Cikáni

Denní tisk před 100 lety neznal ochranu osobních údajů (GDPR) a běžně uváděl také etnicitu pachatelů i obětí trestných činů. „Prostomyslná slovenská žena Vilma Silenková z Malacek přijala nabídku cikánek Terezie Sorkociové a Barbory Danielové. Ty prováděly různé kejkle, a pak prohlásily, že Silenková je očarovaná. Zahájily také hned léčení,“ uvedl deník Lidové noviny v roce 1925. Seriál CNN Prima NEWS Zločin před 100 lety připomíná dobovou černou kroniku prostřednictvím tehdejšího tisku. Následující díl se věnuje případům spojovaným s romskou menšinou.

Romové z východoslovenských Rožkovan obývají stejné chýše, v jakých jejich předkové žili před sto i více lety. Reportér CNN Prima NEWS přijel do osady s unikátními historickými snímky, které tu pořizoval fotograf Jozef Kolarčík-Fintický ve třicátých letech minulého století. Stísněná roubená obydlí bez vody či elektřiny se od té doby moc nezměnila, středověké poměry jen doplnil plech anebo lepenka. Reálný život v dnešní osadě je ovšem jiný než třeba v roce 1934, zmizeli koně a ubylo úsměvů. A v osadě je doma neskutečná bída, většina Romů přežívá na sociální dávce 85 eur (2 137 korun) měsíčně.

Nemají se kam vrátit. „Naše město Vuhledar už neexistuje, prostě není,“ vypráví 48letý Jura Nikolajenko v humanitárním centru Blaho v ukrajinském Užhorodě. V ruinách Vuhledaru nedaleko Doněcka se stále bojuje. Každý den, a to stejně intenzivně jako třeba ve známější Avdijivce. „Máma už se návratu na Donbas nedočká, zemřela nám tady v uprchlickém zařízení,“ líčí Nikolajenko. Táborem Blaho, který vznikl v romské restauraci a penzionu Romani Jag v Užhorodě, už během ruské invaze prošlo na 2 500 romských uprchlíků, většinou z frontových zón. V jiných migračních zařízeních na Ukrajině je prý nepřijímají.