Jiří Krampol prožil se svou ženou Hanou posledních sedmadvacet let. Zdroj: Profimedia.cz
Přestože to vypadalo, že se jeho manželka po zdravotní stránce dává dohromady a je na dobré cestě k uzdravení, v pondělí v podvečer mu náhle zemřela v náručí. Co se přesně stalo a jak se s nečekaným odchodem své milované osoby vyrovnává, se herec svěřil v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.
Když jsme spolu hovořili před dvěma týdny, pochvaloval jste si, jak se manželce daří, a říkal, že už je to zase ta vaše usměvavá, dobrá Hanička jako za starých časů. Co se najednou stalo?
To, že to vezme tak rychlý konec, jsem nečekal. Byla opravdu v pohodě, veselá a po dlouhé době se těšila ze života. Plánovali jsme výlety, dovolenou, návštěvy známých... Všechno bylo jako dřív. Ani ve snu by mě nenapadlo, že Haničku, která byla o třiadvacet let mladší než já, jednou přežiju... Stále tomu nemůžu věřit, že už není. Ještě mi to nedochází. Tím, že byla dlouho v nemocnici a já byl doma sám, tak mám pořád pocit, že žije. Jen prostě nejsme momentálně spolu.
Můžete popsat, co se osudný den přihodilo?
Celý den jí bylo blbě. Moc toho nesnědla. Pak se zvedla, že musí na záchod a cestou spadla na zem. Zavolal jsem záchranku a dával ji první pomoc, bohužel nic už nepomohlo. Doktor mi pak řekl, že vykrvácela z vředu na jícnu. Už ji jednou praskl, tenkrát ji ještě zachránili, teď už bohužel ne...
Když spadla na zem byla ještě při vědomí? Stačili jste si něco říci?
Špatně dýchala, ale už nekomunikovala. Najednou ztuhla a... (na chvíli se odmlčí) Když pak dorazila záchranka, lékař konstatoval smrt. Seběhlo se to všechno strašně rychle. Byli jsme spolu sedmadvacet let... Nevím, co říct. Bude mi strašně moc chybět. Neumím být sám. I když ležela v té nemocnici, pořád jsem věděl, že tu je a že se zase vrátí domů.
Jak to bude s posledním rozloučením?
Ještě nevím, jak to provedeme. Já pohřby nesnáším, ale něco vymyslet musíme. Je to strašně čerstvé, ještě jsem to nevstřebal.
Jak nyní vypadají vaše dny? Jste doma, rušíte nasmlouvanou práci?
Kdybych byl doma, všechno by tam na mě ještě více padlo. Práce je pro mě ta nejlepší náplast na bolest. Naštěstí jí mám stále dost. To je to, co mě drží nad vodou.
