Knižní hit může být založen na lži. Historici zpochybnili tvrzení o udavači Anny Frankové

V nedávné době v zahraničí vyšla kniha, která měla prozradit, kdo udal úkryt rodiny Anny Frankové. Publikace vzbudila velký zájem médií. Bohužel nyní vychází na povrch, že židovský notář Arnold van den Bergh, který měl úkryt Frankových prozradit, s tragédií neměl nic společného. Nizozemský nakladatel dokonce nechal pozastavit výtisk dalších kusů knih.

Kniha Zrada Anny Frankové kanadské autorky Rosemary Sullivanové vychází z šestiletého výzkumu, který shromáždil tým vedený vysloužilým detektivem FBI Vincem Pankokem. Vyšla 18. ledna tohoto roku.

Kniha naznačuje, že žid Arnold van den Bergh, který působil jako notář při nuceném prodeji uměleckých děl prominentním nacistům, jako byl Hermann Göring, byl nucen kvůli riziku ohrožení vlastního života prozrazovat adresy úkrytů židovských rodin. Mezi nimi měli být i Frankovi. Ve van der Berghův neprospěch hovořilo i to, že on ani jeho dcera nebyli deportováni do táborů.

„Nepředával informace ze zloby nebo kvůli vlastnímu obohacení, jak to dělali mnozí jiní. Stejně jako u Otty Franka byl jeho cíl prostý. Zachránit svou rodinu. To, že se mu to podařilo, zatímco Ottovi ne, je strašná historická skutečnost,“ řekla již předtím autorka knihy Sullivanová.

Během 24 hodin po vydání knihy však historici a badatelé vyjádřili pochybnosti kolem tohoto tvrzení. Nizozemské nakladatelství Ambo Anthos uvedlo, že se rozhodlo pozastavit další výtisky Zrady Anny Frankové, dokud nebude provedeno více průzkumů. V prohlášení nakladatelství sdělilo, že se nechalo unést „rozmachem“ kolem vydání knihy a mělo zaujmout „kritičtější“ postoj.

Smrt těsně před osvobozením

Když se Amsterdam v roce 1942 ocitl pod nacistickou nadvládou, třináctiletá Anna, její rodiče Otto a Edith a sestra Margot se začali skrývat. Spolu s rodinnými přáteli van Pelsovými a zubařem Fritzem Pfefferem se dva roky ukrývali v tajné místnosti za kanceláří Ottova obchodu s kořením.

Jejich polohu znali pouze Ottovi zaměstnanci Victor Kugler, Johannes Kleiman, Miep Gies a Bep Voskuijl, kteří údajně riskovali život, když jim obstarávali jídlo. V roce 1944 vtrhla do kanceláří německá policie a Frankovi, van Pelsovi a Pfeffer byli posláni do koncentračního tábora Osvětim v Polsku. Anna, Margot a Edith pokračovaly do koncentračního tábora Bergen-Belsen, kde se údajně nakazily tyfem a v roce 1945 zemřely.

Jediným přeživším byl otec Otto, který se po válce do Amsterdamu vrátil a v roce 1947 vydal Annin deník. Ten se stal světovým bestsellerem.