Stát nepodporuje domácí péči
V Česku jsou statisíce lidí, kteří se doma starají o své blízké s nějakým zdravotním postižením. Pro spoustu takových neformálních pečovatelů jde de facto o práci na plný úvazek. Někteří z nich pak často zažívají pocity vyčerpání, sociálního odloučení či izolace. Stát jim podle nich i neziskových organizací nezajišťuje dostatečnou podporu. Usnadnit život by jim mohla připravovaná novela zákona o sociálních službách.
Paní Jana pečovala o svého nemocného manžela do poslední chvíle. „Absolvoval operaci páteře a pak jsem zajišťovala péči sama. Až na poslední dva měsíce jsme si objednali mobilní hospic,“ uvedla s tím, že pro ni péče o muže byla velmi náročná.
Ani na minutu ji však nenapadlo, že by se o něj nepostarala. „Byla jsem z toho docela unavená. Šlo skoro o čtyřiadvacítky. Spávala jsem třeba i hodinu denně. Měla jsem ale výhodu, že už jsem absolvovala výcvik pracovníka v sociálních službách,“ doplnila. Za největší problém v případě domácí péče považuje malou informovanost lidí a také přístup státu.
„O příspěvky musí žádat nemocná osoba, pokud je toho schopná. Trvá to hrozně dlouho. Například 98letá paní, která si objednává terénní asistenci každý den, dostala příspěvek 880 korun,“ řekla Jana.
Že jde o problém, se kterým je třeba něco udělat, si uvědomuje i vláda. „V současné době činí průměrná doba od podání žádosti do vypracování rozhodnutí o příspěvku na péči 89 dnů. Tuto dobu chceme novelou výrazně zkrátit,“ uvedl mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Jakub Augusta.
Přes 300 tisíc neformálních pečovatelů
Pro paní Michaelu, která se stará o svého syna Matyáše, jemuž byl v jednom roce diagnostikován Downův syndrom, je nejnáročnější období prázdnin.
„Běžná rodina nemá dítě s handicapem v létě opravdu kam dát. Na příměstský tábor potřebujete k dítěti asistenta, ale kde ho vzít? Třeba v Ústeckém kraji navíc chybí odlehčovací služby – takzvané respitní pobyty. Sehnat krátké pracovní úvazky je v České republice také velký problém,“ řekla.
Michaela pracuje v neziskové organizaci, kde pomáhá právě neformálním pečujícím. Sama je přesvědčena, že by moc pomohlo vytvoření jednoho „společného místa“. „Šlo by o místo, kam ta rodina může přijít a kde se dítěti bude někdo věnovat. Zároveň bych si tam s ostatními maminkami a tatínky mohla popovídat o tom, že to prostě máme těžké,“ dodala Michaela.
V Česku je podle odhadů ministerstva práce asi 310 tisíc neformálních pečovatelů. Přesné statistiky se ale nevedou. Neformální pečující by měla jasně vymezit a definovat právě připravovaná novela zákona o sociálních službách.
