Než nádheru u Hřenska pohltily plameny: Takhle České Švýcarsko vypadalo před požárem

„Pojedeme se podívat do Hřenska? Je poslední hezkej podzimní víkend,“ navrhuje manželka o poslední říjnové neděli roku 2021. Inu, naložíme děti do auta a vyrážíme. Na Pravčické bráně jsem byl naposledy jako dítě, tak proč si to po tolika letech nezopakovat.

Národní park České Švýcarsko, Pravčická brána

Národní park České Švýcarsko, restaurace Sokolí hnízdo

23 Zobrazit galerii

Národní park České Švýcarsko, Sokolí hnízdo

Národní park České Švýcarsko, vyhlídka v okolí Pravčické brány

23 Zobrazit galerii

K mému překvapení ale neparkujeme dole ve Hřensku, kde obvykle svá auta turisté odstavují, nýbrž pokračujeme podél řeky Kamenice směrem na Jetřichovice. Ale jen asi tři kilometry, než dorazíme k osadě Mezní Louka. Vůz necháme na parkovišti, zaplatíme 150 korun a vyrážíme po červené značce k Pravčické bráně. „Ukazuje mi to asi 5,5 kilometru a měli bychom tam být za dvě hodiny,“ hlásím. Skučení ratolestí ignorujeme, nenecháme si zkazit nádherný podzimní den.

Amerika uprostřed Evropy

Přibližně po 500 metrech potkáváme zážitkový areál Rysí stezka. Asi kilometrový okruh se skládá z desítky úkolů pro děti. Mají se naučit například rozpoznávat různé druhy stromů, které v národním parku České Švýcarsko rostou, získat představu o rozpětí křídel různých ptáků nebo se dozvědět, jak smrkový porost likviduje kůrovec.

Národní park České Švýcarko. Národní park České Švýcarko. Stezka z Mezní Louky k Pravčické bráně. Zdroj: CNN Prima NEWS

„Pojďte, máme před sebou ještě docela dlouhou cestu,“ nabádám. Během deseti minut se ocitneme v úplně jiném světě. Stezka vede po úpatí pískovcového masivu, který se táhne až k Pravčické bráně. „Mámo, vidíš ta panorámata?“ ptám se manželky. Výhledy jsou vskutku úchvatné. Okamžitě se mi vybaví skoro čtvrtstoletí staré vzpomínky z návštěvy některých amerických národních parků. Skalní útvary mi nejvíce připomínají ty ze Zionu, byť v menším měřítku.

Národní park České Švýcarko, Homole Zdroj: CNN Prima NEWS

Jiné zase dávají vzpomenout na Bryce Canyon, jen nejsou tak barevné. S pastelkami si příroda v Českém Švýcarsku vyhrála jinak. To když vymalovala listí buků, dubů, bříz či habrů do všech možných odstínů červené, hnědé nebo žluté. Kocháme se krajinou a asi po hodině jsme v polovině cesty. Terén je místy náročný (občas je nutné vystoupat pár desítek schůdků), místy jdeme téměř po uhrabané pěšince.

Na oblouk vstup zakázán

Za čtvrthodinku se ocitáme pod pískovcovým okem. Kdo chce na vyhlídky, musí zaplatit vstupné. Dospělí 95, děti a senioři 30 korun, děti mladší pěti let mají vstup zdarma. Ještě před 40 lety se dalo vstoupit i na oblouk Pravčické brány. V roce 1982 se ale turistům uzavřel, protože bylo zjištěno, že podrážkami svých bot způsobují zvýšenou erozi jeho vrchních partií, což urychlovalo zkázu celého útvaru.

16 Zobrazit galerii

Pravčickou bránu lze obdivovat z různých vyhlídkových bodů, což je nakonec mnohem více naplňující, než pocit „stál jsem na Pravčické bráně“. České Švýcarsko stojí za návštěvu i v zimě, kdy jsou vrcholky skal pocukrovány sněhovým popraškem. Během té nadcházející to však bude zároveň velmi smutná podívaná.