Mor je pořád blízko. Poslední epidemie v Praze vyhladila roku 1713 skoro třetinu města
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Antibiotika neznali, tak na morové boule přikládali sušené žáby
Historik Jaroslav Zezulčík říká, že v 18. století zněla nejúčinnější lékařská rada: Nečekej a uteč!
Cito, longe fugeas et tarde redeas. Prchni rychle, utíkej daleko a vrať se pozdě.
V Praze zabil mor při epidemii z let 1713 až 1714 skoro třetinu obyvatel města.
V Praze žilo na jaře roku 1713 asi 40 tisíc obyvatel, ovšem tehdejší epidemie moru jich skoro 13 tisíc zahubila. Takřka třetinu města, a to za pouhých osm měsíců. „Nečekej a uteč,“ to byla nejčastější lékařská rada té doby, říká historik Jaroslav Zezulčík. Nový Jičín v roce 1715 obývalo asi 4 000 obyvatel, ale mor za pouhých pár měsíců zahubil na 800 z nich. „Mor je neustále blízko,“ zaznělo na výstavě Rána morová, kterou Zezulčík uspořádal. Aktuálně se ruští lékaři zabývají smrtí laborantky, kterou údajně zahubil plicní mor. Ročně se dnes ve světě nakazí morem asi 2 000 osob.
Včas zachycený pacient s morem je dnes snadno léčitelný účinnými antibiotiky. Při poslední morové ráně na dnešním území České republiky, která v letech 1713 až 1715 decimovala Čechy, Moravu i Slezsko, si ale lékařská věda s morem neuměla poradit. „Člověk neměl moc možností, jak se nákaze vyhnout, o čemž svědčí i slavná lékařská rada z té doby: Nečekej a uteč,“ vypráví historik Jaroslav Zezulčík z Muzea Novojičínska a dlouholetý kastelán zámku v Kuníně.
PŘEHLEDNĚ: Mor popírají, přesto v Rusku zavírají nemocnice, smrt vědkyně obestírají otazníky
Latinské úsloví doslova znělo: „Cito, longe fugeas et tarde redeas.“ Prchni rychle, utíkej daleko a vrať se pozdě. A to také bohatí Pražané udělali hned na počátku léta roku 1713, když se městem roznesla zpráva o první oběti, kterou byl zřejmě 20. června 1713 tovaryš Petr Schleymar. Do města přicestoval z Vídně, kde se zřejmě nakazil.
Kdo uteče, ten vyhraje. Prohrálo zhruba 13 tisíc Pražanů, tedy skoro třetina ze 40 tisíc obyvatel města. Do matrik byly oběti moru zapisovány výrazy pestis, pryskýř, hlíza, mor či morová rána, v latině pak slovy petechiis, in bubonibus anebo peste.
Historik a kastelán Jaroslav Zezulčík uspořádal výstavu Rána morová. Zdroj: Ivan Motýl
12 932 obětí v Praze a ruská hrozba
Paměti profesora pražské lékařské fakulty Jana Františka Löwa z Erlsfeldu (1648 až 1725) uvádějí, že od 16. července 1713 do 31. března 1714 zahubila morová rána v Praze 12 932 lidí. „V Praze 12 tisíc obětí, zatímco jiný z pramenů říká, že u nás v Novém Jičíně v roce 1715 na mor zemřela až polovina obyvatel Nového Jičína, nejméně 800 osob,“ porovnává historik Jaroslav Zezulčík. Podobně drasticky tehdy mor zabíjel v celých českých zemích.
Zezulčík už v roce 1996 uspořádal v Muzeu Novojičínska výstavu Rána morová, na které mimo jiné zaznělo: „Od poslední epidemie moru na Moravě sice uplynulo 281 let, ale nemoc je neustále blízko.“ Nyní již uplynulo 311 let, ale ta slova stále platí.
„Informace o možném výskytu moru v ruském Irkutsku jsem samozřejmě zaznamenal,“ říká Zezulčík v rozhovoru pro CNN Prima NEWS. „Dějinami moru se už nezabývám tolik jako v devadesátých letech, ale zrovna nedávno jsem zahraničním hostům ukazoval morové památky v Novém Jičíně, které o té strašné epidemii dokážou i dnes až překvapivě živě vyprávět.“
Čtěte také
Strašlivé umírání za hradbami
Morová rána dostihla Nový Jičín v září roku 1715, téměř dva roky po Praze, když mezitím úspěšně zdecimovala Čechy i Moravu a v Novém Jičíně už téměř sahala na hranice Slezska. Lék na nemoc nikdo neznal, ale novojičínští páni radní se rychle usnesli na v té době obvyklých hygienických opatřeních. Velmi tvrdých, například ve srovnání s nedávnými nařízeními spojenými s pandemií covidu.
