Reportáž

Sedm těl se zatím nepodařilo vyprostit, zůstávají uvězněna v hloubce tisíc metrů pod povrchem. Za betonovou hrází, kterou teď stavějí záchranáři. