Ručinský: My jsme byli jiná generace. Na MS jsme nejezdili pro bronz, ale pro zlato

Patří k symbolům zlaté éry českého hokeje. Martin Ručinský vyhrál olympiádu v Naganu a třikrát se stal mistrem světa. Přesně před 20 lety byl u toho, když Češi dokonali zlatý hattrick, dostal se i do All-Star týmu turnaje. Čerstvý padesátník vypráví v rozhovoru pro CNN Prima NEWS jak o slavných časech, tak o tom, co mohou Češi uhrát na letošním šampionátu.

Od mistrovství světa v Hannoveru, kde jste završili zlatý hattrick, uplynulo 20 let. Když to takhle slyšíte, nepřipadáte si starý?
Fakt už dvacet?

Na mou duši.
Tak to je strašně dlouhá doba. Osobně si starý nepřipadám, je ale pravda, že mi nedávno bylo padesát. S tím nic nenaděláte, čas plyne…

Martin Ručinský (50)

Hokejová legenda, naganský šampion, trojnásobný mistr světa (1999, 2001 a 2005).
Na mistrovství světa byl dvakrát jmenován do All-Star týmu (1999, 2001).
Kariéra v NHL: Edmonton (1991-92), Quebec (1991-95), Montreal (1995-2001), Dallas (2001-02), NY Rangers (2001-02, 2003-04, 2005-06), St. Louis (2002-03, 2006-08), Vancouver (2004).
Kariéra v extralize: Litvínov (1988-91, 94-95, 98-99, 2002-03, 04-05, 2010-15), Vsetín (1995), Sparta (2008-10).
V letech 2016-17 pracoval jako generální manažer české reprezentace.

Co s vámi ta padesátka dělá?
Vůbec nic. Pamatuju si, jak mi ve dvaceti připadali všichni padesátníci strašně staří. Byli to pro mě de facto lidé, kteří mají život skoro za sebou. Teď to pochopitelně vidím jinak. Žádná krize středního věku na mě nepadá. A myslím, že ani nepadne. Nejsem typ člověka, který si zoufá, že by se chtěl vrátit do svých dvaceti. Beru život takový, jaký je. Mám ho rád stejně v padesáti, ve dvaceti, budu ho mít rád i v sedmdesáti. Pokud se toho teda dožiju.

Zmíněný dvacet let starý turnaj korunoval úžasnou trojletku českého hokeje. 1999, 2000, 2001 – samé tituly! Co si z toho vybavíte?
Tu nádhernou euforii, kterou jsem zažíval pokaždé, když jsme něco vyhráli. V kolektivním sportu to chodí tak, že euforie se násobí, zatímco zklamání dělí. Vždycky máte kolem sebe dvacet dalších kluků, nikdy na to nejste sám. A pokud jste na stejné vlně, těžko můžete zažít něco lepšího.

V čem spočívala síla vašeho týmu?
V éře mezi Naganem a šampionátem v roce 2005 jsme měli dvě obrovské zbraně: partu a víru ve vlastní schopnosti. Věřili jsme si za všech okolností, věřili jsme jeden druhému. Naše generace se vyznačovala tím, že chtěla za všech okolností vyhrát. Na mistrovství jsme nevyráželi s tím, že můžeme získat třeba jen bronzovou medaili. Ne. Nás vždycky hnala dopředu touha být první.

Snad i proto jste dokázali obrátit tolik zápasů, které se nevyvíjely dobře.
Teď myslíte mistrovství světa 2001?

Tam hlavně. Vždyť jste prohrávali v sedmi z devíti zápasů, osmkrát jste vyhráli.
Kolikrát je za tím i štěstí. My jsme si ale fakt věřili.

