Muzeum rekordů a kuriozit
Nic není nemožné – a cokoliv vás napadne, můžete v tom být nejlepší v republice. Čím šílenější, zvláštnější a kurióznější, tím lépe. Vypravme se do samotného centra rekordů a kuriozit – do Pelhřimova, kde si siláci, sběratelé a nejrůznější dobrodruzi plní své sny.
Někdo má nejdelší vlasy nebo pořádné svaly, jiný s nadsázkou o kolečko navíc v hlavě. Lidé lepí, staví, vyšívají, pečou... Vítá vás Muzeum rekordů a kuriozit v Pelhřimově, které je synonymem pro rekordy všeho druhu.
Ať lidi nesedí a dělají, co je baví
Rekordy návštěvníky provází celým městem, už při příjezdu nepřehlédnou největší židli nebo obřího pěšce, kterého sem musel usadit jeřáb. Pelhřimov je zkrátka město rekordů.
„My to děláme už 32 let a vlastně z naší strany to vždycky byla snaha nenechat lidi sedět na zadku, zkrátka ten rekord jako takový měl být podnětem, aby děti vstaly od počítačů a dospěláci od televizí a aby šli prostě dělat tu činnost, která je baví,“ vzpomíná na původní pohnutku, která vedla k založení muzea v pořadu Prima Česko Luboš Rafaj, spoluzakladatel Agentury Dobrý den.
Mona Lisa z rýže Zdroj: Dobryden.cz
Proutěný slon Zdroj: Dobryden.cz
Obří kuchyně Zdroj: Dobryden.cz
Minimotorka Zdroj: Dobryden.cz
Mona Lisa z rýže Zdroj: Dobryden.cz
Proutěný slon Zdroj: Dobryden.cz
Obří kuchyně Zdroj: Dobryden.cz
Minimotorka Zdroj: Dobryden.cz
Ojedinělé muzeum mapující dění na poli českých rekordů a kuriozit bylo otevřeno 30. června 1994 v 10 hodin dopoledne. Příchozí si mohou zkusit třeba vyslovit nejdelší zeměpisný název na světě: Taumatachatatangihangakoau.
Jedná se o maorský název jednoho z kopců na Novém Zélandu. Mimochodem, projít všechny tři expozice v jeden den zabere rekordní čas. Najdete v něm třeba rekordně velký krasohled a spoustu dalších zajímavostí.
Umění a koníčky všeho druhu
„Loď ze špejlí, největší sbírka lega, srdíčka Lucie Bílé nebo uniforma Karla Lopraise, který je taky v naší rekordmanské síni slávy,“ říká Luboš Rafaj.
V sekci Zlaté české ručičky můžete obdivně kroutit hlavou nad půl tisícem výtvorů – a celé jedno patro patří obyčejným zápalkám. „Rekordman v téhle expozici byl čtyři hodiny a když odcházel, tak zavíral dveře a říkal – změnili jste mi celý život,“ vzpomíná Luboš Rafaj se smíchem.
I strašidla v pelhřimovské věži musela dávno uvolnit místo třeba největšímu smetáčku, s kterým návštěvníci vymetají pavučiny nebo naopak miniaturní motorce.
Dá se tu i zabrnkat na střešní tašku a mnohem, mnohem víc. Je jasné, že překonávat hranice a posouvat své limity, bude lidi bavit stále. I proto je mezi návštěvníky o rekordy takový zájem.
