Přeměna ČSSD ze strany pro dolních 10 milionů na teology věřící na zázraky
Lidový dům Zdroj: FTV Prima
Lékařská věda zdokumentovala řadu případů, kdy víra dokázala v člověku mobilizovat imunitní systém natolik, že to vedlo k pacientově uzdravení. Známé jsou dokonce i případy uzdravení ze smrtelných nemocí nebo chorob, s nimiž si ani s nejnovějšími poznatky lékařská věda neví rady. Teologie řadí tyto případy do kategorie zázraků. Funguje to i v politice?
Sociálně demokratický Ústřední výkonný výbor (ÚVV) o víkendu schválil kandidátku pro volby do Evropského parlamentu. Předseda strany Jan Hamáček na tiskové konferenci uvedl, že sociální demokraté věří v obhájení současných čtyř mandátů. České republice je podle Lisabonské smlouvy v europarlamentu vyhrazeno 21 křesel. Na čtyři mandáty by strana musela získat asi 20% odevzdaných hlasů. Podle lednového průzkumu zveřejněného společností SANEP (viz) se ale jejich volební preference pohybují na úrovni 5,7% (viz rovněž průzkumy CVVM a Median, které signalizují o něco lepší výsledky ČSSD). Pokud by se nyní konaly volby do Poslanecké sněmovny, tak by sociální demokraté do dolní parlamentní komory prošli. Zřejmě by patřili ve Sněmovně s 200 poslanci ke stranám s menším zastoupením. Ve volebním zákoně zakotvených 5% zaručuje získání mandátů alespoň ve velkých a lidnatých krajích. Současné preference sociálním demokratům dávají naději na jediný mandát v Evropském parlamentu. Naději – ne jistotu. Při tradičně nižší volební účasti bude hodně záležet na počtu stran, které se kvalifikují. Jeden z kandidátů ČSSD může projít o tisíce hlasů, nebo taky o pár hlasů zůstat v Čechách či na Moravě. Tak bídně na tom je strana, která kdysi získávala přes třetinu odevzdaných hlasů.
Těžko soudit, co tím vlastně Hamáček myslel. Jestli náhodou nemlžil podobně jako Kalousek po nějakém doušku. Což je stav, v němž jako předseda Sněmovny s oblibou řídil jednání poslanců. K velkému pobavení národa mu dělalo značné problémy vyslovit jména poslanců, jimž uděloval slovo. Vzhledem k tomu, že sice Hamáček nedokončil žádnou z vysokých škol, kterou začal, ale že dokázal složit maturitu na gymnáziu, by procenta měl teoreticky zvládnout. Vysvětlení jeho víry může spočívat i v teologické oblasti. Když tato tradičně ateistická strana po volbách zapomněla na slib zrušení církevních restitucí a spokojila se s krotkým komunistickým návrhem na zdanění finančních náhrad vyplácených církvím, mohlo u členů vedení strany dojít ke značným věroučným posunům. Sociální demokraté nezveřejnili, co je přimělo změnit názor na restituce. Zda lhali, když před volbami slibovali jejich zrušení, nebo to jejich předsedovi rozmluvil v Aspen institutu některý lobbista katolické církve. Možná mu k tomu přidal i citát z Bible o tom, jak víra zachránila malomocného. A tak věří v zisk čtyř mandátů a myslí si, že ho to zachrání.
Čím to chce ČSSD dokázat, jejich ÚVV nezveřejnil. S volebním výsledkem těsně nad pět procent strana vstupovala do nově vzniklé České republiky v roce 1993. Krátce poté byl jejím předsedou zvolen dnešní prezident republiky Miloš Zeman. Z krotkých opozičních přicmrndávačů během čtyř let udělal hlavní opoziční stranu, která „šla vládě po krku“. Pod značkou ČSSD se během prvního volebního období Poslanecké sněmovny, která vznikla přeměnou z České národní rady, sešla celá plejáda opozičních osobností. ČSSD během šesti let za sebou dokázala seřadit téměř všechny, kterým něco vadilo na polistopadovém vývoji. S výjimkou komunistů, kteří se udrželi jako samostatná opoziční strana. Tehdy se ČSSD profilovala jako odpůrce politiky Washingtonského konsensu. Tedy dohody na půdě Světové banky a Mezinárodního měnového fondu o tom, že v postkomunistických transformujících se ekonomikách budou prosazovány politiky privatizace, deregulace a liberalizace. Politiky, jejímž vedlejším důsledkem byl zánik mnoha tradičních českých firem, výrazná redukce domácí zemědělské výroby. A jevy, kterých se většina běžných lidí obává - jako jsou nezaměstnanost, chudoba, zdražování bydlení a energií.
Lepší časy a pokles popularity ČSSD
ČSSD tehdy s Milošem Zemanem v čele v roce 1998 přesvědčila tolik lidí, že jí to umožnilo vstoupit hlavním vchodem do Strakovky. Zemanova vláda tehdy sice pokračovala v privatizaci. Prodala do zahraničí zbývající banky ve státním majetku a další strategické podniky jako Transgas. Současně se však tehdejšímu týmu ČSSD podařilo přes Konsolidační banku a Českou konsolidační agenturu odmrazit financování podniků. V době nástupu Zemanovy vlády se česká ekonomika propadala do slumpflace. Jde o velmi vzácně se vyskytující hospodářský jev souběžně probíhajícího propadu HDP a rostoucí inflace. Ceny rostly v důsledku jejich deregulace. HDP klesal kvůli obrovskému množství privatizačních dluhů, které s vysokými úroky škrtily podniky. Velké a skrz jejich špatnou platební disciplínu i malé. Zemanově vládě se podařilo privatizační dluhy vymazat a znovu otevřít úvěrové linky. Navíc do země pomocí investičních pobídek nalákali zahraniční kapitál, který v té době pomohl roztočit ekonomiku. V dalších volbách sociální demokraté vítězství uhájili. Pak už to s nimi šlo z kopce. Zbavili se Zemana. A také většiny svého původního programu. Místo budování sociálně tržního hospodářství podle skandinávského vzoru se cílem stalo ve všem vyhovět EU.
