Neznámé dopisy T. G. Masaryka a K. Čapka: Historik je objevil u dcery odbojáře

Dopis spisovatele Karla Čapka byl sepsán 21. února 1937 a přednosta kanceláře Bláha si ho přečetl den či dva poté. Dalších 84 let však list zřejmě nikdo znova neotevřel, až nyní badatel Uhlíř. „Čapek byl v dopise evidentně vyzván Hradem, aby se pokusil o propagaci armády,“ odhaduje historik po prostudování nálezu.

Telefon Karla Čapka: 54211

Slavný spisovatel na výzvu Hradu odpověděl velmi opatrně: „Bojím se toho, že by apel našich vojáků k spisovatelům mohl mít praktické výsledky nulové nebo jen nepatrné, a to bych nepřál ani naší armádě a její krásné snaze o zvýšení branné hodnoty národa, ani naší literatuře, která by takto prohrála kus svého poslání.“

Karel Čapek nicméně přednostu Vojenské kanceláře prezidenta republiky Sylvestra Bláhu požádal o osobní schůzku, na které by projednali podrobnosti: „Směl-li bych Vás pozvat na černou kávu a chvilku hovoru, kdykoliv by se Vám hodilo.“ A k prosbě přidal i kontakt: „Stačí mě zavolat na číslo 54211.“ I dnešnímu čtenáři Čapkova dopisu se ovšem na tohle číslo chce zatelefonovat, co kdyby to Mistr zvedl…

„Že se Čapek s Bláhou nakonec sešli, to víme. V jeho pozůstalosti je zachováno opulentní menu z tehdejší nejprestižnější pražské restaurace na Barrandovských terasách, signované právě Čapkem. Obsah jejich rozhovoru však zůstane navždy tajemstvím,“ vypráví Jan B. Uhlíř.

U dcery popraveného v Plötzensee

Badatel Uhlíř objevil Čapkův dopis v rámci výzkumu, kterým mapuje osudy odbojářů popravených za války v berlínské věznici Plötzensee a o němž pravidelně a exkluzivně informuje CNN Prima NEWS. Uhlíř ze stejných důvodů v minulých dnech navštívil i 90letou Dagmar Hamšíkovou z Prahy, jejíž otec Josef Hamšík byl v Plötzensee popraven 8. dubna 1943.

Špičkový vojenský pilot a učitel létání Hamšík působil po okupaci v řadách odbojové skupiny Obrana národa a pomohl k přechodu do zahraničí stovkám vojenských pilotů i pozemního personálu. „A tito uprchlíci se posléze ve Francii, Anglii a později i v Sovětském svazu postavili německému letectvu jako důstojní protivníci,“ informuje historik.

U paní Hamšíkové ovšem Uhlíř překvapivě narazil nejen na pozůstalost jejího otce, ale i na archiv Sylvestra Bláhy. Tedy již zmíněného přednosty Vojenské kanceláře prezidenta republiky, a to za Masaryka i za Beneše. „Bláha byl strýcem paní Dagmar. Její otec i Bláha si totiž za manželky vybrali dvě sestry Hartmannovy z Mariánských Lázní. To už je ale na jiný dojemný příběh, jak se důstojníci československé armády oženili se sudetskými Němkami, a ty pak podporovaly protinacistický odboj,“ líčí historik.

Dopisy od TGM a jeho rodiny

Scénář k tomuto srdceryvnému válečnému snímku Uhlíř psát nemíní, na to mu nezbývá čas. Pozůstalost po generálu Bláhovi nyní po částech předává Vojenskému ústřednímu archivu, s čímž majitelka archiválií ráda souhlasila. „Archiv tento krok kvituje s vděčností, protože si je vědom mimořádné historické hodnoty materiálu. Jde o velmi cenný soubor doplňující obraz první republiky,“ říká Uhlíř nad pozůstalostí.

K nejcennějším nálezům patří také nikdy nezveřejněné dopisy z pera prezidenta T. G. Masaryka, jeho syna Jana i dcery Alice. „Když takto cenné archiválie zůstanou v soukromých rukách, vždycky nakonec hrozí, že s odchodem pozůstalých likvidační firma všechno vyhodí do popelnice,“ říká badatel. A doufá, že na základě zachráněných materiálů vznikne diplomová práce, odborná studie či biografie: „Oba pánové – Hamšík i Bláha – by si to zasloužili. Jejich pohnuté osudy přesahují horizonty našich životů.“

Masaryk o návštěvách nemocných

Jan B. Uhlíř do několika dopisů z pera rodiny „tatíčka Masaryka“ nechává nahlédnout i redakci CNN Prima NEWS. A je to vzrušující pocit, luštit rukopis prezidenta T. G. Masaryka, jenž píše nemocnému přednostovi vojenské kanceláře Bláhovi.

