externí spolupracovník CNN Prima NEWS
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
Hrubá mzda se od roku 1989 zvýšila patnáctkrát, ale vepřová kýta stojí téměř stejně jako před 37 lety. Některé řetězce totiž kilogram kýty aktuálně nabízejí za 69,90 Kč, zatímco před revolucí to bylo 60 korun za kilo. Ceny se liší sotva o deset korun, ovšem vzhledem k vývoji mezd by se dnes za kilo vepřového měly platit stokoruny, konkrétně 900 korun. „Leze mi to na nervy, tyhle dotované praktiky, za 69 korun mi žádný výrobce kýtu ani neprodá,“ stěžuje si řezník Miroslav Janus z Petřkovic na okraji Ostravy. Kýta podle něj musí stát minimálně 130 korun za kilo. Řetězce ale aktuálně využívají i dočasný přebytek vepřového masa, který byl způsoben například čínskými odvetnými cly na jeho dovoz z Evropské unie.
U Kroščenových jsem poprvé zazvonil v únoru 2013, tehdy Simona a Milan vychovávali 10 ještě nezletilých dětí. A posléze se jim narodily další dvě holčičky, Nikolka a Sára. „Kromě těch dvou už jsou dneska všechna děcka plnoletá, ale nemají to lehké,“ vypráví 72letý Milan Kroščen. O nejstaršího syna dokonce přišel, skočil z okna policejní stanice, ochrnul a do roka umřel. Nikolka má deset let, Sára v těchto dnech oslaví deváté narozeniny a obě holčičky taťku radostně objímají. Část Romů stále touží zakládat početné rodiny a vychovávat kupu dětí, u majority je to spíše výjimka.
Tři uhelné doly proměnily se ve žhavé moře. Tak zněla jedna z prvních informací v českém tisku o strašlivé hornické katastrofě u francouzské obce Courrières, která se odehrála v sobotu 10. března 1906. „Přes 1800 dělníků nalézají se v hořících dolech,“ napsaly pražské Národní listy v neděli 11. března. „Ženy horníků, nalézajících se dosud pod zemí, strhaly v zoufalství ze sebe šaty a žádaly, by vhozeny byly do dolu,“ líčil český tisk. Oficiálně zahynulo 1099 havířů a dodnes jde o největší důlní neštěstí v dějinách Evropy. Skupina 13 horníků z Courrières přitom v dole zázračně přežila téměř tři týdny a vyfárala až 30. března 1906.
Napřed soudružské projevy, pak bujará oslava. Oslavy MDŽ se na sklonku socialismu zvrhly v den chlastu a nevěr, takže normalizační režim musel problém řešit v ženském časopise Vlasta. „Já bych muže na oslavu MDŽ vůbec nepustila, ale popíjet s kolegyněmi zřejmě mužům víc chutná. Ale co z toho může být jiného než nevěry,“ stěžovala si v roce 1979 ve Vlastě jistá A. K. z Ústí nad Labem. „Důsledky oslav MDŽ jsou vážné, u nás doma vedly k rozvodu,“ přidala se do diskuse Č. J. z Českých Budějovic.
Někde na Pražském hradě musí být podnes uložen klíč od města Teheránu. Primátor íránské metropole ho daroval československému prezidentovi Ludvíku Svobodovi, stalo se tak v pondělí 24. listopadu 1969. Československo totiž udržovalo vřelé vztahy s režimem íránského šáha Muhammada Rezy Pahlavího, jenž dokonce v Plzni ochutnal čepovaný Prazdroj. Pahlaví osobně poznal hned tři československé prezidenty: Antonína Novotného, Ludvíka Svobodu a Gustáva Husáka. A šáhův syn Kýros Rezá Pahlaví nyní usiluje o převzetí moci ve své vlasti.
Roztříštění lebky, pád do šachty, zasypání uhlím. Těžba černého uhlí si vyžádala tisíce mrtvých, přesné číslo zatím nikdo nezná. „Určit počet obětí za zhruba 250 let těžby v Ostravsko-karvinském revíru, to je docela komplikovaná záležitost,“ potvrzuje historik Aleš Zářický z Ostravské univerzity. Udušení plyny, rozdrcení těla horninou, uhoření, takové údaje nyní badatelka Libuše Salomonovičová vypisuje z matrik, aby zabité havíře spočítala: „Zatím jsem došla k číslu v řádech nižších tisíců, ale zdaleka nejsem u konce.“ Jisté je pouze to, že v hornictví už nikdo další nezahyne, neboť hlubinné dobývání uhlí v České republice skončilo 31. ledna 2026.
