Ubránili bychom se Hitlerovi? Prohráli bychom za pár týdnů, ale čestně, říká historik

K mobilizaci došlo 23. září 1938 ve 22:00. Během čtyřiadvaceti hodin se tehdy u většiny vojenských útvarů přihlásily tři čtvrtiny povolaných československých záložníků. Celkem bylo povoláno okolo 1,25 milionu mužů, včetně předešlých mobilizací. Dále bylo k dispozici zhruba 350 tanků, necelá tisícovka letounů a přibližně pět tisíc kusů dělostřelectva.

Armáda na obranu první republiky chtěla postavit i téměř 17 tisíc těžkých a lehkých objektů. Před podepsáním mnichovské dohody se jich podařilo vybudovat přibližně 10 tisíc. Samotná výzbroj československé armády nebyla vůbec na špatné úrovni, v celé řadě věcí se Československo nacházelo na světové špičce. „V lecčems jsme byli horší, v lecčems lepší, třeba v těžkém dělostřelectvu,“ uvedl Stehlík.

I přes zřejmou bojeschopnost Čechoslováků by ale šance na vítězství nad nacistickou armádou nebyly příliš velké. „Určitě bychom to prohráli, byť třeba v horizontu tří nebo čtyř neděl. Ale byla by to čestná porážka – nebylo by to vzdání se bez boje,“ řekl pro redakci CNN Prima NEWS.

„Studoval jsem německé archivy, jak vypadalo vojsko v roce 1938. Kdybych měl dát na misky vah sílu německé a československé armády, tak Hitlerova armáda byla na tom co do počtu lidských zdrojů a materiálů třikrát nebo čtyřikrát lépe než my, kdyby povolala všechny záložníky,“ přiblížil vojenský historik.

Hitler zvolil politickou cestu, vyhrál díky propagandě

Samotnou otázku, zda by se Čechoslováci ubránili, považuje za irelevantní. „My bychom se pochopitelně bránili, ale na nás nikdo nezaútočil. To je ten problém. Armáda byla připravena a zmobilizována, svým způsobem byli vojáci obrazně v bunkrech nebo v zákopech s prstem na spoušti a čekali na nepřítele. On ale nepřišel,“ vysvětlil svůj pohled Stehlík.

Hitler podle něj využil příležitosti vyřešit situaci nikoliv vojensky – třebaže na to měl všechny prostředky – ale politicky, což mu podepsáním mnichovské dohody vyšlo. „Pokud by došlo k útoku, Československo by přešlo do obrany, ale armáda nakonec nedostala na výběr. Lidé se k tomuto tématu neustále vracejí, což lze brát jako určitý důkaz, že veřejnost bere tehdejší rozhodnutí nebránit se jako špatné,“ pokračoval.

Nacistické Německo navíc vyhrálo v další rovině – propagandou účinně vzbudilo dojem, že nejde o více než lokální problém, který se týká utlačování německých menšin. Jako řešení nabízel připojení části území k Německu, přičemž řada zemí doufala, že tím napětí skončí.

„PR válku jsme projeli. Světová veřejnost se o ČSR nezajímala, stát existoval necelých 20 let. To je ve světových dějinách i lidském životě nic. Stejně tak měli všichni zkušenosti s první světovou válkou. Nechtělo se jim do další kvůli zemi kdesi daleko, o které nic neví. Velká Británie ztratila při ofenzivě u Sommy během jediného dne 54 tisíc mužů. To jsou dvě armády ČSR. Ano, bylo to sobecké, ale když se na to podíváte jejich očima, tak se není čemu divit,“ popsal předválečnou situaci v Evropě.

Chyba byla i na straně představitelů Československa, kteří nedokázali svým možným spojencům v zahraničí přihrát relevantní informace a upozornit na možné dopady Hitlerových kroků. „Jakmile vyklidíte prostor, tak si koledujete o to, že ho obsadí někdo jiný, čehož jsme dnes svědky z hlediska Ruské federace. Vyklidíte prostor, Rusové do něj nastoupí, vyplní ho dezinformacemi a je vymalováno,“ uvedl Stehlík jako příklad.

Zkritizoval také názory, dle kterých by v případě obrany mohlo být Československo označené za původce války, což považuje za nesmysl. „Slyším to občas i od svých kolegů historiků. Jak chcete označit za viníka války někoho, kdo nikam nevytáhne, nic nedělá a někdo na něj zaútočí zvenčí? Že by se bránící se národ stal původcem konfliktu, je mimo mísu,“ uvedl pro CNN Prima NEWS.

„Jsou jen tři témata – byť přibylo očkování – kvůli kterým můžete v hospodě dostat přes pusu, a to fotbal, hokej a Mnichov. Žádné jiné historické téma nerezonuje tak silně jako rok 1938,“ řekl Stehlík na závěr.