Svět si připomíná 60 let od největšího jaderného testu v dějinách, který zorganizoval Sovětský svaz. Takzvaná Car-bomba vybuchla 30. října 1961 nad souostrovím Nová Země v Severním ledovém oceánu. Ruská státní společnost Rosatom už před rokem zveřejnila video z výbuchu.
Car-bomba měla hmotnost 27 tun a délku osm metrů. Sověti pro její dopravu museli použít turbovrtulový bombardér. Šlo o nejsilnější bombu, jaká byla v historii odpálena. Práce na ní začaly už v roce 1954.
I když si tehdejší první tajemník ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu Nikita Chruščov přál, aby měla bomba sílu 100 megatun (100 milionů tun), sovětským konstruktérům se nakonec povedla „jen“ polovina z toho, tedy 50 megatun.
Pro srovnání – atomová bomba Little Boy, kterou američtí letci 6. srpna 1945 svrhli na japonskou Hirošimu, měla sílu 15 kilotun (15 tisíc tun). Fat Man, který o tři dny později vybouchl v Nagasaki, měl 21 kilotun.
Po vlně kritiky přišel konec testů
Po sovětském testu Car-bomby se zvedla mezinárodní vlna kritiky. OSN obvinila SSSR, že zbytečně znečišťuje ovzduší nesmyslnými odpaly, které ohrožují život na celé planetě. I když bomba explodovala v neobydlené oblasti nad ostrovem Nová země v Barentsově moři, smrtelnou dávkou radioaktivity byla kontaminována oblast o průměru 180 kilometrů a rázová vlna třikrát obletěla Zemi.
V roce 1963 tak Sovětský svaz a USA podepsaly smlouvu o zákazu jaderných zkoušek. I když jsou atomové bomby zbraněmi hromadného ničení, často bývají naopak nazývány jako zbraně míru – jsou výstrahou, kterou „majitel“ doopravdy nikdy nechce použít.
Po Spojených státech (1945) a SSSR (1949) se povedlo vytvořit úspěšný jaderný program také Velké Británii (1952), Francii (1960), Číně (1964), Indii (1974), Izraeli (pravděpodobně 1979), Pákistánu (1998) a KLDR (2006).