Dopis hlava státu datovala k 18. červenci 1929 a mimo jiné v něm zvažuje smysluplnost návštěv nemocných těsně po operaci. „Dostávám o Vaší nemoci denně zprávy a až budete silnější, Vás navštívím. Neudělal jsem to posud, protože podle mých zkušeností pacientu po takové operaci je nejzdravější klid. U nás lidé mají milý úmysl navštěvování nemocného, ale není to správné.“

Masaryk měl zkrátka osobitý přístup i k zažitým konvencím, jakou jsou návštěvy churavých. Jeho dcera Alice napsala Sylvestru Bláhovi ve stejné době, nemocnému po žaludeční operaci ale doporučila klasické postupy, aby „dodržoval dietu a pořádně žvýkal“. O stav operovaného se v jiném nalezeném dopise zajímal i Jan Masaryk: „Od začátku jsem byl optimistou – ovšem hned po operaci to moc slavně nevypadalo.“

Hlásí se příbuzní obětí

Seriál o bádání Jana B. Uhlíře, jenž zkoumá osudy popravených v berlínském vězení Plötzensee, vyvolal řadu reakcí. „Těší mě, že moje snaha o připomenutí dávno zapomenutých osudů více než šesti set popravených občanů Československa v Plötzensee má nečekaný ohlas. Zájem příbuzných obětí je nefalšovaný,“ míní Uhlíř.

Historika na základě textů zveřejněných CNN Prima NEWS oslovili příbuzní popravených z Prahy, Brna, Letovic, Vysokého Mýta i z jiných míst. Ozval se i antropolog Jan Cvrček, prasynovec popraveného sokolského odbojáře a statkáře Gustava Andrese z Břízy pod Řípem, který byl v Berlíně sťat 8. září 1943. „Panu Cvrčkovi jsem poskytl kopie devadesáti stran soudního spisu, včetně Andresových fotografií pořízených gestapem. Na oplátku jsem dostal k dispozici snímky a další rodinné archiválie tohoto hrdiny ještě z doby před zatčením,“ informuje badatel.

Mašín promluvil, ale ne hned

Setkání s příbuznými popravených se nyní pro historika stala téměř každodenní součástí výzkumu: „Pozůstalí jsou většinou šokováni, že se soudní spisy vůbec zachovaly. Je to pro ně sice smutné, ovšem nesmírně zajímavé čtení.“ Uhlíř totiž zkoumá německé soudní spisy uložené v Archivu bezpečnostních složek v Praze, kterým historikové dosud nevěnovali pozornost.

V šanonech nachází například nikdy neodeslané dopisy rodinám z cely smrti a ve výslechových protokolech také mnoho nových informací, jež významně doplňují dosavadní historické poznání. Výzkum zapomenutého archivu z Plötzensee oslovuje nejen kolegy historiky, ale i nakladatele: „Před několika málo dny jsem dostal nabídku na komplexní knižní zpracování osudů popravených, a to v české i německé jazykové mutaci,“ prozrazuje Uhlíř.

Historik v německých soudních spisech narazil třeba na dvacet stran výslechových protokolů podepsaných legendárním odbojářem Josefem Mašínem, o kterém se dosud tradovalo, že na gestapu nikdy nepromluvil, tudíž ani nepodepsal žádný protokol. „Dlužno dodat, že Mašín sice hovořil, ale až s takovým odstupem po zatčení, že nikoho dalšího asi neohrozil. Nezbytnou lhůtu pro mlčení, kterou odboj stanovil na tři dny, překonal podle dochovaných výslechových protokolů zhruba padesátkrát.“

Satisfakce pro děti popravených

Zkoumané německé soudní spisy byly za komunismu přístupné jen pro příslušníky StB a nejvyšší funkcionáře KSČ, po listopadu 1989 se pak na existenci archivu téměř zapomnělo. „Příbuzným popravených teď můj výzkum dává také impuls k navazování dávno přervaných rodinných vazeb. Přál bych si ukázat, jak moc naši současnost stále ovlivňují události staré 80 let,“ říká Jan B. Uhlíř a přemítá o toku času z hlediska zorného úhlu věčnosti.

Pro 90letou dceru gilotinou zavražděného Josefa Hamšíka je to pořád bolestná událost, na kterou nelze zapomenout. Uhlířův nejnovější výzkum proto velmi oceňuje i přední český historik Robert Kvaček, jenž mluví o satisfakci, které se dočkaly alespoň dosud žijící děti popravených odbojářů.