Zabrání Brusel zotročení evropských zemědělců nadnárodními korporacemi? Přírodní zákony a výtvory nelze patentovat

Zabývat se tímto problémem přiměl Evropský parlament holandský europoslanec Jan Huitema (VVD), který je v civilu ovocnářem. Na zasedání Zemědělského výboru Evropského parlamentu 4. 9. 2019 se mu podařilo dostat na program jednání otázku postoje EU k tomuto problému. Evropská komise se má vyjádřit nejpozději do 1. 10. 2019, kdy problém bude řešit Správní rada Evropského patentového úřadu.

Jaká je zatím situace? Evropská patentová úmluva už od začátku obsahuje v článku 53 zákaz patentování plemen zvířat a odrůd rostlin. Dává však možnost patentovat biotechnologický postup, který umožňuje vznik nové odrůdy rostlin. Tato zásada je převzata z Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti, která byla sjednána na Konferenci OSN o životním prostřední a rozvoji v brazilském Rio de Janeiru.

„Plemena zvířat i odrůdy rostlin jsou výsledkem přírodního vývoje. Člověk jejich podobu sice může šlechtitelskými metodami částečně ovlivnit, ale většina vlastností rostlin i zvířat je dána od přírody a vznikla během milionů let přirozeného vývoje. Téměř všechny státy světa tento fakt uznávají a kodifikovaly jej do Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti,“ vysvětluje národní koordinátorka Centra pro genetické zdroje Věra Mátlová z Výzkumného ústavu živočišné výroby. Téměř celý svět – rozhodně všechny evropské země se podle ní shodly na tom, že přírodní zákony a výtvory nelze patentovat a jsou předmětem celosvětového dědictví.

Některé země jako USA Úmluvu o biologické rozmanitosti nepodepsaly. Na jejich území je tak nadále možné získávat patenty na vyšlechtěné odrůdy rostlin a plemena zvířat. Nadnárodní korporace, kterým se touto cestou podařilo získat americký patent, se jej následně snažily cestou Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) a přes Světovou obchodní organizaci (WTO) rozšířit i do dalších zemí.

Jejich postup vzbudil bouři nevole nejen ze strany zemědělců, ale i vědců, kteří se zabývají šlechtěním. V reakci na nebezpečí vzniku monopolů na osiva a z toho plynoucího rizika růstu cen potravin téměř všechny země světa v roce 1993 sjednaly k Úmluvě o biologické rozmanitosti na konferenci v japonské Nagoji dodatkový Protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání. Protokol zpřísnil zákaz patentování plemen živočichů a rostlinných odrůd i o zákaz patentování jejich vlastností. Striktně vymezil, že povolení patentování biotechnologických postupů (laboratorní úpravy DNA) se nevztahuje na odrůdy a plemena vzniklá „klasickou cestou křížení a selekce“, kterou objevil už zakladatel genetiky Gregor Mendel.

Protirakovinová brokolice a její problém

Jako překážku pokusům o rozšíření amerických patentů nadnárodních firem do jiných zemí cestou mezinárodních smluv o ochraně duševního vlastnictví navíc Nagojský protokol výslovně stanovil, že nad genetickými přírodními zdroji na svém území jsou výhradními pány národní státy.

Evropské země se však rozhodly části této své suverenity vzdát ve prospěch Evropské patentové organizace. A tím vznikl prostor pro další právní spory. V roce 2014 úředníci Evropského patentového úřadu velmi „svérázně“ vyložili ustanovení článku 53 Evropské patentové úmluvy, která zakazuje patentování odrůd rostlin a plemen zvířat, ale povoluje patentování metody jejich vyšlechtění, a vydali patent na brokolici se zvýšeným obsahem protirakovinných glukosinulátů. Už tehdy způsobilo rozhodnutí EPO velký odpor nejen zemědělců, ale i šlechtitelů.

„Problém s patenty na odrůdy rostlin je v tom, že omezují další šlechtění. Nikdo jiný kromě držitele patentu nesmí bez jeho souhlasu odrůdu dále šlechtit a rozvíjet. To zásadním způsobem omezuje výzkum a vývoj nových odrůd,“ vysvětluje ředitel kanceláře Ústředního zkušebního a kontrolního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ) Jaroslav Juřica.

Úředníci EPO si však „nedali pokoj“. V roce 2018 v případě dalších dvou plodin vyšli vstříc nadnárodním korporacím a vydali patenty na klasickou metodou vyšlechtěné odrůdy. „Problém je asi také v tom, že podle Evropské patentové úmluvy mají úředníci Evropského patentového úřadu diplomatickou imunitu. Kdyby si něco takového dovolil úředník národního patentového úřadu, tak by čelil velkému zájmu policie a orgány činné v trestním řízení by důkladně zkoumaly, zda náhodou v poslední době nápadně nezbohatl,“ upozorňuje bývalý ministr zdravotnictví a dnes poslanec zemědělského výboru Evropského parlamentu Ivan David (SPD). U úředníků mezinárodních organizací jako EPO je podle něj jakékoli zkoumání bankovních účtů a předvolání na policii zcela vyloučeno. „Mimořádně privilegované postavení, které prakticky zaručuje beztrestnost, může svádět k trestné činnosti,“ varuje David.

Podle europoslance Martina Hlaváčka (nestr. za ANO), který je členem stejné frakce Renew Europe jako holandský europoslanec Jan Hutema, který problém dostal na program jednání europarlamentu, se europoslanci tento týden pokusí zmocnit Komisi nejen aby písemně protestovala, ale aby navrhla i změny směrnice EU 98/44/ES o právní ochraně biotechnologických vynálezů. I za cenu, že by se směrnice měla dostat do rozporu s rozhodovací praxí EPO. „Už dnes nejsou podle této směrnice patentovatelné odrůdy rostlin a plemena zvířat a v podstatě biologické způsoby pěstování rostlin a chovu zvířat, jako selekce a křížení,“ upozorňuje Hlaváček. EU i EPO jsou podle něj dvě mezinárodní organizace, které jsou rovnocenné. „Ani jedna není nadřazená druhé, takže máme právo si zvolit svoji cestu ochrany evropských zemědělců,“ konstatoval europoslanec Martin Hlaváček.

Z postupu EPO není nadšená ani bývalá senátorka a dnes poslankyně Zemědělského výboru europarlamentu Veronika Vrecionová (ODS). „Uznávám právo vědců a šlechtitelů na ochranu duševního vlastnictví. Současný model, který je zakotven v našem zákoně o ochraně práv k odrůdám rostlin v předpisech EU jako Nařízení Rady a nařízení Komise, je lepší, protože udržuje v rovnováze práva šlechtitelů a běžných pěstitelů,“ konstatovala Vrecionová. Hlavní podle ní je, že neumožňuje monopolizaci a naopak umožňuje další vědecký vývoj.

Stejný postoj zastává i národní koordinátor pro genetiku rostlin Vojtěch Holubec z Výzkumného ústavu rostlinné výroby. „Právo EU i národní zákony na ochranu duševního vlastnictví šlechtitelů dávají držiteli šlechtitelského osvědčení právo na výhradní využití výsledků jeho výzkumu na dobu 25 let u polních plodin a na 30 let u trvalých porostů jako stromy,“ vysvětluje Holubec. Šlechtitel, který novou odrůdu vyvinul, má podle něj právo po celou dobu ochrany vybírat licenční poplatky od pěstitelů. Nemůže však blokovat jiné výzkumníky k dalšímu šlechtění za použití jeho odrůdy.

„Zavedení patentovatelnosti rostlin by vedlo k likvidaci malých a středních šlechtitelů,“ uzavírá Vojtěch Holubec.

Cesta k otrokářství

Podle expertky na evropské a mezinárodní zemědělské právo z Agrární komory ČR Jaroslavy Dubravské může vést patentování rostlin k monopolizaci trhu s osivem. „V USA, kde lze patentovat odrůdy rostlin a plemena zvířat, je většina trhu s osivy ovládána třemi firmami - Bayer-Monsanto, Du Pont a Syngenta. Z amerického trhu téměř vymizela nepatentovaná osiva, což americké farmáře uvrhlo do prakticky otrockého postavení,“ varuje Dubravská. V praxi to podle ní funguje tak, že nadnárodní korporace prodá farmáři osivo, ale jen pod podmínkou, že se smluvně zaváže jí prodat veškerou úrodu. Nesmí si nic nechat na příští osetí. Obří firmy navíc diktují nejen ceny osiva, ale přivlastňují si i většinu zisku z prodeje úrody. „Od farmářů kupují výpěstky za cenu, kterou si sami určí a dál ji prodávají na trhu za cenu, která je podstatně vyšší. Vzhledem k tomu, že trh ovládají tři firmy, nelze mluvit o konkurenci, ale o nebezpečném oligopolu,“ upozorňuje Dubravská.

Ještě horší je podle ní situace v Indii, která neratifikovala Nagojský protokol a Jaroslava Dubravská k tomu uvádí neuvěřitelný příklad toho, k čemu až může dojít patentování rostlin: „V Indii si nadnárodní korporace najímají tisíce detektivů a sbírají bez souhlasu farmářů na jejich polích vzorky. V laboratořích pak zkoumají, jestli neobsahují stopy DNA z odrůd, které mají korporace patentovány. Pak vyvolávají soudní spory, při nichž požadují od farmářů odškodné v řádech milionů dolarů. A to i v situacích, kdy se DNA na pole malého farmáře nedostala zasetím patentované odrůdy, ale přenosem pylu větrem.“

Jana Kunšteková