Program MS 21. května

Skupina A
15:15 hodin, Rusko–ČESKO

19:15 hodin, Bělorusko–Slovensko

Skupina B
15:15 hodin, Německo–Itálie
19:15 hodin, Kanada–Lotyšsko

Kompletní rozpis

Slyšel jsem historku z finále, v němž jste s Finskem prohrávali 0:2. Jiří Dopita prý tehdy na střídačce konejšil nervózního kouče Augustu: „Klid, trenére, my to otočíme.“
Něco takového tam opravdu zaznělo. Tohle finále z roku 2001 mám pořád živě před očima. Finové byli lepší, ještě na začátku třetí třetiny vedli o dva góly, byl jich plný led. Člověk ale na střídačce hmatatelně cítil, že nic z toho nevadí. Že se prostě zvedneme. Že to ještě obrátíme a mistry světa se staneme my. A taky že ano. Byli jsme to my, kdo nakonec slavil.

Vnitřní síla tehdejšího nároďáku byla opravdu neobyčejná. Dokonce se říkalo, že vlastně ani nepotřebujete trenéra.
A já s tím nesouhlasil. Kolikrát jsem to v životě slyšel, jak krásně se muselo panu Augustovi nebo třeba Ivanu Hlinkovi pracovat s takovým hráčským materiálem. Jenže odkoučovat to správně i za podobné konstelace vyžaduje určité umění: Musíte rozpoznat, jaké mužstvo máte pohromadě. Odhadnout hráče, kterým je možné absolutně věřit. A ano – kolikrát do toho nezasahovat, nechat to na samotných hokejistech, nanejvýš dát určitý impulz. Pan Augusta to uměl. Fungovalo to.

Konkrétně mistrovství světa 2001 přineslo moment, který mi utkvěl v paměti. Přišel mi symbolický. Krátce před turnajem jste měl takové zdravotní potíže, že jste ani nemohl chodit. Přesto jste se na nároďák nevykašlal. Co vás tam tak táhlo? Parta?
Zní to jako fráze, pro mě ale reprezentace vždycky znamenala obrovskou čest. Už jako malý kluk jsem cítil, že právě nároďák pro mě představuje strop, čeho můžu v hokeji dosáhnout. Samozřejmě byla jiná doba – za komunistů jsme si na NHL vůbec nemysleli, ani jsme vlastně pořádně nevěděli, co to je. Tenhle vztah k reprezentaci v nás ovšem zůstal i dlouho poté, co jsme vyrostli a získali všelijaká zahraniční angažmá. Stejně to měli i ostatní hráči mé generace. Vůbec si třeba nepamatuju, že bychom řešili, co občas slyším od dnešních kluků: Že na mistrovství světa raději nepojedou, protože mají v NHL před podepsáním nové smlouvy, protože by mohli mít problémy s pojistkou atd. Ne. Kdykoliv jsme mohli, okamžitě jsme se sebrali a vyrazili na šampionát. A rádi! I s tou partou to samozřejmě mělo souvislost. Strávit v ní pokaždé alespoň měsíc bylo úžasné.

Po zlatém hattricku jste řekl: Nikdy bychom se nestali třikrát po sobě mistry světa, pokud bychom předtím nezažili propadák na Světovém poháru 1996. Myslíte si to dodnes?
Jednoznačně, jsem o tom přesvědčený. Větší potupu jsem nezažil. Bez šíleného fiaska z šestadevadesátého bychom podle mého nevyhráli ani naganskou olympiádu. Tehdejší Světový pohár byl šok. Na papíře jsme měli možná nejsilnější výběr v historii, místo velké slávy jsme ale postupně rupli 3:7 s Finskem, 0:3 se Švédskem a 1:7 s Německem. Pořád si vybavuju, jak nás v pražské sportovní hale po tom hrozném zápase se Švédskem zaházeli naštvaní fanoušci plechovkami.

Proč to dopadlo tak zle?
Všechno se tam tenkrát nějak tlouklo. Bylo krátce po vyhraném mistrovství světa ve Vídni, plno hráčů z úspěšného týmu se pro Světový pohár nedostalo do nominace, vznikaly dohady. Celé to bylo nešťastné. A skončilo to katastrofou. Myslím, že nás to do dalších let ohromně nakoplo. K nároďáku jsme najednou začali přistupovat úplně jinak. Přišli jsme na to, co je nutné dělat, abychom byli úspěšní. Všichni jsme úplně odsunuli stranou osobní ambice, obětovali jsme je pro tým.

