Ivan Motýl

Neví, co by roupama, jsou rozežraní, prostě potřebují vojnu, tvrdí o dnešních mladých mužích Jiří Klein, který si základní službu odkroutil v letech 1970 až 1972 ve Zvolenu. „Někteří lampasáci byli strašní vypatlanci a mazáci nás mlátili i lopatami, povinnou vojnu bych přesto obnovil. Je třeba bránit vlast, no a kluci se v kasárnách naučí i zodpovědnosti a pořádku,“ doporučuje Vojtěch Belica, jenž v letech 1977 až 1979 sloužil v Uherském Hradišti. Politici ale obnovení povinné služby v armádě zatím odmítají, s výjimkou neparlamentních Motoristů.

Zatímco vytopené domácnosti dostaly od státu okamžitý finanční příspěvek, živnostníci ostrouhali. „Do dnešního dne jsme žádnou pomoc nezaznamenali, stát se na nás vykašlal,“ bilancuje šest měsíců po ničivé záplavě majitel ostravského stolařství Tomáš Cibulka. Téměř dvoumetrová povodňová vlna jeho firmu zničila v pondělí 16. září 2024. Každá vytopená domácnost přitom mohla získat přes úřady práce státní pomoc až do výše 73 tisíc korun a posléze i další nevratnou dávku 40 tisíc korun. „Živnostníci nic. Stát vlastně pomohl jen tím, že nám půjčil vězně, kteří nám ulehčili nejhorší fázi úklidu,“ líčí Cibulka. Reportér CNN Prima NEWS příběh stolařství sleduje od chvíle, kdy opadla voda, ale zajímají ho i osudy dalších postižených živností, například utopené opravny autosoučástek.

Brzdí ji obrovský náklad, který vláčí po chodnících. Dohromady to bude hodně přes 50 tašek, možná i více. A na přesunutí se z bodu A do bodu B, byť jde pouze o 20 nebo 30 metrů, potřebuje až půlhodinu. Ostravou putuje přes deset let, i když dříve tahala mnohem méně zavazadel. „Nosí s sebou veškerý majetek, nabídku pomoci ale odmítá,“ říká Jiří Machů z Městské policie v Ostravě. Kdysi prý dobře situovaná žena, která nemá kde složit hlavu, přitom říká: „Žádnou konkrétní pomoc mi nikdo nenabízí.“

Leninova třída (dnes Hlavní) v ostravské Porubě tvoří téměř dvoukilometrový bulvár stavěný od padesátých let po vzoru nejvýstavnějších ulic v Leningradu či Stalingradu. Za komunistů se jí říkalo Leninka a vizuálně je to pořád kus Sovětského svazu ve středu Evropy, ale i tady naštěstí proběhla v listopadu 1989 sametová revoluce. A v kulisách bývalé Leninovy třídy teď CNN Prima NEWS hledala pamětníky oficiálních oslav MDŽ před listopadem 1989.

Jedno desetistupňové pivo přišlo v roce 1955 na 1,40 koruny. Za 15 korun se v té době dalo vykouřit 93 cigaret nebo v hostinci vypít 10 velkých piv plus jedno malé. A 15 korun měsíčně v té době vybíral i stát od majitelů televizorů, koncesionářský poplatek platíme již 70 let. Při průměrné hrubé měsíční mzdě 1 192 korun to v roce 1955 nebyly malé peníze, třeba v zemědělství (JZD) se měsíční průměr vyšplhal jen na 800 korun. Ne každému Čechoslovákovi se proto chtělo za vysílání platit. Zásadní rozdíl oproti současnosti přitom byl v tom, že za komunismu se dalo dívat pouze na jedinou – Československou – televizi.

Spojené státy se od Evropy distancovaly už před 100 lety. A radikálně omezily imigraci z Československa, Polska, Mexika či z celé Asie. „Jsme odhodláni nezaplétat se do politických konfliktů Starého světa,“ prohlásil o Evropě americký prezident Calvin Coolidge v inauguračním projevu ze 4. března 1925. Mnozí Češi v té době uvízli třeba na Kubě, a když se jim podařilo do USA vstoupit nelegálně, čekala je deportace. Coolidge prosazoval podobnou politiku, o jakou se po sto letech snaží jeho nástupce Donald Trump. Na mnohém by se ale oba prezidenti také neshodli, zásadně se lišily i jejich povahové rysy.

Nechali jsme si ukrást demokracii, lituje 68letý Jozef Kuciak v obsáhlém rozhovoru pro CNN Prima NEWS. Celé Slovensko si o víkendu připomínalo nájemnou vraždu Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové z konce února 2018. „Marian Kočner, který si vraždu objednal, a o tom nemám nejmenší pochybnosti, se teď díky novele trestního zákona může brzy dostat na svobodu,“ obává se otec žurnalisty. „Janko byl už jako malý kluk strašně zvídavý, pořád nám pokládal nekonečné množství otázek,“ vzpomíná na syna. Ten pak v dospělosti začal klást otázky i kontroverzním politikům a zločincům, kteří na ně nechtěli odpovídat. A novináře nakonec umlčeli. Rozhovor se odehrál v obci Štiavnik nedaleko českých hranic, kde je Ján Kuciak pohřben.

Předseda hnutí ANO zařadil zpátečku. „Na Trumpa už se neptejte. Nevím, proč bych měl komentovat každý jeho výrok,“ zahájil Andrej Babiš páteční setkání s voliči ve slezském Havířově. Médiím už totiž několik dnů dluží odpověď na otázku, jak hodnotí výpady amerického prezidenta vůči Volodymyru Zelenskému. O Trumpovi tak v pátek mluvil minimálně, zatímco ještě na počátku týdne to bylo jeho velké téma. „S Donaldem Trumpem jsem se setkal už pětkrát,“ pochlubil se na úterním mítinku před opavskými fanoušky.

V kuchyni u rodičů Jána Kuciaka voní dopolední káva. „Zapomenout nemůžete, to nejde a nikdy nepůjde. Učíme se s tím žít,“ přemítá 68letý Jozef Kuciak. A jeho žena Mária děkuje bohu za dvě další děti, které mají. „Už se staráme i o dva vnoučky, a to nám také pomáhá,“ dodá. Důležitá je víra. „Jako římský katolík věřím, že Ján teď sleduje, jak tady na zemi žijeme. A že je tu pořád s námi,“ přemítá Jozef. Hodně mu ale vadí, že na Slovensku je znova u moci Robert Fico. Stejný Fico, který republice vládl, když nájemní vrazi zastřelili „příliš zvídavého“ novináře Jána Kuciaka. Před sedmi lety, 21. února 2018.