TEST: Škoda Enyaq RS iV zvládá život ve městě bez problémů. Sportování je ale drahé

Škoda Enyaq je na trhu déle než dva roky a prošla už množstvím recenzí. Verze RS iV je ale v klasické karosářské variantě novinkou, dosud se jí chlubilo pouze provedení Coupé. Svým způsobem jde o smysluplnější auto než v případě stylisticky atraktivnějšího SUV-kupé.

Nejsilnější sériově vyráběný vůz v historii značky tentokrát zamířil v mých rukou výhradně do města. Zvládá tenhle objemný silák každodenní provoz, nebo jde o zbytečný výtvor? Stejně jako většina aut také Enyaq v té nejzákladnější verzi nevypadá nijak ultralákavě. Mně osobně připomíná svým objemným tvarem a protáhlou karoserií pošťácké auto. Verze RS naštěstí leccos značně mění.

ČTĚTE TAKÉ: Nová Škoda Superb i VW Passat už sjíždějí z linek. Zákazníci si však budou muset počkat

Dokáže vypadat sportovně

Jako vždy jsou to detaily a maličkosti, které vůz vystrčí z řady. Vpředu například osvětlená mřížka Crystal Face a LED matrix světlomety, které jsou součástí základní výbavy a upravený spoiler. Dál obrovská jedenadvacetipalcová kola, která jsou sice za příplatek, ale v základu to budou vždy minimálně „dvacítky“. Dodejte černé lišty kolem oken či zadní difuzor a sportovní look je na světě.

V interiéru si lehký futurismus podává ruku s praktičností a uživatelskou přívětivostí. Co to znamená? Třeba to, že celý prostor, kde bychom normálně hledali budíky, nahradil malý otvor, jenž poskytuje jen ta nejnutnější čísla. Zároveň se připravte na velkou, třináctipalcovou obrazovku infotainmentu, která právě vedle „budíků“ vypadá trochu jako pěst na oko. Jenže střídmý design kokpitu a množství tlačítek ze všeho vlastně dělají příjemné a přehledné místo.

Ve verzi RS samozřejmě ještě lepší, máme tu dobře vypadající doplňky s dekorací karbonu, či palubní desku, která je na určitých místech potažená kůží. Perfektní jsou sportovní sedačky s integrovanými opěrkami, které jsou kombinací pohodlí a dynamiky. Jako pravé SUV to Enyaq zvládá i s prostorem, nohy ani hlava nemají nikde trápení, nemluvě o posezení na zadních sedadlech. K tomu přidejme 585 litrů v zavazadlovém prostoru.

Auto do města? Ano!

Celkem 300 koňských sil je oslnivým číslem. Další solidní a důležitou cifrou je točivý moment 460 N.m, který Enyaq RS dostane na stovku za 6,5 vteřiny. Maximální rychlost je 180 km/h, ale tím asi není třeba se trápit, na takový styl jízdy elektroauta dělaná nejsou. Síla tu rozhodně k dispozici je, ale tahle čtyřkolka ji spíš citlivě rozdává, než že by kopla do zad. Tady je také porovnání s konkurencí.

Co by si řidič Enyaqu RS rozhodně zasloužil, je lepší pocit při brzdění. To rekuperační a běžné tu spolu zbytečně bojují. Opravdové RS samozřejmě vypadá jinak, na druhou stranu je tu řeč o papírově nejsilnějším sériově vyráběném voze značky v historii, který rozhodně výkonnostní potenciál má. Chtělo by to, aby brzdy zabíraly dříve a ostřeji, zastavit více než 2,2 tuny není občas tak snadné. A když teda to „ereso“ pak pošlete do zatáčky, kde se díky síle a hmotnosti i přes snížený příplatkový podvozek DCC sem tam sklouzne, chcete pořádný záchranný mechanismus.

Enyaq RS také zdobí množství asistenčních systémů, asi jako každé moderní vozidlo. Speciálně ten, který drží vůz v pruhu a zároveň odráží nenásilnou oranžovou linkou jeho překročení na head-up displeji, je příjemný. Jeho opakem je občas silně neurotický asistent, jenž pomáhá při parkování. Jasně, určitě je lepší neodřít svoje nebo jiné auto v okolí, na druhou stranu způsob, jakým umí Enyaq RS sám stoupnout na brzdu, může přivodit lehkou srdeční příhodu.

Co se týče spotřeby, je samozřejmě dvousečná. Třeba ti, co jezdí brzy ráno nebo naopak pozdě večer do a z práce, si budou spokojeně mlaskat. V tu chvíli je i takhle výkonný vůz při stabilní jízdě schopen dosáhnout spotřeby 16–⁠17 kWh. Naopak jízda v koloně si vybere tuhou daň, takových 33 kWh rázem není nic neobvyklého.

Ačkoliv noci byly během únorového testu chladné a teploty mířily pod nulu, nestávalo se, že by Enyaq přicházel s prvním ranním nastartováním o kilometrový dojezd. Maximálně se mu o kousek snížila kapacita baterie. Každopádně s plnou baterií má vůz dojezd zhruba 380 kilometrů, pod 300 se s trochou svižné jízdy dostane člověk co by dup, za chvíli je na ukazateli 200, a to už ve mně neinspiruje nápad, že bych si měl pustit vyhřívání volantu či sedačky. Což už bych v běžném voze udělal.

Každopádně, a to je důležité, jak bylo zmíněno Enyaq RS mi dělal tentokrát společnost hlavně ve městě, protože primárně tam by měla elektroauta v současné době patřit. Benzín či naftu na dlouhou trať, elektřinu na kratší trasy. Cesty do práce, nákupy, třídní schůzky a tak dál. Výsledek? Splněno. A bez problému. Auto jsem po necelém týdnu vracel bez nabíjení s dojezdem okolo 80 kilometrů.

Pak už je jen otázka, jestli na takový druh ježdění je nutné mít tak mohutný stroj. Na druhou stranu když je pohodlný, prostorný, user friendly a člověk se v něm cítí bezpečně, tak proč ne?

A ačkoliv se najdou mnozí, kteří nesouhlasí s rychlým a nepromyšleným nástupem elektromobility (to bych mohl být já), stejně jako ti, kterým úplně neučarovala vozidla kategorie SUV (i to jsem já), je třeba říci, že Enyaq je podařené auto. Jak designem, tak jízdními vlastnostmi. Cena začínající na 1,6 milionu korun bude ale pro mnohé zájemce limitující.

1. NÁKLADY NA SERVIS

Hodinová práce v servisu je orientační. Enyaq iV nemá servisní interval limitovaný kilometry, pouze časovým obdobím dva roky. Nemusí tedy každých 15–⁠30 tisíc kilometrů do servisu jako vozy se spalovacím motorem.

2. PRODEJE

Stoupají. Od ledna 2022 do února 2023 se prodalo přes 1 350 vozů Enyaq iV, z toho zhruba polovinu tvořil model Enyaq Coupe RS iV.

3. INFOTAINMENT

Obrazovka má velikost 13“, systém se ovládá snadno a menu není přeplácené, což znamená, že se v něm uživatel zbytečně neztrácí. I když občas má zbytečně velké množství podkategorií. Také se občas startuje zbytečně pomalu a sem tam si nastavuje hlasitost hudby tak, jak ho zrovna napadne. Pak je lepší zastavit a auto prostě vypnout a zapnout. Zkrátka počítač.