Když už jsme u těch vašich citací z roku 2001, pamatuji si ještě jednu: „Važme si toho, co máme. Na český hokej můžou přijít horší časy.“ Přišly. Tušíte proč?
Širší hodnocení nechám na expertech, jednu věc si však troufnu říct se vší vážností: Náš hokej začal uvadat už v letech, kdy jsme vyhráli olympiádu a třikrát nám patřilo mistrovství světa. Medaile nároďáku byly samozřejmě překrásné, jenže v práci s mládeží jsme už tehdy začali zaostávat.

Jako bychom v úrodných letech zlatého hattricku trochu ztratili pokoru.
Zatímco svět se od nás milerád učil… Je to tak – po naganské olympiádě jsme si v českém hokeji začali myslet, že úplně všechno děláme nejlíp na světě. Jenže když jste byl kolem roku 1998 malý kluk, už jste spadal pod mládežnický systém, který podle mého dobrý nebyl. Teď to všechno sklízíme, na mezinárodní úrovni jsme se dočkali hubených let. Za sebe bych řekl, že už pomalu ani nepatříme do tradiční silné čtyřky.

Co s tím?
Když si mohli po Naganu sednout ke stolu Kanaďané a poučit se z neúspěchu, proč bychom to neměli dokázat i my? Řekli si, co do té doby dělali špatně. Uměli k sobě být upřímní. Tohle jako by nám nešlo. Přitom upřímnost k sobě samému je základ, abyste se posunuli dál. V hokeji i v životě. Já se o tom Naganu bavil na mistrovství světa v Paříži s kanadským koučem Tomem Renneym, hezky mi to popisoval. Kanaďané byli dřív zvyklí mít v týmu vedle šikulů i bourače, řezníky. Po olympiádě 1998 se nechali inspirovat třeba i tím, že je potřeba mít hokejový talent v každé lajně, nejen v té elitní. Ohromně je to posunulo.

Kdežto Češi ustrnuli. Jak vám je po těle, když se často za úspěch označuje už i výhra ve čtvrtfinále?
Je to divné. Hned mě napadá vzpomínka na olympiádu v Turíně 2006. Získali jsme tam bronzové medaile. A lidi to označovali za tak obrovský neúspěch, že nás málem chtěli věšet zaživa. Robert Lang tenkrát po utkání o 3. místo prohlásil: „I bronz přece znamená medaili z olympiády, ne? Dejme si pozor, aby to nebyla poslední hokejová olympijská medaile na x dalších let.“ Lidi nad tím kroutili hlavou. Dnes vidíme, že měl pravdu. To všechno tu vyprávím při vědomí toho, že jsme ve své éře skutečně nebývali s bronzem spokojení. Tuhle mentalitu jsme v sobě neměli. Dneska je to bohužel jinak, metou současného českého nároďáku je opravdu čtvrtfinále. Čistě podle tohoto zápasu se hodnotí, jestli jde o úspěšný turnaj.

Počkejte, zrovna letos se zdá, že Češi vyrazili na mistrovství s velmi nadějným týmem.
Souhlasím. Náš tým vypadá hodně zajímavě. Základ je, že máme výborného gólmana. Šimona Hrubce jsem sledoval v KHL, v Omsku měl výbornou sezonu. Právě díky němu vyhráli Gagarinův pohár. Viděl jsem ho i při nedávných Českých hrách a přesvědčil jsem se, že má parádní formu. Kluci se o něj mohou opřít. Dobře vypadá i zbytek týmu: Máme střelce, spolehlivé obránce. Cítím velkou šanci uspět.

