Mini JCW Midnight Black: Temný rytíř z krabičky od angličáku

Když bylo původní Mini v roce 1959 uvedeno na trh, hned bylo jasné, že tenhle drobeček se stane prodejním trhákem. Nikdo ale nejspíš nečekal, že rozdávat radost bude ještě po mnoha desetiletích, že bude symbolizovat styl a poskytovat maximální radost z jízdy. Speciálně v edici John Cooper Works.

Nicméně přesně tak to je. Mini se mi dostalo do ruky už poněkolikáté a naše soužití pokaždé vypadalo jako na houpačce. Miloval jsem ho na první pohled, rozpačitý jsem byl po první jízdě, ale po týdnu ježdění jsem ho nechtěl vracet. To je tradiční proces, na který si budete muset zvyknout, takhle se do vás zkrátka tohle auto zakousne. Najednou vám nebude vadit nízké nasedání či malý kufr, je to trochu jako láska na první pohled. Nedostatky prostě přehlížíte.

Těží z detailů

Na autě je zábavné, že je to opravdu hračka. A to zatím nemluvím o jízdě. Je to panenka Barbie na čtyřech kolech. Můžete volit mezi nespočtem barev, můžete mít na kapotě pruhy, na střeše britskou vlajku, nebo si prostě pořizovat doplňky. Přesně jako na hyperpopulární panenku.

Testované Mini právě takovým „zkrášlovacím“ procesem prošlo, a to těsně předtím, než se mi dostalo do ruky. A bylo to přesně o drobných detailech, které přišly na 41 300 Kč, ale z auta udělaly jedinečný kousek. O co šlo?

Například karbonové koncovky výfuku, ke kterým se sice musíte sklonit, abyste si jich všimli, ale plaketka „John Cooper Works“ ukázala, jak poctivá práce se tu odvádí na detailech. Následovaly například koberečky či kryty zrcátek s logem JCW nebo manuální uzavírání dveří zevnitř kolíčkem také s nápisem JCW. Detaily, které nevšední auto udělají ještě více jedinečným.

Jinak je takřka zbytečné ho popisovat, moderní verze Mini je na trhu přes 20 let a od té doby vlastně jen prochází různou verzí zkrašlovacích procesů vyjádřených třemi novodobými generacemi. Ta poslední, která přišla v roce 2021, nabídla LED světlomety, pozměněnou masku, nebo zadní nárazník s difuzorem. Zadní světla s designem Union Jack doplňují výrazný celek.

Uvnitř vládne kulatý infotainment s dotykovým displejem o velikosti 8,8 palce, který zastíní už tak výrazný interiér. Rozhodně patří k tomu nejzábavnějšímu a nejvýstřednějšímu, co se dá v současných vozech vidět. Kromě dotyku s ním můžete pracovat „bavoráckým“ otočným kolečkem na středovém panelu, je přesný, přehledný a rychlý. Mini vše doplňuje šmrncovním dobarvením a všudypřítomnou hravostí.

Takže to je plus. Za minus se dá považovat zvláštní ovál, který vystřídal před zraky řidiče tradiční budíky. Poskytne informace, je dobře viditelný, zkrátka funguje jak má. Jen se do vozu, který je uvnitř maximální designovou stylovkou, prostě nehodí.

Jinak je Mini zkrátka běžné auto pro jednoho nebo pro dva. Kdo sedí vpředu, ten si to užije, sedadla jsou sportovní a pohodlná, použité materiály jsou poctivé. Snad jen věnec volantu by nemusel být tak tlustý a dotykové plošky na něm jsou neustále upatlané. Ale tady už se možná ukazuje jen můj automobilový autismus.

Zadní sedadla jsou spíše transparentní, ačkoliv jsou krásně tvarovaná, využívaná budou minimálně a jsou spíš takovou prodlouženou rukou zavazadlového prostoru, který nabízí 220 litrů. Tam se totiž vejde jedna větší taška a batoh, zbytek musí za řidiče a spolujezdce. Ale tak to prostě je, copak vás nevaruje samotné auto už svým názvem?

Jeho výhoda? Čitelnost!

