
Nejnovější příspěvky autora


Krvavé noci: Brutální popravy českých odbojářů. V Berlíně po 82 letech zazní jména obětí
Trvalo to 82 let. V někdejším nacistickém vězení Plötzensee v Berlíně budou konečně nahlas přečtena jména popravených z řad českých odbojářů, kteří nepřežili takzvané Krvavé noci ze září roku 1943. Hromadnou vraždu zosnovanou nacisty, jež byla zběsilou odpovědí totalitního Německa na bombardování Berlína britským královským letectvem. Zazní 123 jmen.

REPORTÁŽ: Celé romské rodiny volí Babiše. Trápí je byznys s chudobou i drahé kobzole
Všichni Žigovi volí Babiše, tvrdí 56letý Maxmilián Žiga z ostravského Přívozu. I jeho 19letý a 22letý vnuk. „K volbám půjdou se mnou, já už si kluky pohlídám,“ dodá. Není to nátlak, vnuci o expremiérovi mluví nadšeně: „Babiš je nejlepší!“ Stejně jako 25 dalších dospělých Romek a Romů, které oslovuji v Palackého, Rovné nebo Božkově ulici. Ve vyloučené lokalitě Přednádraží kvete byznys s chudobou a i velká rodina tu musí přežít za 10 tisíc korun měsíčně. Jenže kobzole, jak se v Ostravě říká bramborům, stojí v ghettu i 33 korun za kilo.
Další příspěvky autora
Touha po mstě i krvi. Na poslední veřejnou popravu v Praze přišlo 30 tisíc diváků
Oběšení protektorátního náměstka pražského primátora Josefa Pfitznera sledovaly před 80 lety tisíce občanů, včetně školáků. „Ortel nad zrádcem vykonán před tvářemi 30 000 lidí dvě hodiny po rozsudku,“ informoval o popravě deník Svobodné slovo. Poprava proběhla 6. září 1945 v 18 hodin a 30 minut, šibenice stála na dnešním náměstí Hrdinů u budovy pražského vrchního soudu. Tehdejší zájem Pražanů o veřejnou popravu státní orgány nemile překvapil. „Následná poprava K. H. Franka už se proto odehrála ve dvoře pankrácké věznice. A jen pro vybrané publikum, které dostalo vstupenky,“ říká pro CNN Prima NEWS historik Jan B. Uhlíř, přední odborník na dějiny protektorátu.
Strážník zaslechl strašlivý praskot aneb Jak se před 135 lety zřítil Karlův most
Již nemáme Karlův most! Přesně taková zpráva 4. září roku 1890 běžela Prahou. „Jako blesk od úst k ústům,“ líčil oblíbený deník Národní politika, jak se zvěst šířila městem. A houfy lidí, které 4. září 1890 ráno doběhly na místo tragédie, nad zkázou nejstaršího mostu ve městě i plakaly. Byť si zároveň oddechly, protože do Vltavy spadly „jen“ dva mostní oblouky.
GLOSA: Naučit lásce k Sovětskému svazu. Nový školní rok nad žákovskou z roku 1978
Milí žáci a žákyně! Chodíte do školy, abyste měli rádi svou zemi, komunistickou stranu i velké společenství socialistických států v čele se Sovětským svazem. Přesně tak vítala školáky první strana žákovské knihy v éře Gustáva Husáka. V září roku 1978 jsem nastupoval do páté třídy a po letech si teď v dochované žákajdě čtu, jak se školní řád proplétal s ideologií. A přemítám, jak tahle režimní masáž ovlivnila celou moji generaci.
REPORTÁŽ: Babiš kázal před chrámem, kde křtili Masaryka. A sehrál scénku o Fialovi
Hodonínský kostel sv. Vavřince si pamatuje křest T. G. Masaryka, tento týden ale před tímto chrámem kázal předseda hnutí ANO Andrej Babiš. „My jediní vám říkáme pravdu,“ chválil vlastní partaj a její program. „Programu Spolu nikdo nerozumí, to jsou fantasmagorie,“ bagatelizoval konkurenci. Jen kousek odtud v hodonínské Národní třídě si přitom kdokoliv může pustit z reproduktoru Masarykův projev z roku 1928. „Podstata demokracie je shoda lidí, jejich mírné obcování, láska, lidskost,“ hlásá tam rozvážný Masarykův hlas. „Co máme dnes ve vládě, to je něco tak hrozného a asociálního, co tady ještě nikdy nebylo,“ tvrdí Babiš.