Na koho z českých hráčů jste nejvíce zvědavý?
Na Kubu Vránu. Jsem přesvědčený, že po nedávné výměně z Washingtonu do Detroitu dostane jeho kariéra úplně jiný směr. Zařadí se mezi klíčové hokejisty, budou se na něj hodně spoléhat. Za svůj nový klub toho ještě moc neodehrál, pár vynikajících zápasů už přesto nastřádal. Takže jsem natěšený, co nám předvede v nároďáku. Rozhodně bude jednou z klíčových postav. Jinak jsem zvědavý i na Filipa Zadinu, to je mladý útočník s obrovskou perspektivou. I jeho v NHL moc rád sleduju. A předpokládám, že se ukáže i na mistrovství.

Nejlepší hokejista, se kterým jsem kdy hrál

Jaromír Jágr
„Hrál jsem s ním sice už v nároďáku, ale plně jsem jeho výjimečnost pochopil až během dvou společných sezon v New York Rangers. Vím, jak proti němu soupeři nasazovali nejlepší obránce, hlídali ho ve dvou, přesto se dokázal prosadit. Pro mě je to až nepochopitelné.“

Hokejista, se kterým jsem si nejvíc rozuměl

Robert Reichel
„Známe se odmalička, iks let jsme spolu hráli už v žácích. Věděli jsme o sobě všechno, na ledě jsme pohyb toho druhého krásně předvídali. Pro mě to byl nejlepší centr. Seděli jsme si ve všech ohledech.“

Nejnepříjemnější obránce

Zdeno Chára
„Kolem něj prostě při hokeji nebylo možné projít. Nepřetlačíte ho, on je strašně nepříjemný bek. Navíc hraje i chytře, nejde jen o jeho velikost a o to, že má dlouhou hokejku. Je komplexní, vážně k nepřekonání.“

Jste tedy před startem šampionátu opatrný optimista?
Myslím, že kluci mají šanci jako nikdy. Jedna věc je jejich vlastní kvalita. Další, že z Kanady a Ameriky přijedou víceméně déčkové týmy. Hvězdy NHL se do Evropy v téhle době moc nepohrnou, zámořské celky proto nebudou tak silné jako v minulých letech. Navíc máme skupinu s Ruskem a Švédskem, což znamená, že pro klíčové čtvrtfinále bychom teoreticky měli dostat soupeře z papírově slabší osmičky. Opakuju – máme šanci. Letos jsem optimista.

Pozná hráč v kabině podle některých detailů už před samotným šampionátem, že tým může dojít daleko?
Hodně se dá vyčíst z přípravných zápasů, v nich se dobře ukáže, jak mužstvo šlape. Pocitově už získáte představu, jaká se tvoří parta. Objeví se zdánlivě nepodstatné okamžiky, při nichž vytušíte, zda to společenství lidí drží pospolu. Samotná hra je pak něco jiného, při zápase se může stát cokoliv. Bavíme se tady navíc samozřejmě pouze o předpokladech pro to, aby to mohlo dopadnout dobře. Nicméně hokejista, který za všech okolností upřednostňuje sám sebe, se v kabině každopádně jen tak neschová.

Co s ním, když už v týmu jednou je?
Od toho jsou týmoví lídři, aby si to srovnali. Za nás jím byl vždycky Robert Reichel, každý ho respektoval. Neumím si představit, že by se proti němu někdo chtěl postavit. Za naší éry k tomu ani nebyl důvod. Ve zlatých letech jsme byli všichni jako jeden muž. Dvacet kluků bylo jeden pro druhého schopno udělat cokoliv. Spolu jsme vítězili, spolu jsme čelili i chvílím, které třeba nebyly zas tak příjemné.

Co si pamatuji, vyznačovali jste se ještě něčím: Byli jste taky dost pověrčivá generace!
To je pravda. Já to třeba měl tak, že po tréninku jsem si vždy na dvě tři hodinky šel lehnout. Musel jsem si po obědě odpočinout. I jako tým jsme měli své rituály, kterých jsme se za každou cenu drželi. Ukázalo se to například na olympiádě v Naganu. Vyhráli jsme tam první zápas proti Finsku. A před každým dalším duelem jsme pak navlas opakovali úplně všechno, co předcházelo vítězné premiéře: Nosili jsme stejné věci, šli jsme na stejnou procházku, měli stejnou večeři, pokaždé jsme se vždycky museli vrátit metrem – nic jiného nepřipadalo v úvahu. S Dominikem Haškem jsme si navíc vždycky den před zápasem dali před spaním dvě tři partičky šachů. Docela mi dával; porazil jsem ho nanejvýš dvakrát.

