Telička: V ANO už není nikdo, koho bych si vážil. Za tajtrlíkování na TikToku bych se styděl

Když sledujete proměnu zahraniční politiky ANO v posledních deseti letech, jak ji vnímáte?
Je to výrazný obrat, de facto o 180 stupňů. Když ANO začínalo, vedl jsem s Andrejem Babišem hovory, které trvaly asi deset měsíců. Z hlediska zahraničně-politického se ANO rýsovalo jako liberální projekt, a vlastně nejen rýsovalo. Program, který jsme s kolegou Petrem Ježkem sepsali pro evropské volby 2014, byl opravdu liberální, a to z ekonomického i hodnotového hlediska. Nějaký čas to tak i setrvalo. Jenže už někdy od roku 2015 jsem se dostával do relativně složitých diskusí s Andrejem Babišem. Postupem času to přerostlo ve značné spory, což vyústilo v roce 2017 v ukončení spolupráce z mé strany.

PODÍVEJTE SE NA VIDEO: Na portfoliu eurokomisaře nezáleží, naznačil Špidla. Telička varoval před extrémními pozicemi

Jak na vás kdysi Andrej Babiš působil? Například během kampaně před evropskými volbami 2014.
Úplně odlišně než, řekněme, v uplynulých letech. Pro ANO šlo o vůbec první volby. Andrej Babiš tehdy absorboval to, co jsme měli v programu. Bylo vidět, že evropské prostředí není jeho parketou. V zásadě se nám přizpůsoboval. Vzpomínám si, že na jedné z debat zcela vážně položil otázku, zda je lepší být nalevo, nebo napravo politického spektra. Zprvu jsem si myslel, že si dělá legraci. Pro zakladatele politického projektu, který má nějaké názory a ideje, je to jen těžko představitelné. To ovšem není případ Andreje Babiše.

V roce 2014 to vypadalo, že jste si s Andrejem Babišem byli blízcí. Předseda ANO o vás nějakou dobu mluvil jako o budoucím českém eurokomisaři. Vybavují se mi také fotografie z toho, jak jste spolu v teplákových soupravách běhali kolem Čapího hnízda. Kdy a proč se podle vás z Andreje Babiše stal člověk, který začal více zasahovat do směřování hnutí?
To by tady s námi musel sedět i Andrej Babiš, možná by to byla zajímavá diskuse. Od roku 2017 jsem s ním nemluvil. Zmínil bych také, že jsme si nikdy nebyli blízcí, i když to tak mohlo vypadat. Nikdy jsme spolu nešli na skleničku nebo na pivo. Ta spolupráce se nesla ve formální rovině. Marketingové týmy během kampaně vymýšlejí, jak upoutat pozornost voliče. Někdy vás politika nutí do věcí, které vám jsou proti srsti. To běhání po Čapím hnízdě byl marketingový tah.

Abych byl ale fér – byť jsme si s Andrejem Babišem nikdy nebyli blízcí, musím říct, že naše jednání v prvních měsících byla zajímavá. V té době na něm přece jenom bylo něco, co poutalo pozornost a co v některých aspektech vyvolávalo i respekt. Jako člověk, který později poznal, kým Andrej Babiš skutečně je, stejně nemohu hanit začátky ANO. V opačném případě bych se do toho projektu ani nezapojil.

Šokovalo mě, co si někteří představitelé ANO od svého předsedy nechali líbit. Vůči mně si to nikdy nedovolil.

O Andreji Babišovi se v zákulisí často mluví jako o osobě, která je za zavřenými dveřmi velmi vulgární a zároveň přísná či náročná ke svým spolupracovníkům. Máte s ním takové zkušenosti?
Ta náročnost byla jednou z jeho vlastností, která z něj vyvolávala respekt. Já sám jsem člověk, který je přísný k sobě i ke svým spolupracovníkům. On byl v tomhle podobný. Andrej Babiš toho tehdy v ANO hodně odpracoval, mnoho věcí domýšlel či posouval. Věnoval tomu spoustu času. Celá řada lidí ve vedení hnutí taková nebyla.

Pokud jde obecně o jeho chování, tipl bych si, že takový byl vždycky. To hrubší zrno v něm je – zejména, když pochopil, že dnešnímu elektorátu takové chování imponuje. Možná vás překvapím. Já bych ho tolik nevinil, spíš bych vyjádřil překvapení nad tím, že lidé z jeho okolí si to nechali líbit.

Myslíte třeba vulgarity?
Chování jako takové. Nemůžu říct, že jsem byl přítomen u mnoha vulgarit. Ano, nějaké zazněly. Někdy to působilo i vtipně. Faktem ale je, že mě šokovalo, co si někteří představitelé ANO od svého předsedy nechali líbit, ať už šlo o odseknutí při prezentaci nějakého názoru či o krajně nevhodné zacházení.

