Tajemství zesnulého Pavla Chrastiny. Proč se rozhádal s Petrem Jandou?

Svým způsobem připomínali skladatelský tandem legendárních Beatles Lennon–McCartney. Petr Janda psal hudbu, Pavel Chrastina texty. Z jejich skladeb se staly velké hity. Pak se jejich cesty za velmi dramatických okolností rozešly. O co šlo?

Pavel Chrastina, který zemřel ve věku 81 let, byl spoluzakladatelem a textařem Olympicu. V době svého působení ve skupině napsal několik textů k písním, které se staly velkými hity a z českých rádií znějí dodnes. Jen namátkou: Dej mi víc své lásky, Snad jsem to zavinil já, Želva, Pták Rosomák. Po sedmi letech však přišel pro mnohé nečekaný konec. Jak během života naznačil, jedním z důvodů byly spory s lídrem kapely Petrem Jandou.

„My za tu dobu objeli celé Čechy, Moravu a Slovensko a začalo to taky mírně skřípat, taková miniponorka. A za druhé mně tehdy ta muzika a textařina malinko nestačila, tak jsem se začal zajímat o filmařinu a začal studovat FAMU, katedru dokumentu. Ve třetím ročníku jsem už musel kapele říct, že pokud chci dostudovat, tak už ty závazky nezvládnu. Oznámil jsem tak někdy v březnu, že se začátkem prázdnin končím, ale oni si hned udělali schůzi a vyhodili mě,“ svěřil se Chrastina v rozhovoru pro Český rozhlas.

Janda na to ovšem vzpomínal trochu jinak: „V té době se nám s Pavlem nějak nedařilo najít společnou řeč. V noci byl vzhůru a ráno vyspával a my, kteří jsme s ním sdíleli hotelový pokoj, jsme z toho byli pěkně otrávení. Jednou se při jakési hádce vyjádřil, že Olympic mu slouží jenom na to, aby si vydělal na studia, a jakmile dodělá školu, tak s námi končí.“

Nedalo se to s ním vydržet, tvrdil Janda

Před šesti lety v rozhovoru pro Rockandall.cz byl Janda ještě konkrétnější. „Chrastina byl a je velmi komplikovanej. Vždycky se nás trošku stranil. Jednou, když přišel na koncert za ním nějakej spolužák z vysoký, tak se mu skoro omlouval, že hraje bigbít. Snil několik snů najednou, a nakonec žádnej neproměnil ve skutečnost. Vlastně ani nevím proč. Ambice měl ohromný.

Začátkem šedesátých let jsme spolu hodně kamarádili. Jezdil s námi i na chatu a jednou mi pomáhal vykopat díru na senkrovnu. Zpočátku jsme si brali vždy společnej pokoj. I ve Francii tomu ještě tak bylo. Pak se to nějak zlomilo. Nedalo se to s ním vydržet. Kapela z toho byla zoufalá a vůbec jsme si s tím nevěděli rady. Prostě si dělal, co chtěl, a bylo mu úplně jedno, jestli to kapele vyhovuje. Bez něj jsme si to nedokázali představit, ale s ním už taky ne. Dali jsme mu písemnou výpověď jako někde v práci.

Jenže Láďa Klein (v té době kytarista skupiny Olympic, pozn. red.) to nevydržel a řekl mu to ještě předtím, než dopis obdržel, o přestávce na koncertě v Břeclavi. Pořád vidím ten jeho překvapenej obličej. Vůbec nechápal, co se děje. Přitom s ním nikdo v kapele už v tu dobu nekamarádil, u stolu převážně sedával sám. Tenkrát jsem si říkal, že už to nikdy nechci zažít,“ prozradil Janda.

Postupem let se ale mezi nimi vztah nakonec urovnal. „Pak jsme se dlouho míjeli, on emigroval do Austrálie a po čase mně začal chybět. Dnes máme vztahy opět přátelské, na každou desku napíšeme společnou novou píseň. K minulosti se nevracíme, třebaže je to fakt dávno. Myslím, že se toho oba dva bojíme,“ dodal Petr Janda.

Tagy: