Spoříte, ale peníze mohou ztrácet hodnotu. Ekonom radí, kdy začít investovat a jak se vyhnout chybám
Spoření Zdroj: Profimedia.cz
Češi patří mezi národy, které jsou zvyklé své peníze odkládat stranou. Jenže samotné spoření nemusí stačit na dlouhodobé cíle. Peníze na účtu sice mohou díky úroku nominálně přibývat, zároveň ale jejich kupní sílu ovlivňuje inflace. Kdy tedy začít investovat, kolik peněz je potřeba a jaké chyby dělají začátečníci nejčastěji?
Češi jsou podle Vojtěcha Olbrechta, hlavního ekonoma české společnosti Investona, stále výrazněji nakloněni spoření. Důvod vidí mimo jiné v historickém vývoji. „Jsme obecně velmi odpovědní, což se promítá i do financí. Máme ale silnou spořicí kulturu, protože dříve tady mnoho jiných možností nebylo,“ vysvětluje ekonom.
Podle něj ale dnes nestačí peníze pouze odkládat. „Čím dál víc platí, že kdo šetří a jenom spoří, má spíš za půl. Peníze totiž postupně ztrácejí hodnotu, když jsou pouze na spořicím účtu,“ říká Olbrecht.
Neznamená to ale, že by spořicí účet neměl v domácích financích své místo. Naopak. Spoření a investování podle ekonoma plní rozdílné úkoly. „Spoření můžeme vnímat jako záchrannou vestu. Je to finanční rezerva pro případ, že se něco stane. Investování je naopak dlouhodobé budování majetku,“ popisuje.
Peníze na účtu mohou ztrácet kupní sílu
Problémem je především inflace. Ta znamená růst cenové hladiny a v praxi snižuje množství zboží a služeb, které si za stejnou částku můžeme koupit. ČNB dlouhodobě usiluje o stabilní inflaci kolem dvou procent.
Olbrecht používá jednoduchý příklad. „Když si představíte 100 korun, které jste vydělali před pěti lety, tehdy jste si za ně mohli koupit třeba tři plata vajec. Dnes už to budou spíš dvě. Bankovka je pořád stejná a pořád na ní vidíte stovku, ale její kupní síla je nižší,“ vysvětluje.
Právě proto podle něj není dobré sledovat pouze číslo, které vidíme na bankovním účtu. Důležité je také to, co si za své peníze můžeme skutečně koupit.
Na investování nemusíte mít statisíce
Jedním z nejčastějších mýtů je podle Olbrechta přesvědčení, že investování je pouze pro lidi s vysokými příjmy nebo velkým kapitálem. „Nemám dostatek peněz, abych mohl investovat. To je jeden z nejčastějších mýtů,“ říká.
Jako příklad uvádí mladou ženu, která začala investovat už peníze z brigády. Podle něj je totiž důležitější začít a dát penězům čas než čekat na okamžik, kdy se na účtu objeví statisíce.
Investona na svém webu uvádí, že prostřednictvím jejích produktů lze začít investovat od 100 korun měsíčně. „Když čekáte, až budete mít statisíce na účtu, přicházíte o drahocenný čas, který je pro investování velmi důležitý,“ upozorňuje Olbrecht.
Stovka měsíčně milion nevydělá, rozhoduje ale čas
Samotná malá částka samozřejmě člověka přes noc neobohatí. Smyslem pravidelného investování je podle ekonoma především dlouhodobost a využití takzvaného složeného úročení. „Jakákoliv částka, kterou investujete, postupně nabývá v čase na hodnotě. Když ty peníze necháte pracovat delší dobu, začne pro vás pracovat složené úročení,“ vysvětluje.
Investování ale na rozdíl od klasického spoření není bez rizika. Hodnota investice může kolísat a vyšší potenciální výnos je spojený s vyšším rizikem. Investona sám upozorňuje, že historické výnosy nejsou zárukou budoucích výnosů a že s investováním jsou spojena rizika.
Otázka nemá znít, kam investovat, ale proč
Člověk, který nikdy neinvestoval, by podle Olbrechta neměl začínat výběrem konkrétní akcie nebo fondu. Nejdříve by si měl ujasnit svůj cíl. „Zamyslel bych se nad tím, co chci. Chci chatu na Šumavě? Domek na pláži v Itálii? Nebo chci mít pro děti peníze na vysněnou školu v Británii?“ popisuje. Teprve potom je podle něj možné určit, na jak dlouho mohou peníze být odloženy a jaký typ investice dává smysl.
Jiná strategie bude vhodná pro člověka, který bude peníze potřebovat za rok, a jiná pro někoho, kdo investuje na 20 nebo 30 let. Základem by přitom měla být finanční rezerva. „Nejdříve si zajistím, abych měl záchrannou vestu pro případ, že se něco stane. Peníze, které mám navíc, ale nenechám jen odpočívat. Nechám je pracovat na svém cíli,“ říká Olbrecht.
Na důchod není pozdě ani po padesátce
Ideální je začít investovat co nejdříve. Neznamená to ale, že člověk, který začne až později, už nemá šanci svou finanční situaci ovlivnit. „I člověk, který je v produktivním věku nebo třeba na jeho konci, má pořád čas během období, kdy vydělává, vytvořit si rezervu a zároveň investovat část peněz,“ míní ekonom.
Podle něj může být důležitým impulzem jednoduchý výpočet budoucího státního důchodu. Člověk si díky němu může uvědomit, zda mu očekávaný příjem bude skutečně stačit. „Když se podíváte, jaký budete mít důchod a kolik vám dá stát, může to být obrovská motivace říct si: To mi nestačí, potřebuji něco jiného. A investice mohou být právě to něco jiného,“ dodává.
Pro dlouhodobé investování na penzi existují také produkty se státní podporou, například dlouhodobý investiční produkt (DIP). Ten je určen právě pro dlouhodobé investování a při splnění zákonných podmínek nabízí daňové zvýhodnění.
Největší chyba? Neustále kontrolovat investice
Začínající investor často udělá podle Olbrechta jednu zásadní chybu: sleduje své peníze až příliš často. „Lidé, když začnou investovat, pořád kontrolují, co se s tím děje. Když investice vyroste, mají obrovskou radost, když klesne, jsou z toho špatní,“ popisuje.
Problém nastává ve chvíli, kdy investor začne podle krátkodobého vývoje trhu nakupovat a prodávat. Právě snaha neustále reagovat na aktuální pohyby může podle ekonoma dlouhodobý výsledek zhoršit. „Nejlepší investoři jsou paradoxně ti, kteří zapomněli na to, že jsou investoři. Investovali před dlouhou dobou a nechali peníze pracovat,“ říká Olbrecht.
Pozor na investiční rady ze sociálních sítí
Další past představují podle ekonoma takzvané horké trendy. Na sociálních sítích se pravidelně objevují nabídky nebo doporučení, která slibují mimořádné zhodnocení. „Vidím na TikToku, že někdo propaguje nějakou věc, která prý teď velmi vyroste. Velmi často to tak nebývá,“ varuje.
Za důležité považuje především to, zda člověk při nabídce investice slyší také informace o riziku a nákladech. „Moje jednoduché pravidlo je: když někdo mluví o výnosu a nemluví o nákladech nebo rizicích, která jsou s tím spojená, možná tam něco smrdí. Možná to není nejlepší věc, do které můžete peníze vložit,“ říká.
Nejde o to mít hodně peněz, jde o to dát jim čas
Základní princip je podle Olbrechta jednoduchý. Finanční rezerva má chránit domácnost před nečekanými výdaji. Peníze, které člověk dlouhodobě nepotřebuje, mohou mít další úkol – pracovat na konkrétním cíli.
Ať už jde o vlastní bydlení, vzdělání dětí nebo peníze na důchod, největší výhodou začínajícího investora není podle ekonoma velikost prvního vkladu, ale čas. „Nejdůležitější je překonat mýtus, že investování není pro mě. Nemusím mít statisíce. Důležité je začít rozumně, vědět, proč investuji, jak dlouho peníze nebudu potřebovat, a počítat s tím, že hodnota investic může kolísat,“ uzavírá Olbrecht.