Musím říct, že vůči mně si to nikdy nedovolil. Jednou jsem mu řekl: „Pane Babiši, já s vámi takhle nemluvím, takže vy se mnou taky takhle mluvit nebudete.“ Pak jsem si zpětně uvědomil, že pro to ani nebyl v ten moment důvod. Nezvýšil na mě hlas, spíš jsme spolu jen nesouhlasili. Byl to ale dobrý test. Na svém příkladu mohu říci, že kdyby se tak k Babišovi chovali ostatní zástupci hnutí, i on by se pak choval jinak.

Byla kromě vás nějaká další výrazná tvář ANO, která Andreji Babišovi během jednání častěji oponovala?
Možná až na jednoho člověka si nepamatuji, že by mu někdo z tehdejšího vedení oponoval déle než jednou větou.

Koho máte na mysli?
Jiřího Zlatušku (někdejší člen ANO, poslanec a senátor, pozn. red.). Ještě bych doplnil, že do této kritiky nepočítám Věru Jourovou, která se velmi brzy stala členkou Evropské komise, a ani některé europoslance. Jinak všichni tehdejší významní představitelé ANO řekli maximálně jednu nesouhlasnou větu. Pokud ale narazili, tak už potom byli ticho. Zlatuška byl výjimkou. Andrej Babiš se po prvních dvou letech stal naprosto určující osobou v ANO.

Politika ANO je do značné míry postavená na marketingu a průzkumech veřejného mínění. Babišovo hnutí chytá všechny voliče bez ohledu na to, do jaké skupiny patří. Jsem přesvědčen, že kdyby dnes byla větší poptávka třeba po liberálně pravicových subjektech s proevropskou orientací, hnutí ANO by tomu odpovídalo.

Spolupráce s ANO mě stála hodně. Některým lidem už dneska nevysvětlíte, že to byl kdysi liberální projekt. Svým způsobem jsem si tím poškodil reputaci.

Jste Andreji Babišovi za něco vděčný? Přece jen jste se tehdy díky ANO stal europoslancem.
Opravdu ne. Nechci působit arogantně a ani ten europoslanecký mandát nechci shazovat. V té době jsem měl ale svou evropskou pouť v řadě významných pozicích de facto za sebou.

Jistě, už v roce 2004 jste byl českým eurokomisařem. Ještě předtím jste dělal hlavního vyjednávače českého vstupu do EU.
Nijak neskrývám, že jsem v kandidatuře na europoslance viděl určitou příležitost, ale ne pro sebe. Měl jsem pocit, že evropská politika České republiky jde špatnou cestou. Z pozice europoslance a osoby v hnutí zodpovědné za její evropskou a zahraniční politiku jsem viděl možnost přispět ke korekci. Přesto nelze pozici místopředsedy Evropského parlamentu srovnávat s tím, co jsem dělal předtím – ani finančně, ani z hlediska zajímavosti. Jsem spíše exekutivec a manažer.

Navíc mě spolupráce s ANO stála hodně. Některým lidem zejména z mladší generace už dneska nevysvětlíte, že jsem kdysi vedl tým, který doslova vydupal cestu do EU, a že ANO byl dříve liberální projekt. Svým způsobem jsem si tím poškodil reputaci. Navíc mě to stálo hodně nervů a stresu. Nepříjemných situací a střetů s Andrejem Babišem bylo mnoho. Pořád mám v telefonu esemesky, které jsme si psali. Opravdu to nebylo nic milého.

Zase ale nemám důvod být zahořklý a zlý. Pokud dnes vystupuji kriticky, dělám to proto, že je mi proti srsti, jak se hnutí, kterému jsem pomáhal, otočilo a podvedlo vlastní program i voliče. Jsem si však vědom nějaké spoluzodpovědnosti, protože jsem tu nabídku kdysi přijal. I proto předpokládám, že jsem s prací ve veřejném sektoru na 99 procent skončil. Člověk musí přijmout důsledky svých rozhodnutí.

Napadají vás jména politiků, kteří jsou stále členy ANO nebo nadále s hnutím spolupracují, a vy si jich přesto vážíte?
No… Myslím, že takové jméno asi nenajdu.

Nenajdete?
I když se opravdu snažím, nenajdu. Myslím si totiž, že člověk, který vnímá politiku jako službu veřejnosti a záruku rozvoje naší země, u toho projektu už nemůže být – ani dnes, ale ani před rokem nebo před dvěma lety. To není něco, co by se odehrálo v roce 2024 nebo 2022.

Lidé, kteří dodnes zůstali v ANO, jsou kariéristé, populisté, nebo tomu možná věří. Jde o prolhané hnutí. Svým působením rozleptává české členství v EU.

