V zajetí zvířecí lásky: Válečný stratég se srdcem, které bilo pro zvířata

Sir Winston Leonard Spencer-Churchill (1874–⁠1965) byl asi nejznámější premiér Spojeného království, voják, zákonodárce, historik, žurnalista, spisovatel, který získal Nobelovu cenu za literaturu a pro tento článek nejdůležitější: milovník zvířat.

Nutno říct, že tento nesmlouvavý politik a válečný stratég zrovna jako něžná duše nepůsobil. Přezdívali mu „buldok Churchill“ a s jeho láskou ke psům to zrovna nesouviselo.

Velkou oporou mu byl kocour Nelson, který je zobrazen i ve filmu Darkest Hour, která mapuje počátek 2. světové války. Churchill se sám nechal slyšet, že s ním kocour probděl mnoho válečných nocí, kdy pracoval. Po válce se často na fotografiích objevovala po jeho boku kočka Jock.

Tvrdý politik s něžnou duší

Krom koček miloval tento státník i psy. Nepředstavujte si ale vedle něho žádná bull plemena, jeho srdce tlouklo pro pudly. Prvním byl Rufus, kterého Winston miloval, ale velmi brzo ho srazilo auto. Hned na to si tak pořídil Rufuse II. Ohledně něho se váže početná písemná korespondence mezi Churchillem a majitelkou psího útulku paní Lobbanovou, která se o psa starala, když Winston vyrážel na své zahraniční cesty. Z daných dopisů se dalo vyčíst, jak moc mu na jeho zvířatech záleželo. Když Rufus II. onemocněl, žádal jeho majitel o časté zprávy o jeho zdravotním stavu. Pes se nakonec zotavil. Vedle politika ho můžeme vídat na mnohých fotografiích z 50. let.

Vtipná je i historka, kdy se spolu dívali na film Oliver Twist. Když přišla na řadu scéna, kde Sikes začne topit svého psa, zakryl Winston Rufosovi oči se slovy: „Šš, to nic, na tohle se nekoukej.“ Rufus II. odešel v roce 1962, dodnes má náhrobek na zahradách sídla Chartwellu. Jeho pán ho přežil o pouhé 3 roky.

Člověk by řekl, že byl vegetariánem

Na pozemcích zmíněného sídla ale choval mnoho dalších zvířat. Ryby, skot, prasata, dokonce i motýly, tato zvířata sloužila jen pro dobrý pocit, nikoliv na jídlo.

Je i známý výrok: „Chovat celé kuře je zbytečné a absurdní. Blíží se doba, kdy si ve vhodném médiu sami vypěstujeme kuřecí prsa, stehna či křídla,“ řekl v roce 1932 jako někdejší britský ministerský předseda. Tehdy tato věta musela znít jako naprosté sci-fi, ale například v San Francisku představili první kuřecí nugetky pocházející z buněk kuřecího peří již před 2 lety. I když zdání může klamat, Churchill vegetariánem nebyl.

Záchrana koní z první světové

Celý život miloval koně, jízdu na nich a hru póla. Vlastnil 50 plnokrevníků. Jeho láska k těmto majestátným zvířatům se projevila i na „válečném poli“. Během první světové války vojákům pomáhaly statisíce koní tahat těžká břemena, například děla. Když válka skončila nastal problém, jak tato zvířata dostat zpět na ostrovy. V roce 1919 byl Churchill jmenován ministrem války a tehdy bylo jeho úkolem zajistit demobilizaci britských vojáků. S tím zjistil, že váleční koně se zpět do Británie dopravují oproti nařízením velmi pomalu a ve Francii jim hrozila řada nemocí spojená se špatným ustájením a i to, že řada jich bude prodána řezníkům. V této otázce postupoval Churchill neoblomně a díky němu se podařilo zachraňovat 9 tisíc koní týdně místo původních 3 tisíc.

Na siru Churchillovi je vidět, že i tvrdý vojevůdce, který ve své době rozhodoval o chodu dějin a musel být velmi citově odolný a nesmlouvavý, nacházel útěchu u němých tváří, vedle kterých jeho srdce měklo.

Tagy: