
Letocha o bitcoinové kauze: Decroix se nepodařilo splnit úkol. Jsem zděšen, útočil Šlachta
Místo končetin mu zůstaly jen pahýly, ale dokáže vyťukat zprávy na mobilu, zapálit si cigáro, a hlavně už opět jezdí autem. „Včera jsem dal 100 kilometrů, zajel jsem si k jezeru,“ říká 41letý Mykola Šot ze Lvova a předvede, jak řídí svůj Citroën. „O všechny čtyři končetiny jsem přišel v bitvě o město Časiv Jar. Po výbuchu miny vystřelené z ruského minometu,“ vypráví. Tragédie se odehrála před rokem a pěti měsíci, ale ve vyhlášené nemocnici a rehabilitačním centru Unbroken ve Lvově ho naučili ovládat umělé ruce i nohy. A po čtyřech amputacích mu dokonce vrátili úsměv do tváře.
Když v roce 2014 zažila Ukrajina Revoluci důstojnosti, slavil Oleksandr Savčuk deváté narozeniny. Dnes je mu 20 a má pocit, že teď dělá revoluci on. Revoluci generace Z. „Co teď říká Volodymyr Zelenskyj, to se absolutně neshoduje s tím, co hlásal v předvolební kampani. Tedy boj s korupcí,“ líčí Savčuk pro CNN Prima NEWS, proč přišel na demonstraci v západoukrajinském Lvově. Blíží se půlnoc, policejní hodina a zákaz vycházení. Poslední skupinka protestujících stále křičí hesla namířená proti zákonu, jehož podpisem Zelenskyj zpochybnil antikorupční politiku. „Ne zákonu číslo 12414,“ stojí na kartonu, kterým mává Oleksandr. Zelenskyj podle účastníků akce vede Ukrajinu zpět k totalitě, k systému před rokem 2014. Země je přitom ve válce se skutečnou diktaturou brežněvovsko-stalinského ražení, a také na Lvov často míří ruské drony a rakety.
My budeme rozhodovat, jestli příští vláda bude s komunisty nebo s motoristy, prohlašoval sebevědomý Filip Turek na pátečním mítinku strany Motoristé sobě v areálu Kravín ve slezském Dolním Benešově. Řeč přišla i na radikální rušení gymnázií a devátých tříd či zavádění školného, a to vše ve společné vládě s Andrejem Babišem. O problémech, které europoslanec a čestný prezident Motoristů dělá vlastní partaji, během čtyřhodinové Motopárty nepadlo ani slovo. Tedy třeba o potenciálním hajlování ani o obvinění ze znásilnění a podezření z domácího násilí, jemuž nyní čelí. Přítomné ženy se s Turkem nadšeně fotografovaly, zatímco politik urážel kolegy „pito*ce“ z Evropského parlamentu a dumal o historické úloze Vladimira Putina.
Paní Věra v bílém triku s nápisem Stačilo! působí na mítinku Petra Fialy jako rudý hadr v býčí aréně. „Vypadněte,“ vyzývá ženu několik účastníků předvolebního shromáždění na Moravském náměstí v Brně. „Vy vypadněte,“ odvětí ovíněná Věra, která dodá: „Já su hrdá komunistka.“ Hádka přechází ve strkanici. „Tak běžte už jinam, sv*ně jedna komunistická,“ zazní v hloučku. Stoupenci Stačilo! opětují ještě tvrdšími vulgarismy. Vypadá to na pranici, ale zasáhne moderátorka Iva Pazderková, která paní Věru chytne kolem krku a vyzve ji, aby premiérovi položila otázku. Žena ji není schopna naformulovat a jen na Fialu křičí, že „lže o Ukrajině“. Drama vzápětí utiší otevření grilu a část Fialových odpůrců zpacifikuje vůně moravských klobás a uzeného. Rozdávají se zdarma.
Prosím vás, jaká válka? Ten Trump si Putina namaže na chleba, on ho vymaže z mapy! Tak řeční předseda hnutí ANO Andrej Babiš k asi stovce účastníků předvolebního mítinku v Háji ve Slezsku. V opavském okrese. Politologové by nesouhlasili, ruská hrozba je reálná, ale tohle je soutěž ve sběru hlasovacích lístků pro podzimní parlamentní volby. „A kdo jiný by měl vyhrát? Kdysi jsem volil sociální demokraty, ti jsou ale mrtví, tak volím ANO. A teď jsem se vyfotil s panem předsedou,“ má radost 76letý Pavel Čecháček. Expremiér na očekávaném vítězství pracuje odhodlaně, po slezských dědinách sbírá doslova hlas po hlase.
Husité šli 6. července 1925 znovu do boje proti katolíkům. Tak to alespoň vnímal Vatikán, když ten den zavlála nad Pražským hradem velká bílá vlajka s rudým husitským kalichem. A kališnický prapor se třepotal i na Staroměstské radnici. Reakce Svatého stolce byla okamžitá, papežský nuncius Francesco Marmaggi si ještě tentýž den sbalil kufry a ve 22.30 hodin už na pražském hlavním nádraží nasedal do vlaku, kterým záhy opustil Československo.
Dřevěný kostel v Gutech se proměnil v hromadu ohořelých trámů po žhářském útoku v roce 2017. Chrám v Hrabové zase v roce 2002 zapálil elektrický zkrat. Obě roubené svatyně ale znovu povstaly z popela. Na severovýchodě republiky lze obdivovat i dalších 15 kostelů postavených z trámů. „Dřevěné kostely voní. Dřevem i dost specifickými vůněmi z konzervačních prostředků, kterými musí být dřevo ošetřeno. A také hřejí, když se do dřeva opře sluníčko, je to uvnitř kostelíka hned poznat. Voní a hřejí,“ obdivuje beskydské a pobeskydské roubené chrámy kunsthistorička Národního památkového ústavu v Ostravě Romana Rosová.
Jmenuje se Natalia a příští rok oslaví padesátiny. „Sloužím přímo na frontě u vojenské záchranky jako anesteziologická sestra,“ vypráví exkluzivně pro CNN Prima NEWS. „Všude nad námi jsou ruské drony, pro zraněné a mrtvé můžeme jen za soumraku nebo v části noci,“ líčí. Příjmení prozradit nemůže, ani lokaci své roty, ale vytahuje mobil a ukazuje snímky a videa z rozstříleného Bachmutu. „Před válkou to byl můj domov, teď už město neexistuje, ani můj dům, ani ulice. Tohle všechno je pro mě zapomenutá minulost a já se musím dívat do budoucnosti,“ říká. „Vyhrajeme. Kdo ale neprošel válkou v první linii, tak nikdy nemůže pochopit, co je to je válka.“
Už v první třídě ji soudružka učitelka dehonestovala před spolužáky, protože věří v Boha. „Když jsme na velehradské pouti v červenci 1985 vypískali soudruhy z tribuny, a to včetně ministra kultury Klusáka, tak jsem ale poprvé pocítila, jak mohou být katolíci silní. A byla v tom i naděje, že nám komunisti nebudou vládnout navždy,“ vzpomíná knihovnice Eva Chudejová. Tehdy jí bylo 20 let a na velehradské Národní pouti se stala součástí až čtvrtmilionové komunity věřících z celého Československa. „Celou noc přicházely pěšky tisíce věřících a s takovou účastí StB vůbec nepočítala,“ popisuje pouť, která je považována za první masovou veřejnou konfrontaci s režimem během Husákovy normalizace.
Nevypočitatelné počasí se v létě před 100 lety nápadně podobalo tomu letošnímu. A když Češi v úmorných vedrech čekali na spásný déšť, tak 4. července 1925 udeřily vichry, kroupy a povodně v takové míře, že se lid spíše vyděsil. „Cirkus Františka Taubera byl do výše jednoho metru zatopen,“ informoval deník České slovo o tehdejším řádění živlů v pražské Libni. A v Libníkovicích na Královéhradecku vichřice ve stejný den vyvrátila 350 let starou Národní lípu. „Po prudkých vedrech prudké bouře,“ varoval vládní deník Československá republika i v polovině srpna, kdy si prudké změny počasí vyžádaly i lidské oběti, například při velké povodni ve Spáleném Poříčí. „Žijeme v období velmi kritických dnů, o nichž psal svého času český učenec prof. Zenker,“ dodaly noviny poněkud záhadně.
Srdečné pozdravy od prezidenta ČSSR Gustáva Husáka. To byla první slova československého komunistického premiéra Ladislava Adamce, když ho 30. ledna 1989 uvítal v Teheránu prezident Alí Chameneí. Tentýž ajatolláh Chameneí, který je i dnes nejvyšším představitelem Íránu a vrchním velitelem ozbrojených sil. A aktuálně zřejmě i nejdéle vládnoucím státníkem na světě, prezidentem islámské republiky se stal již v roce 1981. U moci je 44 let a stále patří k nejvíce nebezpečným politickým vůdcům – Rusko zásobuje drony pro válku s Ukrajinou a hrozí i jadernou pumou. Izrael ho považuje za novodobého Hitlera, zatímco 86letý Chameneí se drze pře s Trumpem, kdo je vlastně vítězem aktuálního vojenského konfliktu na Blízkém východě.