reklama

Útulek jinak aneb jak se to dělá ve 21. století

Jsme růžoví a jsme na to hrdí!

Čtení o tom, proč jsme růžový útulek, proč máme tu nejpřísnější šéfovou na světě a v čem je pro takový útulek užitečné pořádat dětské malování na obličej.

reklama

Útulky byly v minulosti, před 30 a více lety, až na světlé výjimky dost smutnými místy. Obvykle šlo o kotce přináležící k nějakému místnímu cvičáku, kde byl dryl a kombinace trestů a korekcí běžnou a všeobecně přijímanou praxí práce se zvířaty. Za mřížemi útulkových kotců tu končili tuláci a útěkáři, pejskové, kteří z různých důvodů omrzeli své rodiny, anebo psí troublemakeři, s nimiž si majitelé nevěděli rady a jako nejjednodušší řešení“ zvolili odložení psa a tím pádem i problému. V podstatě stejná paleta důvodů, proč končí psi v útulcích dodnes.

K tématu

Nález tuláka a útěkáře byl přinejlepším vyhlášen obecním rozhlasem, a pokud se o něj nikdo nepřihlásil, koukal spolu s rodinami odloženými nešťastníky skrz mříže den co den s nadějí, že se třeba poštěstí a někdo, někdo si ho přijde osvojit. Možná. Troublemakeři na tom byli o poznání hůř. A ani to nemuseli být žádní děsiví lidožrouti. Stačila trochu větší opatrnost u mističky, špatná zkušenost s nějakým druhem manipulace nebo třeba nějaký zlozvyk, a pejsek dostal nálepku potížisty, znamenající často verdikt doživotí. Moderní metody práce se zvířaty byly tenkrát i na západ od nás dostupné spíše odborné veřejnosti než té široké, a k nám se prakticky ještě nedostaly vůbec. Problémáři byli proto doživotně zavíráni do kotců, v horším případě utráceni, vážnější onemcnění nebo zranění se také řešila utracením. Útulků, které by chtěly, uměly a mohly si dovolit jak převýchovu, tak léčbu a operaci všech těch, kdo to potřebují, bylo jako šafránu.

Smutné je, že i dnes stále existují útulky, které se na předrevolučním modelu péče o opuštěné a týrané psy zasekly. Bohužel pro ty psy.

Náš útulek jsme rozjížděly, aniž bychom pořádně tušily, do čeho že se to vlastně pouštíme. Tedy vlastně jedna z nás to tušila. Naše vedoucí útulku Bára, nejspíš jako jediná z nás, měla od začátku (asi tak od svých pěti let) jasnou představu, do čeho jde a čeho chce docílit: mít ten nejlepší útulek na světě.

Ilustrační foto
Ilustrační foto

Když se do něčeho pouštíte s tím, že chcete být nejlepší, může to dopadnout jen dvěma možnými způsoby. Varianta A: Všichni okolo vás postupně utečou nebo se zblázní. Varianta B: Nějakým způsobem se vám podaří vykřesat z lidí okolo vás i ze sebe samého maximum a možná nakonec nebudete nejlepší na světě, ale budete tak dobří, abyste se mohli za pár let ohlédnout a říct si: Wow! Vzhledem k tomu, že v našem případě na variantu A (občas si říkám, že překvapivě) nedošlo, můžeme přijít s pár postřehy, jak takového wow efektu u útulku dosáhnout.

Kdo už zná AniDef, ví, že jsme růžoví. Růžoví, protože náš tým tvoří v podstatě samé mladé a samozřejmě krásné ženy a růžová se nám co? No jasně, že líbí! Další její výhoda je, že křiklavě růžový stánek, trička nebo šátečky na psech jde jen těžko přehlédnout. A být vidět je jednou z nejdůležitějších věcí, která se musí útulku ve 21. století dařit. Nic pro introverty. V České republice jsou toho času více než dva miliony psů a sehnat si libovolné štěně za pár kaček vám zabere několik málo minut brouzdání po bazoši. Být vidět znamená především to, že budou vidět naši psi a naše kočky, kteří jsou samozřejmě nejkrásnější, nejroztomilejší a občas skoro nejhodnější ze všech. My víme, jak jedinečný každý z našich svěřenců je, a důležitým úkolem útulku je zařídit, aby se totéž dozvěděla i spousta potenciálních páníčků. Abysme těm, kdo uvažují o pořízení psa uměli sdělit, jak je adopce úžasná věc, a jak se k nim právě tohle zvíře dokonale hodí.

Už jsem viděla i útulek, kam je vstup mladším 15 let zakázán. Jeden z těch zaseklých někde hluboko před revolucí, jak už jsme si o nich povídali výše. V útulku 21. století jsou naopak vítány děti všech věkových kategorií, a to zejména na akcích pro veřejnost, které pravidelně pořádáme (další, tentokrát Charitativní jarmark, už v neděli 9. června). Útulek totiž nemá být smutným místem, odkud si v slzách odvezete svého zachráněného adopťáka a budete litovat všech těch ostatních, kteří tam zůstali. V dobrém útulku psi nepotřebují zachránit - to už se stalo ve chvíli, kdy jsme je přijali k nám. Potřebují už jen to jediné, co jim my dát neumíme - vlastní rodinu a domov.

Adopce je potřeba popularizovat a učit veřejnost, hlavně tu nejmenší, že útulek je místem, kam s rodiči zajedete o pěkném víkendovém odpoledni vyvenčit pár hafanů, kam pojedete pomoct na brigádu nebo si splnit školní praxi, a kam nakonec samozřejmě zamíříte, až si jednou důkladně rozmyslíte, že nastal ten pravý čas k pořízení vlastního mazlíčka.

#nekupujadoptuj

AniDef - útulek Žim

*poznámka: název článku je jen slovím spojením a nijak se neodkazuje na Útulekjinak, z.s.

reklama
reklama

Další hlavní zprávy

Ústecký kraj

Čapí hnízdo: Náhodná kontrola odhalila zcizené spodní prádlo

Čapí hnízdo: Náhodná kontrola odhalila zcizené spodní prádlo

Zloděj dámského prádla odhalen. Několik let starou záhadu se podařilo vyřešit zaměstnancům chomutovského zooparku. V okolí lidem mizelo čas od času oblečení. Na svědomí ho měl jeden z tamních čápů, který oblečení v Chomutově kradl a nosil si ho k sobě do hnízda. Sbírku měl opravdu rozsáhlou – čítala téměř šedesát kusů.

Hospodští plánují velkou rebelii. Kde všude bude v sobotu otevřeno?
Praha má problém: Soud zrušil kolaudaci velké části tunelu Blanka
Cheb volá o pomoc. Nemocnici došli lidé, covid pacienty přepravují vrtulníky až na Vysočinu
reklama
reklama
Bitka a pěsti ve Sněmovně. Poslanci se porvali kvůli rouškám

Sněmovna

Domácí zpravodajství

Hořejší: Nevěřím, že se děti vrátí v únoru do škol. Situaci komplikuje britská mutace
Kubek: Zahráváme si se čtvrtou vlnou. Neopakujme chybu s rozvolňováním z prosince
Britská mutace koronaviru je zřejmě smrtelnější, varuje národ premiér Johnson
Další články
reklama
reklama