sportovní komentáře

Na luxusní limuzíny a dechberoucí supersporty je v ulicích knížectví vlastně každý zvyklý. Ani turistům už příliš dech nevyrazí. Když se ale po nejslavnější městské trati F1 po celé odpoledne postupně trousí nablýskaní veteráni, někteří dokonce z předválečných let, tak jsou rázem v centru pozornosti objektivů. A přesně tak tomu bylo začátkem května, kdy Monakem vedla závěrečná etapa veteránského závodu Czech Oldtimer Express, kam zamířil jako účastník i moderátor CNN Prima NEWS Jiří Šlégl.

O Ondrovi Novotném se ví, že je to muž velkého ega, ale taky velkých snů s velkým tahem na branku – a to je brutální kombinace, zvlášť když Oktagon zvládl přechod z původně česko-slovenské organizace mezi respektované evropské, nebo i světové. Teď se zdá, že jej a jeho parťáka Pala Nerudu nemůže už nic zastavit a z Oktagonu zní: Chceme být světovou jedničkou v oblasti zábavy, fanouškovského zážitku a kvality programu.

Trojice českých fotbalových klubů se dozvěděla soupeře pro druhé předkolo evropských pohárů. Cesta za miliony a sportovní prestiží odstartuje ve druhé polovině července. O největší balík se tradičně bude hrát v kvalifikační fázi Ligy mistrů.

Co Čech, to trenér! je nejen pořad CNN Prima NEWS, který sleduje a komentuje dění velkých světových událostí, ale název vystihuje i typický český povahový rys. Po každém, především nepovedeném, zápase se z nás všech stávají experti a trenéři – fotbaloví, hokejoví, tenisoví, podle toho, co je zrovna v kurzu. A všichni přesně víme, co měl trenér nebo hráči udělat jinak, aby byl výsledek lepší. Zápas v kvalifikaci na fotbalové mistrovství světa s Chorvatskem, ve kterém družina Ivana Haška schytala potupného bůra, je toho dalším příkladem. Hokej možná ale nabízí řešení.

Hráli jsme Haškovanou, vždyť to znáš, kamaráde, já jsem vyhrával… Pozměněný text známé skladby Dalibora Jandy si možná před čtvrtým zápasem kvalifikace mistrovství světa pozpěvoval kouč národního týmu Ivan Hašek, než mu v Osijeku Chorvaté otočili žárovkou a byla tma. Herní tma.

Velké zápasy často rozhodují přesilovky. A těch měli Američané v závěrečném skupinovém zápase na MS v hokeji proti Česku skutečně mnoho. Někdy v tom hrály roli nepochopitelné myšlenkové pochody rozhodčích, jindy zase zbrklost či nedisciplinovanost samotných hokejistů. Kolem a kolem je prohra s USA v poměru 2:5 skvělou lekcí do klíčového čtvrtfinále. Tým kouče Radima Rulíka má nepochybně obrovskou sílu, teď ji jen pořádně využít.

Slovensko po špatných výkonech na MS v hokeji 2025 ukončilo svou cestu již v základní skupině A. Absenci některých opor z NHL se Slováci pokoušeli nahradit pěti hráči, kteří po vypuknutí krvavé ruské invaze na Ukrajinu podepsali své kontrakty v KHL. Tento cirkusácký recept, kvůli němuž mnoho českých fanoušků raději fandilo Lotyšsku, nicméně našemu nejbližšímu sousedovi moc nevyšel.

Češi ve třetím zápase na MS v hokeji 2025 potvrdili roli favorita a deklasovali domácí Dány výsledkem 7:2. Parta kolem Davida Pastrňáka a Martina Nečase si určitě zaslouží velikou pochvalu za druhou a třetí třetinu. Úvodní dějství se ale výběru kouče Radima Rulíka příliš nevydařilo. České hokejisty už podruhé za sebou zaskočila důrazná hra outsidera. Zdá se, že letošní reprezentační sestavě výrazně chybějí hráči, jako jsou Radko Gudas či Ondřej Palát.

Co ještě před pár lety vypadalo jako nemožné, se nyní stalo realitou. Alexandr Ovečkin v nedělním zápase proti New Yorku Islanders vstřelil svůj 895. gól v NHL a překonal zdánlivě nepřekonatelný rekord nejlepšího hokejisty všech dob Wayna Gretzkého. Ze sportovního hlediska jde o naprostou senzaci. Ošklivou pachuť nicméně přináší politická linka, kdy kanonýrskou korunu kanadského génia převzala osoba, která se hrdě hlásí k přátelství s ruským masovým vrahem Putinem.

Sport a politika se prolínají mnohem víc, než by se na první pohled zdálo. Nemoudrá politická rozhodnutí minulých let například otevřela dveře tomu, aby teď na sportovních akcích mohly soutěžit ženy narozené s penisy a ještě se to většinově tolerovalo. Před několika desítkami hodin jsme byli svědky dalšího příkladu, jak se může politika, respektive nezvládnutá integrace menšin, podepsat na sportu. Šlo o fotbalový zápas Izraele s Belgií.

Snažení některých přisluhovačů Kremlu znehodnotit význam triumfu českých hokejistů tvrzením, že zlatá medaile vlastně nemá žádnou váhu, jelikož na šampionátu nenastoupila sborná, je mimořádně směšné. Ono totiž nelze říct, že by Rusko na posledních turnajích před invazí nějak zářilo. Opravdu někomu chybí přemrštěná ega, namyšlené výrazy, sundávání stříbrných medailí z krku či buranské odchody z ledu ještě před kanadskou hymnou? Připomeňme také, že když náhodou Rusko necpe do svých sportovců doping, stejně se samo rozhodlo, že ho zjevně více baví střílet rakety na obytné ukrajinské budovy než puky do brány.

Dlouholeté čekání na nejcennější kov čeští hokejisté snad ani nemohli prolomit krásnějším způsobem. Letošní zlaté partě nechybělo vůbec nic – měla velké srdce, obrovskou bojovnost, nevídanou chemii uvnitř všech formací, nezpochybnitelného lídra, potřebný přínos individuálních hvězd i výborně chytajícího brankáře. K tomu všemu připočtěte výhodu domácího prostředí v podobě milionů fanoušků, ať už na stadionu, náměstích či doma u televize. Tohle byla prostě pohádková nádhera.