Ministerstvo zdravotnictví Zdroj: FTV Prima
České zdravotnictví je stále velmi kvalitní, přes některé ojedinělé incidenty si udržuje velmi vysokou úroveň akutní péče. V případě, že by politici ale nepřipravili řádnou zdravotní reformu, může se všechno změnit. Vyplývá to z hodnocení Ústavu zdravotnických informací a statistiky.
„Z celého toho hodnocení vyplývá, že české zdravotnictví je ve velmi dobré kondici, výsledkově - a troufnu si říci, že i v čase - je i na vzestupu, a to všude tam, kde jde v zásadě akutně o život, tzn. všechny segmenty medicíny, kde je vyžadována akutní urgentní péče, fungují velmi dobře, dostupnost té péče je velmi hustá a výsledky se zlepšují. To jsou naprosto objektivní data,“ řekl Ladislav Dušek, ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky. Velmi dobrá je v ČR péče o matku a dítě, neonatologická péče (péče o novorozence – pozn. redaktora) i intervenční kardiologie. Z dat za posledních patnáct let vyplývá i velmi prudký vzrůst přežití onkologických pacientů.
Nejslabším článkem je mezioborová spolupráce
Jako jeden z nejslabších článků potom Dušek zmínil mezioborovou spolupráci: „Jedná se zejména o předávání chronických pacientů mezi různými typy péče, zajištění správného modelu péče v závěru života, u pacientů, u kterých se dá očekávat úmrtí, terminální fáze onemocnění - tam si myslím, že nám komunikace mezi segmenty moc nefunguje,“ řekl pro redakci TV Prima Dušek. Hlavními důvody těchto problémů jsou nedostatečná kapacita a nedostatečné kompetence praktických lékařů. Právě to jsou věci, které by se měly posilovat, jelikož pak se ta poskytovaná péče může lépe zúročit.
Přibývá chronických pacientů
Česká republika není jediným státem, který řeší tyto problémy, podobná slabší místa ve zdravotní péči má i Německo a Velká Británie. I z tohoto důvodu se v rámci EU uskutečňují projekty, které řeší modely integrované péče. „Já mám návrh jednoduchý, české zdravotnictví funguje a určitě nepotřebuje revoluce od zdi ke zdi, tzn. evolučně jít někam, tj. udělat si relevantní predikci nemocnosti, která je naprosto jednoznačná – stárnutí, více chronických pacientů, více pacientů s demencemi v následujících deseti až patnácti letech, a tomu přizpůsobovat infrastrukturu,“ navrhuje Dušek. Takovou péči nemohou zajišťovat akutní nemocnice. V praxi by to tak znamenalo kontinuálně posilovat lůžka, a to zejména ta pro dlouhodobou péči, a posilování domácí péče.
Reforma zdravotnictví je nevyhnutelná
„Reforma zdravotnictví je nutná a je nutné ji udělat s perspektivou nějakých deseti až patnácti let a musí být postavena na jasném strategickém plánu, co s tím systémem udělat a kam jej posunout,“ komentoval budoucnost zdravotnictví Dušek. Reforma musí nastat z důvodu stárnutí populace, ale i prodloužení lidského života, díky kvalitnější lékařské péči, moderním léčebným postupům a farmaceutickým objevům. „Je třeba se na to připravit, určitě přibude o 15 až 20 procent chronických pacientů, onkologických, kardiologických, diabetiků, to je prostě nevyhnutelné. Z druhé strany jsem jde tsunami nákladné péče, které jsme se naučili říkat centrová, ta bude do větší míry individualizovaná. Takže zase potřebujeme z druhé strany více posilovat péči o vzácná onemocnění. Pokud se něco neudělá, tak ten systém je s perspektivu deseti let skutečně neudržitelný,“ varuje Dušek.
Je privatizace zdravotnictví neodvratná?
Reforma zdravotnictví nebude levná záležitost, z tohoto důvodu je podle odborníků nutné diverzifikovat příjmovou stránku. „Ten systém nikde ve světě nestojí jenom na veřejném zdravotním pojištění,“ upozorňuje Dušek. Existuje řada prostředků, jak zefektivnit zdravotní systém v ČR, například zavedením dvoupilířového zdravotního pojištění, posunutí odchodu věku do penze v souvislosti s prodlužováním lidského života. Už dříve Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj ministerstvu zdravotnictví doporučila podporu programů zdravějšího životní stylu, zvýšení kapacity lékařských fakult a zajištění udržitelného financování vysokých škol. Samozřejmostí je i elektronizace zdravotnictví, což se již děje s e-receptem, a snížení byrokracie u lékařů.
Další možností by bylo opětovné zavedení poplatků za návštěvu praktického lékaře, takový systém funguje v řadě evropských zemí. Například ve Švédsku, což je exemplární sociální stát, může pacient zaplatit za návštěvu lékaře od 240 až po 725 českých korun. Určitou možností je i systém státních a soukromých pojišťoven, kde by ze zdravotní daně byly hrazeny nejdůležitější zdravotní výkony a zbytek by si pojištěnec musel pojistit u soukromé pojišťovny. Neodmyslitelnou součástí každé státní reformy je i případná privatizace některých nemocnic, v tomto případě hlavně těch, které jsou dlouhodobě ztrátové. Otázkou samozřejmě je, zdali by stát nebo kraje musely nadále přispívat na oddělení, která by nebyla rentabilní, popř. zdali by případný soukromý vlastník tato oddělení musel provozovat.
Dalibor Zítko
