externí spolupracovník CNN Prima NEWS
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
Sociální sítě vyhrávají volby populistickým či autoritářským politikům a zároveň rozkládají psychiku jednotlivců, mezilidské vztahy i celou společnost, zaznělo na mezinárodním Bratislavském knižním festivalu (BRaK). „Nikdy v historii nebylo tak lehké šířit lži, včetně takových, že země je placatá,“ říká během uvedení své nové knihy slovenský publicista a popularizátor vědy Samo Marec. Jeho myšlenkám tleská plný sál a moderátor Michal Havran připomíná, že papež Lev XIV. právě vydal encykliku Magnifica humanitas (Skvělé lidství) varující před sociálními sítěmi a umělou inteligencí (AI). Samo Marec by sociální sítě nejraději okamžitě zrušil, jeho kniha se proto jmenuje: Sociální sítě musí být zničeny (Sociálne siete musia byť zničené).
Zrušit označování českých piv jako desítky a dvanáctky? Jsem pro, neboť pivařům by se leccos vyjasnilo. Leckterá dvanáctka je totiž pokud jde o obsah alkoholu silnější než jiná dvanáctka, takže spotřebitel je stupňovitostí piva jen zbytečně zmaten. Každý konzument by měl primárně znát především přesný obsah alkoholu v půllitru, jenže o takovém údaji pan hospodský kolikrát nemá ani páru. Například dvanáctka Plzeňský Prazdroj obsahuje 4,4 % alkoholu, avšak dvanáctistupňový Radegast již 5,1 % alkoholu. A to je sakra rozdíl, a pro řidiče i velmi závažná informace. Čtyři plzeňské dvanáctky totiž vyprchají z krve o celých 60 minut dříve než čtyři dvanáctistupňové Radegasty.
Milá Máničko! Přijměte mnoho srdečných pozdravů… Tak začíná dopis parašutisty Jana Kubiše, který několik dnů před atentátem na Reinharda Heydricha poslal své nové lásce Mařence. Dopis nyní střeží Památník národního útlaku a odboje v Panenských Břežanech, jehož vedoucím je historik Jan B. Uhlíř. „Horní zámek v Břežanech si za své letní sídlo zvolil Karl H. Frank a dnes tu sídlí památník. Na Dolním zámku žil Reinhard Heydrich, který odtud 27. května 1942 vyjel na poslední služební cestu, kterou ukončila odbojová skupina Anthropoid,“ líčí historik. Dolní zámek je v žalostném stavu.
Všichni dospělí už se mu podívali do tváře, ne každý ovšem ví, že muž na tisícikoruně se jmenuje František Palacký. A že od jeho smrti uplynulo 150 let. „Zemřel 26. května 1876 v našem pražském paláci. Už měl ale sbaleno a chystal se na letní pobyt sem na Vysočinu, když ho náhle zastihla smrt,“ vítá nás Václav Macháček, zámecký pán z Malče a Palackého pravnuk. „Tento pokoj se od jeho smrti nezměnil a na stole pořád leží i pero. Mimochodem, velmi miloval svoji ženu Terezii a napsal jí 526 dopisů, všechny v němčině,“ ukazuje zámeckou pracovnu národního buditele, kde vznikalo slavné dílo Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě.
Rozhovory s českými Němci zaznamenávám přes 30 let, ale stejně dlouho zpovídám i oběti nacismu. Na konkrétních lidských osudech přitom žádný sjezd nemůže nic změnit, ani ten sudetský v Brně. „Češi udělali chybu, když po válce vyhnali Němce. Kdyby si nás tu nechali, pohraničí by dneska jen vzkvétalo,“ vyprávěl mi v roce 1996 Edmund Jakel, muž narozený roku 1922 v Barnově, což je nyní zaniklá obec v Oderských vrších. Za války rukoval do wehrmachtu a válčil až u Stalingradu, zatímco Jindřich Heřkovič (ročník 1923) bojoval v řadách 1. Československé tankové brigády na východní frontě a postupně osvobozoval republiku, včetně oblastí obydlených československými Němci. „V Osvětimi jsem přišel o rodiče a šest sourozenců,“ svěřil se Heřkovič. „Kdo mi zaručí, že bývalý německý voják, jemuž podám ruku k usmíření, nehlídal dobytčák, který odvážel mé blízké na smrt?“ Nerad proto naslouchal nářkům sudetských Němců. Přečtěte si o deseti osudech Čechů, Němců i Židů ve vyhrocené době.
Po matce jsem sudetský Němec ze šumavských Prášil. Po otci zase Prajzák, tedy obyvatel Hlučínska, což byl region náležející v letech 1747 až 1920 a znovu v letech 1938 až 1945 přímo pod Berlín. Zřejmě jsem tedy stoprocentním českým Němcem, ale moc mě to nezajímá. Moje žena má řecký původ, dcera žije ve Velké Británii a další děti na Moravě. Jsem hlavně hrdý na společnou Evropskou unii, svobodné cestování i svobodu slova a protiví se mi alibističtí politici, kteří voličům nutí vyčpělou nacionalistickou politiku a národnostní štvaní. Ze sjezdu „svých“ sudetských Němců přitom nejsem nadšen, protože mohli pro starou vlast udělat i něco lepšího než se producírovat po Brně. A mnozí to také dělají.
Pátrání po lebce svaté Zdislavy sledovala celá republika. Příliš se ale nepřipomínalo, proč katolická církev ve 21. století uctívá relikvie svatých, tedy lidské ostatky nebo i předměty po zesnulých. „Nemodlíme se ke kostem, je to složitější,“ zdůrazňuje farní vikář Štěpán M. Filip z Jablonného v Podještědí, jenž letos 12. května zahlédl postavu v černém, která v místní bazilice ukradla lebku svaté Zdislavy. Uctívání ostatků ale již od 14. století kritizovali církevní reformátoři a v 19. století ho ateisté nazvali „nepochopitelným tatrmanstvím“. K největším evropským sběratelům relikvií patřil císař a král Karel IV.
Hospodo, nalej! Pro mezinárodní vědeckou konferenci je to překvapivý název, ovšem přiléhavý. Asi 60 odborníků rokovalo po tři dny v Benešově u Prahy, aby se dopídili, co se to děje s českou hospodou. Hlavně z venkova a menších měst totiž výčepy mizí jak pára nad hrncem. „Průzkumy sice říkají, že většina Čechů stále považuje hospodu za součást kultury a tradic, ale frekvence návštěv pivnic se rychle snižuje,“ zjistil Jiří Vinopal ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR. Bez hostů přitom hospodský nepřežije, proto každý den zanikají další podniky.
Žluté srpy a kladiva na rudých vlajkách. Prapory zaniklého Sovětského svazu jasně převládají, ačkoliv jsou vidět také zástavy Ruské federace i České republiky. V podvečer 9. května se u monumentálního Památníku Rudé armády v Ostravě scházejí prorusky naladění manifestanti a 73letý pan Štěpán hrdě ukazuje placku s Putinem, kterou si připíchl na kapsu vestičky. „Proč ji nosím? Protože si Putina velmi vážím.“ A co na záplavu srpů a kladiv říká policie? „Když budou sovětskými vlajkami mávat v ulicích Ostravy, bude to protiprávní jednání, a to nebudeme tolerovat. Jako součást pietního aktu to protiprávní jednání není,“ vysvětluje René Petr z Městské policie Ostrava, vedoucí takzvaného opatření, což je dozor strážníků na celou akci.
Hurvínkovi je 100 let. Na prkna, co znamenají svět, vstoupil 2. května 1926. „Uslyšíte-li někdy, že se mladá a nejmladší Plzeň rozsypala smíchem, mají to na svědomí Spejbl a Hurvínek,“ nadšeně popisovaly zrození Hurvínka před sto lety Lidové noviny. Když se ale Hurvínek v roce 1984 zeptal taťuldy, jestli jsou nesmrtelní, Spejbl jen nejistě odvětil: „To snad ne, ačkoliv…“ Jisté je, že Češi tyhle loutky milují i v roce 2026. „Poťouchlého Hurvínka jsem samozřejmě potkal už v dětství,“ vypráví pro CNN Prima NEWS režisér Radovan Lipus, který na plzeňské scéně právě inscenuje představení o loutkáři Josefu Skupovi, jenž Spejblovi i Hurvínkovi vdechl život.
Za komunistů se prvomájového průvodu zúčastnil pouze jednou. „Donutili mě k tomu v roce 1971, to jsem byl v prváku na učňáku,“ vzpomíná 68letý Milan Blažíček. Zato 77letá Jana Horáková se oslavám Svátku práce nikdy nebránila a socialismus považuje za zlatou éru v dějinách českých zemí: „Do průvodu jsem chodila moc ráda. Ono se za komunistů vůbec žilo lépe než dnes.“ A 82letá Jana Bjačková si posteskne, že se dnes místo na oslavy 1. máje chodí do nákupních center.
prima-cnn-news
prima-zeny
prima-zoom
prima-fresh
prima-cool
lajk
prima-living