Inženýr Andrij Lucyna ze Lvova od roku 2008 pracoval a žil v Los Angeles. Když ale Rusové zahájili invazi na Ukrajinu, zrovna pobýval v rodné zemi. „Neváhal jsem ani minutu a hned první den okupace jsem se šel zapsat do armády jako dobrovolník. Už mě ani neměli ve vojenské evidenci,“ vypráví. Ale on bojovat chtěl. „Nakonec mě vzali. A po krátkém výcviku jsem zažil tvrdou bitvu o město Popasna, pak následoval Bachmut,“ vypráví 42letý Lucyna. Přežil, ale po demobilizaci potřeboval péči psychologů. „Pořád jsem se vracel k tomu, co jsem mohl jako voják udělat lépe, aby neumírali kamarádi. Bylo to na zbláznění, psycholog mě od války musel nějak emočně odtrhnout.“ Ale pokud válka letos neskončí, je připraven i znova bojovat.
Kdo v osmdesátkách nenosil na levém zápěstí digitální hodinky, jako kdyby nebyl. Výhradním distributorem digitálek byl černý trh, na kterém je za příznivou cenu prodávali Vietnamci. Nenápadně, zákazníky oslovovali jen dvěma slovy: „Chceš digi?“ První skupina vietnamských dětí ale přijela do Československa již v roce 1956 a o rok později je v dětském domově v severočeské Chrastavě navštívil vietnamský strýček Ho (Ho Či Min). Komunistický vůdce, jenž má v Hanoji podnes mauzoleum a nabalzamovanému tělu se tam klaní 1,5 milionu návštěvníků ročně. Rok 1956 byl podle asijského lunárního kalendáře rokem Opice. V tomto týdnu Vietnamci vstoupili do roku Koně. Text přináší i vzpomínku veterána z války s Američany či úvahu banánového dítěte.
Když na počátku února karvinští havíři vytěžili poslední vozík s uhlím, zdravici prezidenta přehlušilo pískání. Na nedělní demonstraci ale Karviná hlavu státu kupodivu podpořila. Protestní shromáždění svolal Lukáš Němeček. „Nejsem žádný studovaný člověk, jsem jen obyčejný svářeč. Ale chtěl jsem ukázat, že Karvinou nereprezentují jen křičící horníci. A že i tady na východě země nám jde o demokracii,“ vypráví pro CNN Prima NEWS. Demonstrantům ale nadávali kolemjdoucí. Například do ovcí.
Báňský záchranář Petr Szwanczar drží v ruce pořádný kus uhlí. „Černá hornina už nezabije žádného havíře. To je asi jediný klad na ukončení hlubinné těžby v Česku,“ tvrdí dlouholetý člen Závodní záchranné služby Dolu ČSM na Karvinsku. Poprvé fáral před 45 lety jako hornický učeň, takže konec dobývání uhlí v OKD doslova obrečel. „Naštěstí jsem nepřišel o práci, ještě musím pohlídat technický zánik šachty,“ dodává. I během likvidace poslední hlubinné šachty se může ledacos přihodit. „Vyloučit nelze ani důlní otřesy,“ vysvětluje Szwanczar. V útrobách Dolu ČSM zasahoval i 20. prosince 2018, kdy zde zahynulo 13 horníků.
Havířem se toužil stát už v šesti letech a teď hornický štajgr Rostislav Riedl z dolu ČSM na Karvinsku vyvezl na povrch poslední vozík s černým uhlím, které bylo vytěženo v České republice. „Fáral můj praděd, pak děda i táta. Už když se mě v první třídě ptala učitelka na povolání, měl jsem jasno. Budu havířem, řekl jsem jí.“ A také se podzemí upsal – na dlouhých 26 let. Horníkem zůstal až do středy 4. února 2026. „Déle už to nejde, i kdybych chtěl, to je škoda.“ Reportér CNN Prima NEWS sledoval osud posledního vozíku od rána až do večera. Havíři netajili dojetí, také ale vypískali prezidenta Pavla. A pomodlili se v ostravské katedrále, kde biskupovi darovali pořádný kus jejich černého zlata.
prima-cnn-news
prima-zeny
prima-zoom
prima-fresh
prima-cool
lajk
prima-living