„Byly uzavřeny městské brány a denně se prováděly domovní prohlídky ve všech domech. U koho byla na těle nalezena takzvaná morová boule, byl bez slitování odvezen za městské hradby do morového lazaretu. A ten stál v místech dnešní morové kaple,“ líčí historik Zezulčík. V podstatě byl odsouzen k smrti, i když by za určitých okolností mohl doma nemoc i přestát.
„Nakažené odváželi do lazaretu s tím, že už nikdy nespatří své blízké. A tam byli pohřbíváni do hromadných hrobů,“ vypráví historik před kaplí, která je zasvěcena Umučení (Bičování) Krista a dodnes stojí ve městě, konkrétně v ulici Na Hliníku u domu č. p. 11. Když mor odezněl, byla kaple postavena na místě lazaretu, aby řádění nemoci připomínala na věky.
Morová kaple v Novém Jičíně na severovýchodní Moravě. Zdroj: Ivan Motýl
Jeho život končí. V lazaretu
A není to ani dnes zrovna příjemné místo, zvláště když se nad morovou kaplí kupí výhružná mračna. Tady za novojičínskými hradbami se umíralo v přísné izolaci a naprosté beznaději, těžko si dnes představit takové poslední dny člověka. O nemocné sice do jisté míry pečoval ranhojič, který nakaženým podával pitnou vodu, sám se ovšem v takovém postavení mohl jen těžko vyhnout nakažení.
„Kamenná náhrobní deska u kaple potvrzuje, že ranhojič a lazebník Gotfrid Ignác Mittel podlehl moru už měsíc po vypuknutí epidemie. A zemřel i jeho malý syn,“ ukazuje historik na písmena vytesaná v kameni. Nápis končí slovy: „SEIN LEBEN BEENDETH / GOTT SCHENKTH IHNEM DIE / EWIGE RUHE.“ V českém překladu: „Jeho život končí / Bůh mu dává / věčný odpočinek.“
Covid-19 vs. mor
Na původ kaple, který je spojen s morovou ranou, nezapomněli novojičínští římští katolíci ani během nedávné covidové pandemie, kdy se zde mimo jiné modlili i takto: „Uzdrav naše nemocné, utěš jejich rodiny, dej moudrost našim vládcům, sílu a odměnu našim lékařům, sestrám a dobrovolníkům.“ Od roku 2020 do září 2026 onemocnění covid-19 zabilo 44 tisíc osob z celé České republiky, nejvíce v roce 2021 (25 500 obětí).
Odkud byl mor v roce 1713 zavlečen do českých zemí, není jisté. Historici uvádějí i Polsko, ovšem nejčastěji Vídeň, kam se nemoc dostala asi z Orientu. „Údajně byl mor zavlečen z osmanského Istanbulu do Uher a odtamtud obchodníky s dobytkem až na Moravu. Jisté je, že i v té době byly preventivně uzavírány hranice, stejně jako se to dělo od roku 2020 v éře covidu. Víme, že už v únoru 1713 byly uzavřeny hranice Moravy s Čechami i s Dolním Rakouskem,“ vypráví historik Zezulčík.
Čtěte také
Sušené žáby na morové boule
Proč novojičínští městští biřici hledali na tělech obyvatel takzvané morové boule, to vylíčil tehdejší farář Vincenc Ottopal: „Původce nakažlivé nemoci obsahovaly morové boule, které se ukazovaly na různých částech těla a tato nejkrajnější znamení měla ve 48 hodinách za následek nevyhnutelnou smrt.“ Farář popisoval „trudné dny“ v Novém Jičíně, zároveň si ale pochvaloval „zavedená opatření“, například „blokádu“ města, díky které se nemoc hromadně nešířila do okolí. Brány Nového Jičína se znova otevřely až 20. ledna 1716, blokáda trvala dlouhých 130 dnů.
Morové rány v Praze, Novém Jičíně i ve stovkách dalších měst připomínají nejen dochované morové kaple, ale především morové sloupy na náměstích. „Barokní morové sloupy jsou velice výrazné památky s vysokou uměleckou hodnotou, a navíc je máme neustále před očima. Proto se vůbec nedivím, že si lidé někdejší morovou ránu spojili v roce 2020 s pandemií covidu,“ přemítá Zezulčík.
Pokud by se ale nyní mor měl nekontrolovatelně šířit z Ruska, stanou se morové sloupy jen symbolickou duchovní útěchou, neboť do 24 hodin od prvních příznaků onemocnění lze mor snadno vyléčit některými antibiotiky. Jde třeba o streptomycin, gentamicin, tetracyklin či a chloramfenikol.
Při poslední morové epidemii v českých zemích v letech 1713 až 1715 antibiotika nikdo neznal. A zoufalí lidé zkoušeli i mnohé bizarní způsoby léčby. „Na otevřené rány způsobené morem přikládali sušené žáby, pavučiny namáčené v octu anebo živá oškubaná holoubata,“ zjistil historik Zezulčík.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Rekordní úder na Moskvu: Ukrajinci vyslali 650 dronů. Hoří klíčová rafinerie
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
