokončil až za pět let, v roce 1956. Auto stálo na prostorovém rámu svařeném z trubek. Podle některých pramenů si je konstruktér pořídil v nedalekém železářství.
Přední nápravu použil ze známého německého vojenského vozidla KdF, zadní pak byla typu De Dion. Překvapením je instalace italské techniky, ať už bubnových brzd z vozu Lancia Aurelia nebo motoru Alfa Romeo. Šlo o řadový šestiválec s objemem 2,5 litru a výkonem 90 koní. Přímo mistrovským dílem je karoserie. Ta vznikla ruční výrobou z oceli, se kterou Kubinskému nadšeně pomohl jeho kolega Jan Heger. Auto dostalo na tu dobu typické GT vzezření s dlouhou přídí, vystouplými světlomety a přívětivě tvarovanou maskou chladiče. Nad ponton karoserie vystupovala malá bohatě prosklená kabina. Nápadné bylo dvoubarevné provedení a chrom použitý na mnoha detailech.
Tatra JK2500 Zdroj: se svolením společnosti Tatra Trucks, a.s.
Tatra JK2500 Zdroj: se svolením společnosti Tatra Trucks, a.s.
Pod křídla Tatry
Jak je patrné, na začátku neměl vůz s Tatrou vůbec nic společného, a i když se Kubinský už od počátku zabýval myšlenkou instalace tatrovácké pohonné jednotky, musel si počkat na dokončení jejího vývoje. Nakonec se mu od závodníka Františka Juhana přece jen podařilo získat vzduchem chlazený osmiválec určený pro vozy Tatra 603, kterým nahradil původní šestiválec. Mohl se tak zbavit chladicího okruhu, a i když byl motor větší než italská jednotka, nakonec se pod přední kapotou našlo místo také pro rezervu. Nový pohon dodával výkon 105 koní.
Své auto Kubinský v roce 1956 ukázal Světu motorů. Vůz se objevil na první stránce s příznačným oslavným titulkem: „Také to dovedem!“ Vedení Tatry bylo nadšené a Kubinskému nabídlo nejen možnost přejít do Kopřivnice, ale ještě zafinancování pětikusové výroby vozu JK2500. Nadšení ale dlouho nevydrželo. Poměry se v turbulentní době, kdy se jeden tajemník bál druhého, rychle měnily, a tak z produkce nakonec nebylo nic.
Kubinský si ale nestěžoval, díky přechodu do Tatry se mu totiž do rukou dostal ještě výkonnější osmiválec, který byl naladěn až na 140 koní. Auto tak mohlo uhánět rychlostí až 200 km/h. Mimochodem, vůz se chlubil i vynikajícími jízdními vlastnostmi. Měl například dvě palivové nádrže vzadu a motor umístěný až za osou předních kol. Díky tomu oplýval ideálním rozložením hmotnosti.
Vůz měl trubkový rám a motor umístěný vpředu. Zdroj: se svolením společnosti Tatra Trucks, a.s.
Vůz měl trubkový rám a motor umístěný vpředu. Zdroj: se svolením společnosti Tatra Trucks, a.s.
Stopy do neznáma
Vůz se sice do produkce nikdy nedostal, ale z dobových pramenů je patrné, že byl stejně splněným snem svého konstruktéra. Ten si ho nechal pro sebe a dalších 13 let s ním brázdil silnice Československa. Za volantem krásného kupé s registrační značkou OZ 97-25 se nechal i hrdě fotit. Podle vzpomínek známého novináře Jana Tučka se Kubinský rád chlubil, že na trase mezi Brnem a Olomoucí, kde tehdy ještě nevedla dálnice, jednou dosáhl jízdního průměru 128 km/h.
V roce 1969 se Kubinský rozhodl své dílo prodat a vyměnit jej za zcela obyčejnou novou Škodu 1000 MB, která bylo vhodnější pro rozrůstající se rodinu. Unikátní sportovní vůz tedy potichu zmizel ze silnic a podle Jana Tučka kdesi nedaleko od Brna po dlouhá desetiletí chátral. Vůz údajně dodnes existuje, zda se ale opravdu dočká dlouho avizované renovace, je ve hvězdách.
