Alexandria Ocasio-Cortez foto Shahid twitter
Na tuto společenskou potřebu doby odpověděl republikán Donald Trump ctižádostivou vizí Make America Great Again, vraťme Americe její zašlou slávu. Pomohla mu k presidentskému stolci, ale od té chvíle demokraté dělají vše, aby se Trumpova vize nenaplnila; jeho sliby, že vysuší washingtonskou bažinu a zlepší vztah s Ruskem, jsou dnes vybledlé jako letité, černobílé fotografie.
Nyní přichází se svojí troškou do mlýna demokratka Alexandria Ocasio-Cortez, která jménem demokratické strany překládá americkému lidu Novou zelenou smlouvu, New Green Deal. Slůvko smlouva použila záměrně, aby lidé viděli, že hodlá navázat demokratickou tradici let třicátých minulého století, kdy, jak se vypráví, Franklin Delano Roosevelt přijel na bílém koni do Washingtonu, aby nastolil novou společenskou smlouvu, New Deal, a vysvobodil Ameriku z okovů masové nezaměstnanosti. (Ačkoli skutečnost byla trochu jiná. Když Roosevelt v roce 1933 skládal prezidentský slib, každý čtvrtý Američan v činném věku neměl do čeho píchnout. Během třicátých let nezaměstnanost nikdy neklesla pod čtrnáct procent. V červnu 1938 už zase vyšplhala o pět procent výš. Problém vyřešila teprve Druhá světová válka, přesněji, když Amerika do ní vstoupila v roce 1941 a povolala šestnáct milionů mladých mužů do zbraně.)
Přetavit myšlení a chování
Z ryze účelového hlediska lze New Green Deal (NGD) chápat jako mravní políček Donaldu Trampovi: tumáš za to, že jsi odešel z pařížského paktu proti oteplování a udělal jsi z Ameriky vyděděnce mezinárodního společenství.
Společenská perspektiva NGD je méně zábavná. Jde o pokus přetavby myšlení a chování celého národa, o experiment sociálního inženýrství první velikosti.
Jádrem NGD je desetiletý plán, jak usekat hydře znečištění ovzduší všechny hlavy a dosáhnout „ stoprocentního krytí energetické spotřeby ve Spojených státech z obnovitelných zdrojů paliva a pohonných hmot bez škodlivých zplodin.“
„Co to znamená?“ táže se známý americký publicista a komentátor a Patrick Buchanan.
„Budeme moct používat náš zemní plyn a jadernou energii z našich devadesáti osmi atomových elektráren ve třiceti státech, nebo ne? Dovolí naši zelení přehradit další řeky, abychom vyráběli obnovitelnou hydroelektrickou sílu?“
NGD požaduje celkovou přestavbu systému dopravy, aby se vyloučilo znečištění ovzduší a vytváření skleníkovému účinku, jež stávající systém způsobuje. Jak? Jednoduše tím, že USA vybuduje „čistou, cenově dostupnou veřejnou dopravu, jmenovitě systém vysokorychlostních vlaků.“ Francie takový systém má a dálnice jsou přesto stále plné aut.
Letecká doprava spotřebuje velké množství vysoko oktanového petroleje, který je morem pro ovzduší. Co jej nahradí? Půjdou demokratičtí hlavouni, jakož i američtí magnáti a všelijaké hvězdy příkladem a vzdají svých tryskáčů? Jak dlouho potrvá než super rychlostní Amtrack po všech nutných zastávkách dorazí z Washingtonu do Los Angeles?
A co zemědělství? Téměř devět procent skleníkových plynů v USA způsobuje dobytek. Tudíž, zakáží zelení chov jatečných přežvýkavců? Škrtnou Američanům bifteky a hamburgery v jídelníčku?
Sociální až socialistický rozměr
Kromě ochrany prostředí NDG je rovněž neméně ambiciosní program sociální. Klade si za cíl „zastavit současné a zabránit budoucímu utlačovaní domorodých obyvatelů, barevných a přistěhovaleckých skupin obyvatelstva, zmenšujících se zemědělských komunit, chudých, starých lidí, bezdomovců, invalidů a mladých lidí, žijících na okraji společnosti.“
Jaký žádoucí a všelidský cíl! Ale nechtějte vědět, jak si jeho navrhovatelé představují, že by se dal splnit. Takové všetečné otázky se v lepší společnosti nekladou. Partajní program je menu, ne kuchařka.