Máte podobně výrazné vzpomínky i na světové šampionáty?
Jasně. Každý měl něco svého. Moc rád vzpomínám na Lillehammer 1999. V něm jsme byli dlouho na pokraji vyřazení, nakonec jsme vyválčili zlato. Úžasné to bylo i ve Vídni roku 2005. Tenkrát se nehrála NHL, takže na turnaj dorazili nejlepší hokejisté světa. Bylo to nabité pomalu jako olympiáda. Přitom já o turnaj málem přišel, musel jsem na operaci s utrženými břišními svaly. Přišel za mnou Vláďa Růžička, že by mě chtěl nominovat. Jenom jsem se smál: „To přece nejde, tři měsíce jsem nehrál!“ Růža jenom mávnul rukou. Prý: „Neboj se, zkusíš to a řekneš mi.“ Tak jsem to zkusil, vlétnul jsem do toho rovnýma nohama. A skončilo to titulem.

Když to takhle vyprávíte, je vám smutno po odvátých časech?
Ne, mě na nostalgii moc neužije. Nanejvýš si rád zavzpomínám. O samotné medaile ve výsledku vůbec nejde, pro mě nejvíc znamená všechno, co jsem s kluky prožil. Jakmile se sejdeme, moc rádi vzpomínáme, jak jsme se ke všem těm zlatům prokopali. A jasně – taky jak jsme to pak oslavili.

S hokejem jste skončil před šesti lety. Chybí vám?
Chybí mi hokejová parta. Moc dobře ovšem vím, že všechno má svůj čas. A můj čas se prostě naplnil. Jsem s tím srovnaný. Nedělám rozhodnutí na základě zbrklosti, všechno vždycky pořádně zvážím. I svůj hokejový konec jsem si dobře rozmyslel.

Máte vůbec doma nějaké brusle, nebo jste za hokejem udělal tlustou čáru?
Pořád mám svou výstroj, jednu hokejku. S kluky si chodíme zahrát jen jednou ročně, na Štědrý den se scházíme v Praze Na Františku. Jinak trávím čas hlavně na rybách, na tenisu. Třeba golf už moc nehraju, po konci kariéry potřebuji aktivní pohyb.

Copak máte sklon k tloustnutí?
To naštěstí ne. Ale třikrát denně si svíčkovou s osmi knedlíky radši nedám.

Když teď na české střídačce vidíte v rolích asistentů své bývalé spoluhráče Straku se Špačkem, nezamlouval by se takový trenérský post jednou i vám?
Vůbec ne. Absolutně nemám ambice stát se trenérem. Jako hráč jsem si říkal, že mě to po skončení aktivní kariéry třeba chytne; nestalo se. Trenéřina je hrozně těžké řemeslo. Neříkám, že se k hokeji jednou v nějaké roli nevrátím. Nikdy neříkej nikdy. Právě teď jsem ovšem maximálně spokojený s tím, co dělám. Mám se dobře.

Tagy:
reprezentace Nagano hokej MS v hokeji 2021 Martin Ručinský zlatý hattrick

Hlavní zprávy

Přes sto hodin výpovědí a výhrůžky smrtí. Soudní tahanice Deppa a Heardové čekají na verdikt
Soudy

Přes sto hodin výpovědí a výhrůžky smrtí. Soudní tahanice Deppa a Heardové čekají na verdikt

Po šesti týdnech výpovědí v pátek v soudní síni v americké Virginii zazněly závěrečné řeči advokátů herců Johnnyho Deppa a Amber Heardové, bývalých manželů, kteří se nyní vzájemně obviňují z pomluvy a fyzického a psychického napadání a týrání a požadují po sobě astronomické odškodné. Deppovi právníci požádali porotu, aby herci „vrátila zpátky jeho život“ tím, že uzná Heardovou vinnou z pomluvy. Obhájci herečky zase porotcům řekli, že se její život proměnil od začátku sporu v peklo a že se ji Depp snaží cíleně očernit kvůli tomu, že jej opustila.