GLOSA: Rusko už střílí Kalibry na území bývalého Československa. Vybuchují 40 km od hranic EU
Teprve v sobotu se podařilo uhasit hořící fabriku Flex v Mukačevu, na kterou Kreml poslal 21. srpna dvě rakety Kalibr s plochou dráhou letu. A zrovna tento ruský útok se České republiky dotkl hodně „důvěrně“, neboť mezi světovými válkami bylo Mukačevo součástí Československa. Od počátku okupace to bylo poprvé, co někdejší československá Podkarpatská Rus (nyní ukrajinská Zakarpatská oblast) zažila tak mohutné bombardování. Zraněno bylo 23 civilistů, někteří vážně.
Bolestné dědictví roku 68: Rusové postřelili spolužačku, nikdy nemohla mít děti, líčí pamětník
Pamětníků na 21. srpen 1968 ubývá a nyní 74letý Tomáš Paleček vzpomíná na nejtěžší střet Pražanů se sovětskou armádou, který se odehrál ve Vinohradské třídě u rozhlasu. „Spolužačka byla při bojích vážně postřelena, naštěstí přežila. A spatřil jsem tam i mrtvé, některé obličeje obětí mám pořád před očima,“ vypráví. U rádia vyrostla barikáda, střílelo se a podle historiků tam vyhaslo celkem 17 československých životů. „Někdo z protestujících také prorazil barel s naftou na tanku a hodil sirku,“ popisuje Paleček první den okupace a varuje před novým návratem ruské armády na Vinohradskou třídu: „Putin je novodobý car a my jsme součástí jeho imperiálního plánu.“
REPORTÁŽ: Na pohřbu 12 vojáků a drony ve středověkém sklepení aneb Tucet obrazů z Ukrajiny
Hospodin, pomiluj nas. Řeckokatolický kněz se modlí nad 12 rakvemi s mrtvými obránci Ukrajiny. Bože, smiluj se nad námi. Pohřební obřady se ovšem konají až rok a půl po jejich smrti, v posádkovém kostele sv. Petra a Pavla ve Lvově. I tady drony a rakety zabíjejí civilisty, ale pořád je to nejbezpečnější velkoměsto na Ukrajině. A to žije i kulturou, byť válečnou, takže básnířka Svitlana Povaljajeva v Divadle Lesji Ukrajinky vypráví o svých dvou synech, kteří zahynuli na frontě. A než o půlnoci nastane zákaz vycházení, hospody hučí jako včelí úly. Reportér CNN Prima NEWS přináší 12 obrazů z válečného Lvova.
REPORTÁŽ: Ukrajinští vojáci bez končetin se učí tančit i napíchnout steak na vidličku
Tvář znetvořená válkou, z níž se dívá pouze jedno oko. Veterán v péči fyzioterapeuta, kterému schází nohy a zbývá mu jen pravá ruka. A ta teď usilovně zvedá činku. Dojmy, na které návštěvník z mírové země nemůže jen tak zapomenout, ale v nemocnici Unbroken v západoukrajinském Lvově je to všední realita. „Nejvážněji zranění vojáci obvykle skončí tady u nás, přijíždějí sem sanitky i evakuační vlaky z celého bojiště. A pečujeme i o těžce postižené civilní oběti ruských raketových a dronových útoků,“ líčí Solomija Jakubečko z vedení nemocnice, která „lazaretem“ obvykle provádí novináře.
REPORTÁŽ: Na pryčně s odsouzenci k smrti aneb Svědectví čínského exulanta pro české publikum
Na vězeňské palandě ležel mezi dvěma muži, které čekala poprava. „Jeden z nich mi pořád dokola vyprávěl, jak sekerou zavraždil manželku,“ líčí slavný čínský spisovatel Liao Yiwu (1958), jenž nyní žije v německém exilu. Íránská spisovatelka Fatemeh Ekhtesari (1986) byla za své básně odsouzena k 99 ranám bičem a dlouhému vězení. Od trestu ji zachránil jen útěk do Norska. Egyptského poetu Mohsena Mohameda (1994) zatkli při studentské demonstraci, na které se v roce 2014 ocitl jen náhodou, aby přispěchal na pomoc mladé ženě. „Po pěti letech nespravedlivého věznění začalo další pronásledování, proto jsem utekl do exilu,“ vypráví.