Autoři zelené smlouvy chtějí rozhodit co nejširší a nejhustší síť. Proto NGD zahrnuje rovněž následující cíle:
Zajistit všem občanům dobře placenou práci, mateřskou, zdravotní a placenou dovolenou, jakož i slušnou penzi;
vysoce kvalitní vzdělání, včetně vyššího a odborného;
vysoce hodnotnou lékařskou péči;
dobré, dostupné a přiměřené bydlení;
hmotné zabezpečení všem, kdo nemohou nebo nechtějí pracovat.
Je na tomto seznamu přání něco, co jsme už stokrát neslyšeli? Popravdě řečeno ano, je obsaženo v posledních dvou slovech a je nesmírným překvapením. Chtějí nám Occasio Cortez et al. naznačit, že by kapitalistická Amerika mohla otevřít náruč socialistické vizi o všeobecném zabezpečeném minimálním příjmu?
Škoda že autoři celý tento seznam nevyčíslili. Musí jít o obrovské množství lidí a o úměrně obrovské množství dolarů, kdyby se ty chvályhodné cíle začaly uskutečňovat. Kde je vzít, aniž by poplatníci šli na barikádu? Nu což, při nejhorším Federální banka otevře stavidla dalším proudům virtuálních dolarů. Ve státním deficitu dvaadvaceti bilionů dolarů se to ztratí stejně snadno jako jiných dvacet bilionů, které audit v Pentagonu hledal, leč nenašel.
Do voleb pod zeleným praporem?
Mezi horlivé podporovatele NGD patří demokratický senátor Cory Booker, který srovnává boj s klimatickou změnou s bojem proti nacistům. Dále senátorky ze stejné partaje Kirsten Gillibrand, Kamala Harris a Elisabeth Waren, která pro dobro své politické kariéry předstírala, že je indiánského původu, leč není. Senátor Bernie Sanders, presidentský kandidát, který v primárkách v roce 2016 byl podrazem zbaven finále, je jedním z prvních signatářů NGD.
Vrchní demokratka a předsedkyně Kongresu Nancy Pelosi nechce být (zatím) zatažena do klubu příznivců NGB, Zachovala si odstup účelově zkomolenou poznámkou, že „zelený sen, nebo jak tomu říkají, je program, nikdo sice neví přesně co obnáší a kdo to zaplatí, ale všichni jsou pro, že ano?“
Po Trumpovi a Pencovi je Pelosi třetí nejmocnější politická osobnost USA. Celý život strávila v politice. Nemůže si nebýt vědoma rizika, že demokraté by mohli být dotlačeni do situace, kdy volky nevolky budou muset jít do presidentských voleb v roce 2020 pod zeleným praporem. Ví také, že pokus o přetavbu společnosti v USA, řízený Washingtonem, musí narazit na individualistickou povahu Američanů a jejich geneticky zakódované přesvědčení, že vláda nikdy není řešením problému, protože problém je vláda, zejména ta centrální.
Proč přesto téměř všichni demokratičtí předáci i v místních organizacích se staví za tak radikální, vizionářský program? Jediným vysvětlením může být, že se bojí všech těch levičáků v zemi, kteří semkli řady za Ocasio Cortez, bojí se jich a o svoji kariéru tak moc, že musí podporovat zelený sen. Nic proti tomu, vždyť snít je lidské, jak řekl Vladimír Iljič Lenin, když začal uskutečňovat komunismus v carském Rusku. Jak to dopadlo, je historie s ponaučením, že i vábné sny mohou špatně skončit.
Když Čína bude dál zamořovat ovzduší CO2 jak se jí ráčí, což podle cinknuté pařížské dohody o ochraně ovzduší smí dělat až do roku 2030, mohou Spojené státy (a Evropa) zelenit vzduch tak dlouho, až tím jednostranným zeleněním zbankrotují---a kde potom budou, a kde čínský drak?
Jan Vítek , český novinář žijící v Ženevě
