Janina Findeisen foto twitter szmagazin
Tehdy sedmadvacetiletá německá novinářka Janina Findeisenová odcestovala v říjnu 2015 do Sýrie točit dokument o spolužákovi, kterého oslnila svatá válka - džihád a připojil se k bojovníkům Jabhat al-Nusra. Řada novinářů cestovala do míst bojů, i ženy – novinářky, rozdíl je v tom, že Janina byla v sedmém měsíci těhotenství.
Jde o příběh, který Janina Findeisenová vyprávěla pro deník Süddeutsche Zeitung a jeho část přinášíme.
Na cestu mezi džihádisty ji přivedla novinářská vášeň a zároveň to, že je těhotná, uvádí žena v rozhovoru. Než porodí, chtěla natočit ještě silný příběh. „To byla největší chyba v mém životě,“ přiznává dnes Janina. V Sýrii ji unesli a byla skoro rok v zajetí. Zažila to, že jí únosci chtěli před kamerou v živém přenosu uříznout hlavu. Nakonec se slitovali a začali ji hýčkat.
Do Sýrie se dostala z jihu Turecka, z provincie Antakaya, za pomoci řidiče, který se živil převážením uprchlíků. O celé cestě věděl jen otec dítěte a navíc neměla s sebou ani mobilní telefon, ani GPS navigaci. Přestože spolužák, o kterém Janina točila film, sliboval, že se jí nic nepřihodí, byla na zpáteční cestě se svým řidičem přepadena. Se zavázanýma očima, s hlavní pušky u hlavy byli odvlečeni do domu na neznámé místo.
Na otázku jak probíhalo zajetí Janina odpověděla, že se snažila držet, přestože se vyskytla řada nepříjemných situací. „Pochopila jsem, že to nejsou milí lidé s humánním chováním a cíli… navíc v přímém přenosu mi chtěli před kamerou uříznout hlavu,“ vypráví Janina otřesný zážitek. Po celou dobu si psala deníček i na kousky papíru z obalů od potravin. V současnosti o tom všem vyjde v Německu kniha.
Bezúspěšně se snažila upoutat pozornost lidí v sousedních domech a sbírala, co se dalo, kdyby se jí podařil útěk. Ten se bohužel nezdařil. Stále myslela na to, že porodí v Německu a neuměla si představit, že by rodila v domě únosců. „Celou situaci jsem vnímala jako jakýsi sen, dokud se nestal hrozivou realitou,“ uvedla Janina a pokračovala ve vyprávění: „Únosci uplatili lékaře, aby mi pomohl s porodem. Najednou vše probíhalo jakoby v jiném, dalekém světě: válka, únosci, syn a já. Dítě bylo malátné, křehké, ale zdravé."
Po porodu a s malým dítětem byla Janina ještě více bezmocná. Situace se ale změnila: „Když se chlapeček v noci probudil, křičel. Únosci se druhý den ptali, co se stalo a co bylo špatně. Přinesli čokoládu, multivitaminovou šťávu, medvídky a nešetřili náklady na plenky. V Sýrii jsou dva druhy plenek: jeden druh je známý jako 'Assad plenky' a jsou poměrně chabé. Pak je tam značka Molfix, luxusní značka. Přinesli mi ty.“
Janina na otázku, co řekne synovi, až vyroste, odpověděla, že o tom často přemýšlí. „Až nadejde čas, postavím se k tomu čelem,“ říká Janina, kterou nakonec osvobodila ze zajetí jiná skupina islamistů. Po chvíli, co slyšela zvenčí střelbu, ji obklopili muži v kuklách. Jiná džihádistická skupina jí nakonec zajistila převoz do Německa. Jednalo se o skupinu Džabhat Fatah aš-Šám, která oznámila, že osvobodila německou ženu, jejíž únos soud šária označil za protiislámský. Aby se Janina dostala zpět do vlasti, muselo Německo za ni zaplatit pět milionů euro.
„Dostala jsem šanci, což se ne každému, kdo byl zajat v Sýrii, podařilo,“ vypráví Janina o svém příběhu, kdy dala přednost novinářské práci, před tím být matkou a v klidu přivést na svět dítě.
Případ pochopitelně zaujal média a Christian Mihr, ředitel německé sekce Reportérů bez hranic, tehdy poděkoval německým úřadům a uvedl, že v tu dobu bylo také pro úspěšný návrat novinářky důležité to, že německé sdělovací prostředky téměř jednomyslně souhlasily, že nevyužijí případu k senzačnímu zpravodajství.