Kdo chce vidět, jak vypadá tradiční sociálně demokratická politika, ať si v internetovém vyhledávači najde nastavení nemocenské v Dánsku, ve Švédsku, Norsku či Finsku. Celý první měsíc s plným platem. Žádný redukovaný vyměřovací základ nebo dokonce čtvrtina z něj. Do nástupu bývalého odboráře Zdeňka Škromacha (ČSSD) na Ministerstvo práce a sociálních věcí byla nemocenská v prvních týdnech nemoci 66%. Během reformy, kterou Parlamentem protlačila vláda premiéra Vladimíra Špidly (ČSSD), byla nemocenská v prvních dnech nemocni snížena na 25% redukovaného vyměřovacího základu. Ve stejné době bylo zcela deregulováno nájemné. Což přineslo jeho prudký růst. A odvetou pád preferencí ČSSD.
Sociálním demokratům tehdy dokázal zachránit kůži nástup Jiřího Paroubka do funkce předsedy. A hlavně fakt, že se v boji o další privatizaci veřejných služeb, například nemocnic, postavili proti. Stáli vůči ODS, která vládla na krajích a chtěla řadu nemocnic prodat. Z šikovné kampaně a reálného boje v Parlamentu v podobě zákona, jenž tomu měl zabránit, ČSSD dokázala vytěžit druhé místo. S téměř třetinou hlasů. I když skončila v opozici, dokázala si držet a získávat procenta i slovním bojem proti umístění amerického vojenského radaru v Brdech.
Pravicové vlády, které nastoupily po ČSSD, se ve věcech nemocenské nebo poplatků ve zdravotnictví chovaly ještě asociálněji. Ale ony k tomu měly mandát od voličů. ODS nikdy nikdo nevolil proto, že by slibovala budovat solidární společnost. Jejím tehdejším mottem byla rovná daň. Což s sebou neslo nutnost škrtů ve státních výdajích. Mimo jiné i v sociální oblasti. Nečasova vláda na návrh ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka (TOP 09) proplácení nemocenské v prvních třech dnech nemoci zrušila úplně.
Sociální demokraté s Hamáčkem v čele považují za velký úspěch, když se jim podařilo obnovit těch 25% redukovaného vyměřovacího základu. Něco, nad čím by Švýcar, Němec či Francouz jen nevěřícně kroutili hlavou. Těžko se pak divit, když i jejich výsledek bude redukován na čtvrtinu toho, co chtějí. Tedy na s bídou jeden mandát.
Změna názvu jako „bílý psík“?
K většímu počtu křesel jim určitě nepomůže podpora Globálního paktu o uprchlících ani všech nápadů, které se na nás hrnou z Bruselu. A asi ani změna názvu. Z tradiční České strany sociálně demokratické, se zkratkou ČSSD, nějaká komise v Lidovém domě navrhuje vypustit označení „česká strana“. Tedy polovinu názvu. Asi jako grafické zobrazení toho, že ČSSD již opustila polovinu svého dřívějšího programu. Zbýt má jen Sociální demokracie se zkratkou SD. Zveřejnění této informace v době, kdy vláda utržila ostudu se snahou kontrarozvědky ovlivňovat obsah učebnice dějepisu, v sobě nese kouzlo nechtěného. Řada dříve významných sociálních demokratů si z toho na facebooku dělá legraci. Zkratku SD totiž dříve používala nacistická zpravodajská služba Sicherheitsdienst. Jejím zakladatelem a prvním nejvyšším velitelem byl SS obergruppenführer Reinhard Heydrich. Autor plánu na masovou likvidaci Židů a také Slovanů v plynových komorách koncentračních táborů. V době sestavení plánu nazývaného „konečné řešení“ vykonával rovněž funkci zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě. Ministru školství a lidové osvěty protektorátní vlády Emanuelu Moravcovi nařídil zastavit výuku dějepisu na českých školách do doby vytvoření nových učebnic podle říšského vzoru. Což Moravec udělal.
Na mimořádně nešťastnou shodu okolností a zkratek upozornil členy strany jeden z jejích předních ekonomů Radim Valenčík, který se kdysi podílel na formulování programu, s nímž strana volby dříve vyhrávala. Jiní znalci zákulisí však uvádí, že jde o zastírací manévr vedení strany. Fintu známou z doby totalitních cenzorů jako „bílý psík“. Něco, co je tak do očí bijící hloupost, že to poutá pozornost. Proto, aby mohlo projít nepovšimnuté něco úplně jiného. Vedení strany totiž navrhuje zrušit Ústřední výkonný výbor. To je orgán, v němž má zastoupení každý okres. Schází se jednou za čtvrt roku. Je to mezi sjezdy nejvyšší orgán strany. A stejně jako sjezd jedná veřejně. Na jeho půdě byla před zraky novinářů řešena řada ožehavých politických věcí. K časté nelibosti profesionálního vedení strany. Podle návrhu nových stanov by tento orgán měl přestat existovat. Jeho pravomoci by mělo převzít předsednictvo strany. Což je orgán mnohem menší, v němž kromě profesionálního vedení strany, sestávajícího z předsedy, místopředsedů a šéfů poslaneckého a senátního klubu, mají zastoupení pouze kraje. A hlavně - který jedná za zavřenými dveřmi. Vládnutím s oligarchou se v ČSSD zjevně posilují oligarchické tendence.
Martin Kunštek
