Američané dobili Měsíc, a tak se počátkem 70. let Sovětský svaz snažil najít ve vesmíru neprobádaný kout, kde by „zapíchl“ vlajku jako první a demonstroval tak svou technologickou vyspělost.
V roce 1971 proto Moskva nainstalovala na oběžnou dráhu historicky první vesmírnou stanici Saljut 1. Ke zpečetění úspěchu bylo zapotřebí vyslat ke stanici astronauty, kteří by na ní tři týdny působili. A tak se roztočil prokletý kolotoč nepovedených misí a drobných přešlapů, který vyústil v tragickou smrt tří lidí. Jde o jediné kosmonauty, kteří zemřeli ještě před zahájením návratu na Zemi, tedy ve vesmírném vakuu.
Obydlet Saljut 1 chtěli Sověti už v dubnu 1971. Jenže posádka Sojuzu 10 nedokázala připojit stroj k vesmírné stanici a musela se bez úspěchu vrátit zpátky na Zemi. Krátce nato se začala připravovat mise Sojuz 11. Vybráni na ni byli tři astronauti – Alexej Leonov, Valerij Kubasov a Pjotr Kolodin. Jenže na mise Sojuzu se znovu začala lepit smůla.
Tři dny před startem lékaři při rutinní kontrole objevili Kubasovi blíže nespecifikovaný nález na plicích. Ačkoli se později ukázalo, že měl astronaut jen alergii na pyl, celá mise byla odvolána, a ani jeden z astronautů se tak do vesmíru nepodíval. Kosmonauti byli vzteky bez sebe. Podle webu Astronomy se Kolodin po návratu domů opil a rozčílením plakal.
V dalším kole byla zvolena jiná posádka Sojuzu 11 – Georgij Dobrovolskij, Vladislav Volkov a Viktor Pacajev. Vzhledem k nevšední zápletce a pozornosti, kterou na sebe mise poutala, se tito muži vmžiku stali miláčky veřejnosti, médií i celého Sovětského svazu. Nekonečnou slávu jim měla přinést úspěšná mise, tedy propojení s vesmírnou stanicí, pobyt na ní a úspěšný návrat. Zapsali by se tak do historie.
Vesmírná nuda
Zážeh. Vesmírná loď Sojuz 11 opustila Zemi 6. června 1971 a úspěšně se po denním letu napojila na orbitální stanici Saljut 1. Po počátečním experimentování se stavem beztíže ale neměli astronauti žádný konkrétní úkol. A tak na ně začal dopadat vesmírný stereotyp. Množily se hádky a také drobné technické potíže. Příjemným zpestřením byl 19. červen, kdy Pacajev jako první člověk v historii slavil ve vesmíru narozeniny. V kosmu byli už necelých 14 dní.
Večer 29. června se Sojuz 11 podle plánu odpojil od vesmírné stanice a nastavil kurz na domovskou planetu. Řízenou explozí astronauti oddělili návratovou kabinu od zbytku lodi a měli už jen čekat na klidné přistání. Volkov tehdy dokonce požádal letové kontrolory, aby už chystali zásobu koňaku na bujaré oslavy. Za několik minut přitom zemřel.
Ticho. Mrtvolné ticho
Při řízené explozi zřejmě došlo k povolení ventilu, který zajišťoval rovnováhu tlaku v návratové kabině. Ze Sojuzu tak začal unikat kyslík. Zoufalí astronauti se podle vyšetřovatelů ještě snažili najít zdroj úniku a závadu opravit. Měli ale příliš málo času. Za 50 vteřin je čekala hypoxie (nedostatek kyslíku v krvi), do 110 sekund pak byli všichni tři mrtví.
V Sovětském svazu to v tu chvíli nikdo netušil. Na rádiové spojení sice nikdo neodpovídal a dole na Zemi rostlo napětí, ale kapsle s astronauty už byla viditelná i ze Země. V Moskvě si tak oddechli, když z ní podle plánu vystřelil padák.
Jakmile modul dosedl na zem, okamžitě k němu spěchali sovětští experti. Doufali v úsměvy a otevírání koňaku, ale čekal je děsivý pohled. Trojici kosmonautů našli na podlaze bez známek života, jejich obličeje byly promodralé a u nosů a uší jim zasychala krev. Jediný Dobrovolskij byl na dotek ještě teplý, oživit se ho ale nepodařilo.
