Desítka mladých, atraktivních lidí se chlubí promiskuitním životním stylem a následně spolu musí strávit měsíc v tropickém ráji, aniž by se oddávali intimnostem. Že bychom se dočkali připomenutí tradičních hodnot a výchovné sexuální zdrženlivosti společně s pokáráním společenských trendů vzývajících sex jako nejvyšší instanci lidského snažení?
Ano, možná – jenže někde v paralelní realitě. Tady se po odepření postelových hrátek stane pro většinu soutěžících hlavním motivačním motorem představa balíku peněz, který je na konci vynuceného celibátu čeká. Je nasnadě, že prosté odepření sexu jen těžko prohloubí hledání skutečné intimity, a tak povrchní důvod, jakým jsou peníze, zdánlivě hluboké ideje skutečně neprospěje.
Dokážete si představit, že byste si někoho vzali, aniž byste ho viděli? Reality show Láska je slepá se snaží zjistit, zdali je možné vytvořit hluboké a fungující vztahy bez vizuálního prvku. Co taková nestandardní situace udělá s tím, jak se partneři přitahují? Lze se v oddělené kóji seriózně seznámit?
Jenže smysluplných odpovědí se diváci opět spíše nedočkají, neboť všichni zúčastnění lidé jsou objektivně hezcí. Pokud někdo má „svůj typ“, od něhož nehodlá ani o píď ustoupit, má samozřejmě problém, ale pokud se muž smíří s faktem, že si namísto pohledné blondýnky vybere pohlednou brunetku, pravděpodobně v této soutěži nebude mít problém.
Do ranku šílených studií lidské přirozenosti můžeme zařadit i nedávný Experiment 21, v němž se čtyři odvážlivci museli nějakou dobu obejít bez svých věcí a po dobu tří týdnů je postupně dostávali zpět. I zde tedy došlo k výraznému narušení soukromí a standardního běhu života, s nímž se museli účastníci reality show nějak vyrovnat.
Nejvýraznějším účastníkem z celého kvarteta je bezesporu známá pornoherečka Daisy Lee, které samozřejmě nahota nedělá problémy – stejně jako otevřené zpovědi o mnoha detailech jejího intimního života. O to výrazněji pak působí kontrast s dalšími účastníky show, rekrutovaných z mnohem standardnějších poměrů.
Podtitul „Vražda, chaos a šílenství“ tentokrát skutečně nepřehání, jelikož fenomén jménem Tiger King letošnímu jaru prostě dominoval. Oproti předchozím zmíněným kusům se jedná o tradičnější dokument, v němž není vysoké úrovně bizarnosti dosaženo prostřednictvím manipulace ze strany tvůrců, nýbrž obskurností a neotřelostí samotného prezentovaného materiálu.
Prvky reality show jsou však využívány i zde – tvůrci samozřejmě moc dobře vědí, jak skutečné drama popostrčit k ještě větší divácké atraktivitě, a tak nám neúmyslně připomínají, že dokumentární tvorba není o věrném zachycení skutečnosti, nýbrž o autorském a subjektivním pohledu na problém.
Dokumentaristé Eric Goode a Rebecca Chaiklinová totiž původně měli v plánu natáčet o krutých podmínkách, v nichž jsou velké šelmy pololegálně chovány, nakonec jim však z toho vyšla informačně nevytěžená přehlídka bizáru – toho jsme si však užili požehnaně. Ukázalo se, že touha po senzacích je prostě silnější nežli angažovaná snaha o zdvižení sociálně kritického ukazováčku.