Infobox

Válka na Ukrajině

sledujeme živě
00:34

Svoboda: Na Ukrajině nás čeká ještě tuhý zápas. Ani Putinův odchod by neznamenal jistotu

23:58

Donbas bude opět ukrajinský, má jasno Zelenskyj

23:22

Prezident Putin ujistil rakouského kancléře Nehammera, že je připraven aktivně jednat s Ukrajinou o výměně vězňů

22:56

Za Trumpa by k válce nedošlo. Razil teorii mír skrze sílu, říká jeho poradce

Hrozí Česku turecký inflační scénář? Čelíme modelu „nakup, bude dráž“, říká Zlámalová

Ze strachu z dalšího růstu inflace se v Česku roztáčí nebezpečná spirála inflačních očekávání. V pořadu 360° to uvedla analytička Echo24 Lenka Zlámalová. Mimo jiné připomněla, že meziročně cena například oblečení vzrostla o 120 %. S komentátor Lidových novin Petrem Kamberským a ekonomem Petrem Dufkem vysvětlili, co je podle nich důvodem zvyšujících se cen.

Soutěžte o vstupenky na ČESKOSLOVENSKÝ ROCKFEST 2022

Ve dnech 3. až. 4 června 2022 se uskuteční 2. ročník Československého Rockfestu, který bude větší, hlasitější, hudebně našlápnutější a hlavně na celé 2 dny! Festival proběhne ve venkovním areálu před pavilonem P na Brněnském výstavišti.A vy teď máte možnost vyhrát vstupenky na tuto velkolepou show. Tak neváhejte a soutěžte s námi!

Ševčík ke zdražování: Vyměňme dresy eurohujerů za ty české. Demagogie, zlobí se Petříček

Exministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD), místopředseda Přísahy Jaroslav Pelc a ekonomický expert Trikolory Miroslav Ševčík v pořadu Divoká karta na CNN Prima NEWS představili své návrhy, jak by vláda mohla řešit rostoucí ceny. Ševčík apeloval, aby vláda „převlékla eurohujerský dres za český“. S narážkou na Green Deal však nesouhlasil exministr.

Policie pátrá po 14leté dívce z Kolínska. Jsem s kamarádem, napsala rodině a už se neozvala

Policie pátrá po čtrnáctileté Lence Kaňkové z obce Barchovice na Kolínsku. Dívka naposledy komunikovala s rodinou v pátek v podvečer, kdy uvedla, že je se starším kamarádem. Od té doby se nikomu neozvala. Naposledy byla vidět večer po 20. hodině v obci Horní Police v okrese Česká Lípa. Podle informací policie zveřejněných na internetových stránkách vypadá starší, na 16 až 17 let.

Češi si věří, porážky jsou minulost. Jalonen popsal přípravy na Kanadu

Dvě poslední překážky jsou před českými hokejisty na mistrovství světa, aby naplnili předsevzetí finského kouče Kariho Jalonena o cestě za zlatem. V sobotním večerním semifinále je čeká obhájce prvenství Kanada. Výhra by národnímu týmu zajistila první medaili z velké akce od roku 2012, porážka ho pošle do souboje o bronz proti horšímu ze zápasu Finsko–USA. Utkání s Kanadou začne v Tampere v 17:20.

Role Draculy se mnou hodně zamávala. Od zblbnutí mě zachránili kamarádi, přiznává Hůlka

Daniel Hůlka začínal jako operní zpěvák. Role v českém muzikálu Dracula mu ovšem změnila život. Ze dne na den se z něj stala muzikálová hvězda a jak sám přiznává, byly časy, kdy mu sláva stoupla do hlavy. Toto období prý ale netrvalo dlouho. Vrátit se zpátky na zem mu totiž pomohli jeho kamarádi. Hůlka se o tom rozpovídal v pořadu Povídej na CNN Prima NEWS.