Znovu připomeňme, že vy jste spolupráci s ANO rozvázal v roce 2017. Je podle vás nějaký konkrétní čas nebo mezník, kdy už bylo pozdě z toho „vlaku“ vystoupit?
Asi bych zpětně s dávkou sebereflexe mohl říct, že pozdě bylo už v roce 2014. Žil jsem v minulosti mnoho let v zahraničí a Andreje Babiše jsem neznal. Nechtěl jsem dávat pouze na to, co se o něm psalo. O mně se toho také leccos napsalo, přičemž mnohé neodpovídalo realitě. Babiše jsem postupně poznal a zjistil jsem, kým skutečně je. Přesto u mě přetrvává pocit šlápnutí vedle. I když hnutí ANO v roce 2014 volily statisíce liberálně smýšlejících Čechů.

Relevantnější a legitimnější odpovědí na vaši otázku by asi bylo, že ten mezník pro mě nastal v roce 2016. Tehdy to už nebylo jen o politickém směřování hnutí. V roce 2016 se začaly naplno objevovat rysy osobnosti Andreje Babiše.

V této době se ve veřejném prostoru objevily různé kauzy. Jak jste na to tehdy reagoval?
Opakovaně jsem s ním mluvil, pak jsme společně s Petrem Ježkem napsali dopis, v němž jsme zmínili pět našich podmínek. Jednou z nich bylo, aby Andrej Babiš zvážil svou rezignaci. Samozřejmě jsem nečekal, že na všech pět podmínek přistoupí. Chtěl jsem ale vidět jeho schopnost jednat a hledat kompromis. Během více než dvouhodinové debaty v Průhonicích mi ale došlo, že to nemá cenu. Později jsem Babišovi napsal, že končím spolupráci s ANO. Dokonce jsem vzhledem k blížícím se sněmovním volbám nabídl, že to zatím nebudu zveřejňovat. Babiš můj přístup sice ocenil, ale nakonec tu dohodu sám prolomil a informaci zveřejnil – zcela záměrně, nikoliv náhodou. Část veřejnosti se teď může domnívat, že jsem zhrzená exmilenka, ale není to tak.

Těžko bych nyní hledal člověka spojeného s ANO, kterého bych si mohl vážit. Myslím, že ti jsou prostě pryč. Lidé, kteří dodnes zůstali v ANO, jsou kariéristé, populisté, nebo tomu možná věří. Ať je to jakkoliv, já si nemůžu vážit politika, který tajtrlíkuje na TikToku. To je prostě cirkus, hlava mi to nebere. Kdybych měl jedinkrát něco takového udělat, musel bych se vůči svým dětem stydět. Takhle se přece politik k lidem nemůže chovat. Možná, že alespoň někde v komunálu jsou pořád představitelé ANO, kteří dělají slušnou politiku a mají výsledky.

Co třeba někdejší moravskoslezský hejtman Ivo Vondrák či exprimátor Ostravy Tomáš Macura? Pak mě napadají dlouholeté europoslankyně Dita Charanzová či Martina Dlabajová. Všichni zmínění vystoupili z toho pomyslného vlaku o poznání později než vy. Mnozí kritici by mohli soudit, že tím definitivním mezníkem mohla být letošní situace, kdy ANO vystoupilo z ALDE a spoluzaložilo frakci Patrioti pro Evropu.
Já bych řekl, že ano i ne. Když se podíváte na průzkumy a podporu veřejnosti, tak evidentně ne. To nic nemění na tom, že dnešní ANO je populistické a prolhané. Svým působením rozleptává české členství v Evropské unii. I proto si občas sednu k Twitteru a něco zkritizuji. Jsem si vědom, že míra mého vlivu je nyní velmi nízká, dělám to spíš pro klid duše.

Osoby, které jste zmínil, nechci moc komentovat, zejména dvě z nich. Ditu a Martinu jsem v roce 2014 vybral, doporučil a prosadil navzdory hnutí ANO, aby byly na kandidátce. Můžu to vidět jinak a mohlo to ve mně vyvolat zklamání. Dovedu si představit, že měly své důvody a že ta hranice pro ně mohla být někde jinde než u mě nebo Petra (Ježka). Respektuji, že s ANO spolupracovaly déle než já. Pro leckoho mohla být poslední kapkou ta nová Babišova frakce. Nemůžu ale akceptovat, že ten mezník nastal někdy nedávno, to prostě nezbaští nikdo. ANO se změnilo už dlouho předtím.

Co říkáte na frakci Patriotů pro Evropu?
Je to politická a lidská šílenost, pokud odejdete ze skupiny ALDE a pak utvoříte unijní alianci s krajně pravicovými stranami, které v minulosti Česku zatápěly. Je to útok na skutečné české národní zájmy, o tom není pochyb. Dříve nebo později se to zástupcům hnutí ANO vymstí. Nelze to ani obhájit tím, že v létě začaly zcela vážné diskuse o vyloučení ANO z ALDE. Kdyby lidé jako Dita Charanzová či Martina Dlabajová v tom vlaku jely doteď, myslím, že by se musely vůči svým rodinám neskutečně stydět. Lidé jako Klára Dostálová naopak patří do té kategorie kariéristů, o čemž už jsem hovořil.