utečenci ilustrace foto UNHCR
Před měsícem bylo v Itálii nalezeno sedm uprchlíků různých národností v cisterně nákladního vlaku vezoucího kukuřici ze Srbska.
Na nádraží v italské Veroně Porta Nuova zaslechl pracovník železnice zvuky vycházející zevnitř cisterny. V nádrži policie nalezla sedm mladých mužů mezi 20 a 25 lety, z nichž pět tvrdilo, že jsou z Afghánistánu, jeden se představil jako Maročan a jeden uvedl, že je z Íránu.
Nákladní vlak vyjel ze Srbska a směřoval do Itálie směr Poggio Rusco. V tomto případě utečenci vyvázli zdraví, zatímco nedávno na stejné Balkánské trase ze čtyř uprchlíků ukrytých v palivové nádrži slovinského kamionu dva přepravu nepřižili.
Velkoobchod s uprchlíky
Příliv uprchlíků se sice proti minulosti zmenšil, zato vznikl velkoobchod s uprchlíky pod patronací organizovaného zločinu, fungující jako jakákoli jiná velká firma. Organizátoři tohoto hned po obchodování s orgány nejvýnosnějšího obchodu vědí, že utečenci lehce uvěří slibům agentů verbujícím lidi k překročení hranice EU. Imigranti, kteří se vydají na dalekou cestu, si ani neuvědomí, že se stanou rukojmími organizovaného zločinu, který takto lehce přijde k penězům. Řetězec organizovaného zločinu fungující jako firma na přepravu migrantů na Západ dnes zaměstnává mnoho lidí, kde každý má svou určitou roli – od profese řidiče kamionů až po provianťáky shánějící utečencům jídlo. Nikdo z nich neví, kdo je zaměstnává, kdo je na vrcholu pomyslné pyramidy a je šéfem celého byznysu. Často i zaměstnanci se stávají obětí slibů a lží. Mnohý řidič kamionu, až když se ocitne na silnici a dojde k nehodě, zjistí, že veze migranty. Do vězení putuje on, nikoli šéfové a organizátoři.
„Balkánská trasa není uzavřená a tempo příchodu a odchodu utečenců pokračuje, cirkuluje bez přestání,“ tvrdí Radoš Djurović ze srbského Centra pro pomoc uprchlíkům. Podle informací centra se jenom v Srbsku nachází kolem šesti tisíc utečenců a ve sběrných centrech je jich umístěno kolem tří tisíc.
Přitom dostat se ze Srbska podle Djuroviće není vůbec jednoduché: „Migranti se často setkávají s hrubým násilím. Na hranicích se k nim chovají hrubě. Bijí je, ničí mobilní telefony a ilegálně je deportují zpět do Srbska. Obzvláště se to odehrává na hranicích s Chorvatskem a Maďarskem.“
K předcházení všem podobným problémům jednali nedávno mezi sebou německý ministr vnitra Horst Seehofer a Jan Hamáček. Na jednání padl návrh pilotního projektu na zřízení shromažďovacího centra přímo v oblasti zasažené migrací. Podle Hamáčkových slov by se jednalo o vyloďovací platformy, kde se budou vyřizovat žádosti o případný azyl. Uvažuje se o jejich zřízení v Egyptě a Libyi.
Americký profesor zahraničních vztahů se migrace neobává?
Amar Bhidé, profesor na prestižní americké univerzitě Fletcher School of Law and Diplomacy, kde se studuje diplomacie a zahraniční vztahy, zastává na rozdíl od amerického prezidenta opačný názor a tvrdí: „Migrace je přínosem i pro naše původní obyvatelstvo. Přistěhovalci vykonávají podřadnou a nepříjemnou práci, přispívají na daňový základ a rozšiřují domácí trh práce. Rovněž je důležité, že s přistěhovalci přichází nová a značná podnikatelská energie, navíc obohacují naši komunitu svojí kulturou a tradicemi.“ Americký profesor v chvále imigrace pokračuje: „USA jsou nejlepším příkladem přistěhovatelství. Další generace imigrantů proměnily mladou zemi, její průmyslově zaostalé agrární hospodářství na vedoucí technologickou a vojenskou moc světa. Byli to imigranti, kdo dal základ New Yorku, kulturní mecce a Los Angeles, centru globálního filmového průmyslu.“
Názory profesora Amara Bidhé vyplývají z jeho přesvědčení, že přistěhovalectví není nic jiného, než jiná podoba volného obchodu. „Místo dovozu zboží a práce, která se odehrává jinde, se jednoduše dováží samotná práce. V určitém ohledu plyne z imigrace větší profit než z volného obchodu zboží. Navíc imigranti profitují z vyšší mzdy a daleko větší bezpečnosti s individuální svobody,“ čteme z úvahy profesora, který přednáší na univerzitě, která se v USA stala první školou diplomacie.
Amar Bidhé sice přiznává, že existuje nebezpečí zločinu a terorismu plynoucí z vlny přistěhovalců, ale tvrdí, že se jedná o minimální jevy. Uvádí, že většinou pachateli zločinů nejsou přistěhovalci, ale potomci přistěhovalců. Je to druhá generace, která odmítá podřadnou práci, kterou byli nuceni přijmout jejich rodiče. Přitom ale postrádají vzdělání a zařazení do společnosti, což je obojí nutné k vzestupu na ekonomickém i společenském žebříčku. Amar Bidhé se rozhodně také staví proti názoru, že je třeba přijímat pouze vzdělanější utečence, neboť u nich je menší riziko kriminality. Tvrdí, že v tomto ohledu není dobrý protekcionismus domorodého obyvatelstva ani nereálný optimismus. Podle profesora Bidhého bychom se měli chovat pragmaticky vůči imigrantům a umenšit náš strach tím, že dokážeme regulovat a řídit možná rizika.
Mirko Radušević
