Kauzy Miloše Zemana: Od vyloučení z KSČ přes opoziční smlouvu až po ústavní žalobu

Zeman a KSČ

Podle životopisu Miloše Zemana vstoupila současná hlava státu do komunistické strany během Pražského jara v roce 1968, tedy v době, kdy jí předsedal Alexander Dubček.

Tato informace se však stala terčem diskuzí, neboť byla prezidentova členská karta už skartována. Přesné datum vstupu Miloše Zemana do KSČ lze tedy čerpat pouze z jeho osobního životopisu. Podle politologa a historika z Univerzity Palackého v Olomouci Jana Lacha na přesném roku ale nezáleží. Podle něj byla v té době KSČ na nižších úrovních laděna reformně.

„Zejména mladí a vzdělanější lidé, např. Petr Pithart, vstupovali do KSČ ve snaze něco změnit. Do jaké míry hrál svou roli kalkul - členství ve straně zvyšovalo sociální kapitál - to nelze objektivně posoudit,“ řekl Lach pro pro naši redakci.

Z komunistické strany byl Zeman o dva roky později - v roce 1970 - vyloučen, a to proto, že nesouhlasil se sovětskou okupací a počínající normalizací. Následující rok strávil bez trvalého pracovního poměru.

Opoziční smlouva

Nechvalně proslulá a kritiky označovaná za důvod úpadku politické kultury v Česku. Opoziční smlouva představuje dohodu, kterou mezi sebou po volbách do Poslanecké sněmovny vytvořila vítězná ČSSD a „stříbrná“ ODS.

Úmluva mezi předsedy sociální demokracie a občanské demokratické strany - Zemanem a Klausem - znamenala vytvoření menšinové vlády v oranžových barvách, kterou nechala opoziční ODS volně „plout”.

Sám Klaus přitom před volbami odmítl jakékoli spekulace o tom, že by měla jeho strana tolerovat menšinovou vládu Miloše Zemana. Během předvolební kampaně se proti sobě lídři obou stran navíc často vymezovali.

ODS získala výhodné pozice ve státních firmách a podíl na vládě. Za to dala menšinové vládě důvěru a zavázala se proti ní nevystupovat, tedy neplnit reálnou funkci opozice. V dohodě bylo také, že nevyvolá hlasování o nedůvěře, což umožnilo Zemanovi zůstat u moci celé čtyři roky.

Proti opoziční smlouvě se stavil tehdejší prezident Václav Havel, který po volbách jednal s aktéry za účelem sestavení jiné a demokratičtější vlády.

Hitler je gentleman..?

Po konci funkčního období opustil Miloš Zeman nejen premiérské křeslo, ale na dlouhou dobu také vrcholnou politiku. Snažil se sice vrátit v prezidentské volbě v roce 2003 a následně v parlamentních volbách v roce 2009, ani jednou však nebyl úspěšný.

Opravdového návratu zpět do vrcholné politiky se tak dočkal až v roce 2013, kdy porazil v druhém kole prezidentské volby Karla Schwarzenberga a usednul na post nejvyššího ústavního činitele ČR.

Hned o dva roky později pronesl, že novinář Ferdinand Peroutka napsal článek s titulkem „Hitler je gentleman” v době, kdy nacistické Německo nabývalo na síle. Výrok pronesl při 70. výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi.

Prohlášení pozdvihlo velkou vlnu nevole nejen u veřejnosti, ale také u řady historiků, kteří tvrdili, že takový text novinář nikdy nenapsal. Peroutkova vnučka podala na Zemana žalobu. Jelikož se nepodařilo dojít k mimosoudní dohodě, spor zamířil k soudu.

„Autoři, kteří období Ferdinanda Peroutky a jeho éru opravdu znají, považují všichni do jednoho Zemanův výrok za nesmysl,” řekl naši redakci politolog a historik Lach. Podle něj je ale víc zarážející neochota Zemana omluvit se.

„Jediný archivní dokument Zemanovu verzi nepotvrzuje. Je pravděpodobné, že se prostě spletl nebo jen chtěl úmyslně zesměšnit Peroutku,“ nabízí možná vysvětlení politolog. Svou roli ale prý může hrát i jeho mentální kondice.

„Z hlediska politologa je zajímavé, že Zemanovi voliči většinou neposuzují, zda jeho historické exkurzy pravdivé jsou a soudí, že Zeman je vynikající znalec v řadě oblastí,” dodává.

Miloš Zeman se osobně za svůj výrok, který mnozí považují za nepravdivý, neomluvil.

„Nastav si mikrofon“

V květnu 2017 doprovázela vládu Bohuslava Sobotky krize spojená s kauzou korunových dluhopisů tehdy ještě ministra financí Andreje Babiše. Původně chtěl premiér podat Zemanovi demisi, nakonec se rozhodl jednat o dalších krocích.

Zeman ale osudnou schůzku, které předcházela tisková konference, považoval za Sobotkovu rezignaci, což tehdejšího premiéra před fotoaparáty novinářů zaskočilo.

Sobotku, který neplánoval konferenci zahajovat, nejprve vyzval ke slovu tiskový mluvčí Ovčáček. Následně namířil Zeman svou hůl na mikrofon před Sobotkou se slovy: „Nastav si to támhle. Máš to obráceně.“

Tehdejší předseda sociální demokracie ze situace v rámci možností „vybruslil“, ostudného představení se ale už nezbavil. Sobotka rozhodně nebyl prvním ani posledním předsedou ČSSD, k němuž se Miloš Zeman takto choval.

Víte, co je to pussy?

V pořadu Hovor z Lán, který vysílal Český rozhlas živě, pronesl Zeman na podzim roku 2014 několik velmi vulgárních výrazů.

V jednom případu se vyjadřoval na adresu ruské skupiny Pussy Riot, když ve vysílání přeložil anglické slovo „pussy” do češtiny, v dalším pak hrubě zkritizoval vládu Bohuslava Sobotky, která podle něj „zk**vila“ služební zákon.

Výroky nezůstaly bez pohoršených reakcí veřejnosti i politiků a vedly ke zrušení pořadu Hovory z Lán. Zeman totiž odmítl budoucí rozhovory předtáčet. Svými vulgarismy také prezident poněkud „zatopil” veřejnoprávnímu Českému rozhlasu.

Žaloba

Naposledy se stal středem pozornosti Miloš Zeman tento týden, když poslanci projednávali podání ústavní žaloby na hlavu státu. Tomu ale předcházelo intenzivní politické léto.

Debaty o ohýbání Ústavy prezidentem vyústily v době, kdy Zeman odmítl jmenovat Michala Šmardu ministrem kultury, kterého navrhl předseda ČSSD Jan Hamáček.

Zeman nejdříve dlouho otálel a kritizoval nominanta, než se asi po čtvrt roce rozhodl Šmardu nejmenovat. Podle některých ústavních právníků tím porušil Ústavu. Zemanovo ohýbání pravidel zašlo tak daleko, že senátoři odhlasovali ústavní žalobu.

Tu ale ve čtvrtek odmítla Poslanecká sněmovna. Hlasování dopadlo téměř půl na půl. Ke schválení bylo potřeba 120 hlasů, k hlasování bylo přihlášených 130 poslanců.

Na historicky první projednávání ústavní žaloby na prezidenta České republiky tak nedorazila téměř polovina poslanců.

Štěpán Sochor