Přednost zprava neplatí všude. Kdy je potřeba dávat si pozor z obou stran?

Na první dobrou se to nemusí zdát, ale pravidlo pravé ruky nás provází už od poměrně útlého věku a během života je při různých příležitostech často opakováno. Základním zákonem je také pro motoristy, kterým je od začátku jejich řidičské kariéry tento imperativ vtloukán do hlavy – když není dopravní značkou označena hlavní nebo vedlejší silnice, dej vždy přednost vozidlu přijíždějícímu zprava! Bylo by ale chybou myslet si, že toto pravidlo platí absolutně. Ani zdaleka ne!

Představte si následující dopravní situaci:

• Projíždíte přes křižovatku dvou cest ve tvaru písmene T.
• Přednost v jízdě není regulována ani dopravním značením Hlavní silnice, ani Dej přednost v jízdě!, ani Křižovatka se stylizovaným písmenem X.
• Na takové křižovatce by mělo platit takzvané pravidlo pravé ruky, tedy přednost vozidla jedoucího zprava.
• Je-li jedna ze silnic vyústěním z obytné zóny, na řidiče jedoucího z obytné zóny se toto pravidlo nevztahuje.

Jenže co když je hranice obytné zóny ještě několik metrů před křižovatkou?

Dopravní značky jsou nadřazeny pravidlu pravé ruky

Svislé a vodorovné dopravní značky motoristům usnadňují provoz vozidel, neboť většina z nich upravuje přednost v jízdě, informuje o nejvyšší dovolené rychlosti nebo různých nebezpečích. Mnohé silnice a křižovatky však dopravními značkami upravujícími přednost v jízdě vybaveny nejsou. Tehdy se motorista musí řídit tím, co se naučil ještě během kurzu v autoškole.

V praxi by se neměl vyskytovat ani jeden motorista bez znalosti toho, co znamená přednost zprava, respektive pravidlo pravé ruky – tedy to, že na křižovatce bez regulace má přednost právě ten vůz, který přijíždí z pravé strany. Ti, co přijíždí zleva, zase musí dát přednost mně. Jaká je praxe na silnicích, raději posuďte sami...

Je-li však jedna z křižujících se silnic výjezdem z/do obytné či pěší zóny, přednost zprava zde neplatí.

Z polňačky na hlavní

Zákon č. 361/2000 Sb. O provozu na pozemních komunikacích upravuje ve svém §23 odst. 1) i ostatní případy, kdy pouhá přednost zprava neplatí:

Při vjíždění z místa ležícího mimo pozemní komunikaci na pozemní komunikaci musí dát řidič přednost v jízdě vozidlům nebo jezdcům na zvířatech jedoucím po pozemní komunikaci nebo organizovanému útvaru chodců nebo průvodcům hnaných zvířat se zvířaty jdoucím po pozemní komunikaci. To platí i při vjíždění z účelové pozemní komunikace nebo ze stezky pro cyklisty nebo z obytné nebo pěší zóny na jinou pozemní komunikaci.

Pojem „místo ležící mimo pozemní komunikaci“ není vymezen žádným právním předpisem. Lze tedy pouze dovozovat, že tímto místem může být například pozemek, garáž, čerpací stanice, tovární, nádražní a letištní prostory, obratiště tramvají apod.

Sporný moment

Co když je ale hranice obytné zóny ještě několik metrů před křižovatkou tak, že motorista fyzicky ujede i deset metrů po silnici, která již není součástí obytné zóny?

Tento řidič projíždí po komunikaci mimo obytnou zónu ještě několik metrů, než se ocitne na hranici křižovatky. Z jeho pohledu tak cesta vede přímo na křižovatku bez úpravy předností v jízdě, takže se domnívá, že zde platí pravidlo pravé ruky a má před vozidlem jedoucím zleva přednost.

V případě dopravní nehody nebo škodní události se bude hledat její viník a interpretace bude však s největší pravděpodobností ta, že jediným účelem této komunikace je výjezd a vjezd z/do obytné zóny bez ohledu na počet metrů, které po značce motorista ujel. Řidič jedoucí z obytné zóny bude tedy považován za toho, kdo měl dát přednost všem vozidlům jedoucím po silnici.

Otázkou ale je, jaká vzdálenost za značkou ukončující obytnou zónu by už byla dostatečná, aby mělo začít platit pravidlo pravé ruky.