Určitě kolem sebe každý z vás má někoho, kdo už někdy Mini řídil nebo v něm aspoň jel. A určitě jste slyšeli výrazy jako „motokára“ nebo „strašně tvrdý“. Nebyla to lež, nebyly to fráze ani klišé. Tohle autíčko se nekamarádí s čímkoliv, co není precizně rovný asfalt. Každý retardér vás opravdu donutí zastavit, každý kanál se pořádně vryje do osmnáctipalcového obutí a také s osazenstvem vozu pěkně zacloumá. Poničené okresky radši přenechejte jiným závodníkům, tam se nebude líbit ani autu, ani vám.

Tohle je prostě Mini. Který milovník jízdy chce ve svém autě pohodlí, ten musí hledat jinde a s Mini by neměl ani flirtovat. Nedá se tu přepnout na žádný jízdní mód, který by to změnil.

To je ovšem jen ta nevýhodná část. To, že se Mini ani nezhoupne, má ale svoje výhody právě třeba u verze John Cooper Works, která disponuje benzinovým čtyřválcovým dvoulitrem s výkonem 170 kW, tedy 231 koní. A k tomu navíc příplatkovou sportovní automatickou převodovkou ZF s osmi stupni, která autu navýšila cenu o 53 404 Kč.

Kdo z potenciálních zájemců sáhne právě po této sportovní variantě, ten už přesně ví, co chce. A taky co nechce. Nechce jen auto, se kterým se bude dobře parkovat v obchoďáku a hezky se mu bude proplétat městem, chce sílu. A JCW mu ji dokáže dát a perfektně ji propojit právě s tuhým podvozkem.

Zabláznit si na dálnici, předvést pár předjížděcích manévrů, najet pod plynem do zatáčky – to všechno řidiči projde a Mini se u toho ani nepohne. Bude poslušně držet přesně v tom pruhu, kam ho řidič nasměruje. To je tedy velká výhoda – čitelnost. Cooper Works se nechová pokaždé jinak, co vám předvedl včera, to znovu dokáže zopakovat i zítra. Na soužití s ním si tedy řidič rychle navykne.

Na motoru je díky jeho přizpůsobivosti těžké hledat slabinu. Přepnutím na Eco režim uberete výkon a jeho požadavky na dodávání paliva se sníží. V režimu Sport je naopak jeho projev o hodně hrubší. Rychlost dodává okamžitě i plynule. Na stovku vypálí za 6,3 vteřiny a limit má až za 240 km/h. A věřte, že ho tam tlačit není třeba. Dokráčí tam s radostí sám.

Není třeba se bát ani spotřeby, vlastně by nevadilo sáhnout po o trochu slabší variantě S, která už se tolik neliší, ale jde tu spíš o cenovku. JCW totiž dokáže jezdit za 6 i za 16, pokud ho ale nebudete neustále jenom pokoušet, 8 litrů je úplný základ. Já se během týdne dostal na 7,8 litru na 100 kilometrů.

A teď už jen ta cena. Verze John Cooper Works začíná na 826 800 Kč, ale stačí si přidat pár doplňků a jste na 1 140 494 Kč – takhle byl ohodnocen testovaný model. Místo na trhu ale pořád má, Mini se totiž v principu nemění. A to je dobře.

1. NÁKLADY NA SERVIS

Mini nabízí 2 roky záruky na vůz, 3 roky na lak a 12 let na prorezavění karoserie. O další věci si vůz dokáže říci sám, například výměnu oleje nahlásí podle toho, jakým stylem s ním budete jezdit. Třeba za 30 tisíc kilometrů.

2. PRODEJE

Od začátku kalendářního roku do konce měsíce července eviduje automobilka v České republice celkem 106 prodaných vozů (nepočítá se sem verze Cabrio, Clubman ani Countryman), a to je o 44 vozů více než za stejné období před rokem. Co se týče skladových vozů, několik JCW je dostupných u dealerů, v případě zadání vozu do výroby budete čekat 12-15 měsíců. Nebo můžete sáhnout po trochu slabší verzi S, na tu se čeká maximálně půl roku. Chcete si Mini porovnat s ostatními?