Novinky kolem brutálního útoku v texaské škole. Policie vyčkávala i přes prosby o pomoc

Vedení texaské policie v pátek po třech dnech sílící kritiky připustilo, že policisté udělali špatné rozhodnutí a příliš dlouho otáleli se zásahem proti střelci na základní škole ve městě Uvalde, který v jedné z učeben zastřelil 19 dětí a dvě učitelky. Téměř 20 policistů stálo více než tři čtvrtě hodiny před dveřmi učebny, v níž se střelec zamknul, a čekali na příchod zásahové jednotky pohraniční stráže. Až poté policisté vnikli dovnitř a pachatele zastřelili. Velitel zásahu se podle šéfa texaského ministerstva pro veřejnou bezpečnost Stevena McCrawa domníval, že děti v učebně nejsou v ohrožení.

Chaos v počtech i lokacích. Část romských uprchlíků na Rokycansku odjela neznámo kam

Cizinecká policie spolu s pracovníky krajského úřadu v Plzni v pátek dopoledne prověřovala identitu ukrajinských Romů, kteří už několik dní bydlí ve Strašicích na Rokycansku. Do objektu soukromého majitele přijeli z pražského Hlavního nádraží. Kontrola ukázala, že část z nich již odjela. Obec ani kraj tak až do pátku neměly přehled, kolik lidí v objektu skutečně přebývá.

Sledujte Partii s Jurečkou a Juchelkou: Pomáhá vláda českým občanům rychle a efektivně?

Vláda rodinám slíbila pět tisíc korun na dítě, nezůstane ale jen u slibu? Pomáhá vláda efektivně a rychle? Partie Terezie Tománkové nabídne názorový duel ministra práce a sociálních věcí z KDU-ČSL Mariana Jurečky a poslance za hnutí ANO Aleše Juchelky. Ve druhé části bude pokračovat velká politická diskuse s ministrem kultury Martinem Baxou z ODS, předsedou pirátských poslanců Jakubem Michálkem, šéfem Ústavně-právního výboru Radkem Vondráčkem z ANO a poslancem Janem Hrnčířem z SPD. Nedělní Partie startuje v 11 hodin.

Domácí zpravodajství

GLOSA: Andor „Horst Fuchs“ Šándor si nás namazal na chleba. Mám kryt, mám klid!

Andor Šándor je génius. Prostě je. Celé Česko se mu směje za čtvrteční velkolepou tiskovku, na které neoznámil všemi očekávanou kandidaturu na prezidenta, ale místo politické kariéry odstartoval tu teleshoppingovou a prezentoval iBunker, tedy bunkr pro celou rodinu za 350 litrů. S heslem „Mám kryt, mám klid“ (fakt je to oficiální heslo společnosti) vyrazil do boje jako novodobý bezpečnostní Horst Fuchs.

Praha brojí proti popíjení na veřejnosti. Kde všude hrozí od července pokuta za alkohol?

Praha rozšíří počet veřejných míst, kde je zakázáno pití alkoholu, z 837 na 1036. Novou vyhlášku, která to stanovuje, ve čtvrtek schválili zastupitelé s platností od července. Zákaz se nově bude týkat také náplavek, kde bude zákaz pití platit od půlnoci do 09:00. Nově rovněž bude pro postih stačit mít otevřenou lahev alkoholu, zatímco dosud museli strážníci přistihnout konzumenta přímo při pití.

Vynalézavý senior vyřešil zdražování energie. Odmontoval elektroměr a jede „na sebe“

Svérázným způsobem vyřešil zdražování energií důchodce z malé vesnice na Tachovsku. Jako velký kutil vymyslel způsob, jak se obejít bez dodávek elektrické energie od distributorů. Bývalý truhlář musí vyjít s 11 tisíc vysokým důchodem a když mu přišlo navýšení záloh na elektřinu o 50 procent, rozhodl se k razantnímu kroku. V únoru si nechal odmontovat elektroměr.