Obávané žlutobílé „antony“. Na demonstrace přivážely policisty, protestující vozily do lesů

K filmovým záběrům a fotografiím z protirežimních demonstrací let 1988 a 1989 neodmyslitelně patří skříňové náklaďáky Avia, takzvané antony. Na shromáždění přivážely podle potřeby členy pohotovostního pluku, často se ale využívaly i k odvozu zadržených k výslechům na služebny VB, nebo naopak daleko za město.

Poslání „esenbáckých antonů“ bylo jasně vytyčeno už v interním dokumentu ministerstva vnitra ČSSR z března 1984: „Zásahové vozidlo SNB je určeno pro přepravu pořádkových jednotek VB, jejich výstroje a výzbroje na místa narušení veřejného pořádku. Podle potřeby bude také využíváno jako účinný prostředek při vytlačování davů narušitelů z ulic, vytváření uzávěr apod.“ Jinými slovy, antony postavené na bázi českých nákladních vozů Avia A31 a A21 přivážely na místa protikomunistických demonstrací příslušníky VB, kteří měli za úkol pomocí obušků a plastových štítů shromáždění zpacifikovat a rozehnat.

Často jim u toho asistovaly obrněné transportéry se širokými ploty v přední části, s nimiž obrněné Avie vytvářely neprostupnou hradbu a do určených prostor společně vytlačovaly demonstranty skrápěné příležitostně z vodních děl. Vodní děla se „osvědčila“ zejména během takzvaného Palachova týdne v lednu 1989, kdy byli promočení demonstranti nakládáni do „antonů“ a vyváženi v mrazu daleko za město.

Nejen na demonstrace

Vývoj tohoto vozidla pro účely SNB byl zahájen v roce 1975 pod konspiračním označením A31-SZA. Výroba prototypu následovala v roce 1981 a první zkušební vůz byl pohotovostním plukem VB ČSR převzat 25. března 1983. V závodě Avia Ivančice bylo podle informací nostalgického sdružení Obvodní oddělení VB Strnadice z původně zamýšlených 150 kusů vozidel vyrobeno jen 57.

Možnost přepravy větších počtů osob se uplatnila také při pátracích akcích, živelných pohromách apod. Uvnitř vozů se většinou k tomuto účelu nacházely jednoduché laminátové sedačky, oddělená místa dozorčích nebo radiostanice.

Vozidla Avia A31 byla dále užívána Veřejnou bezpečností na dopravních, kriminalistických či potápěčských odděleních jako mobilní stanice STK či jako vozidla pro převoz vybavení pro vážení vozidel v provozu. Tato vozidla byla jedna z nejdéle sloužících v barevném žlutobílém provedení, a to i po roce 1989, samozřejmě již s nápisy POLICIE. Využití nalezla také u Sboru nápravné výchovy (dnešní Vězeňská služba) jako vozy pro přepravu vězňů.

Proč „anton“?

A kde se vůbec vzalo ono označení „anton“? Existují dvě základní teorie o původu v bezpečnostní problematice hojně užívaného slova. Ve vysvětlivkách ke staršímu vydání Haškova Švejka je mimo jiné uvedeno: „Zatčení byli naloženi na vůz s koňským potahem. Prvním kočím tohoto vězeňského povozu, jenž byl zeleně natřen, byl Antonín Douša, jemuž se říkalo Anton. Hned první den po zahájení provozu zvolala zatčená nevěstka Antonie Vyšínová: ‚Tak Tonka, vlez si na zelenýho Antona.‘“

Serióznější prameny hovoří o tom, že název má původ v berlínském vězení na Antonstrasse v bývalém klášteře svatého Antonína. Skutečnost, že se příslušná vozidla dopravující vězně doplňovala přívlastkem zelený, se dává do souvislosti s tím, že slovo grün (grean) se ve zločineckém prostředí používalo ve významu špatný, nebezpečný apod.

Příbuzný výraz „antoušek“ byl jiným výrazem pro povolání „rasa“ nebo „pohodného“, tedy někdejší profesi zabývající se likvidací toulavých zvířat (zejména psů a koček) a zakopáváním mršin.

Tagy:
policie demonstrace komunismus Sametová revoluce Veřejná bezpečnost anton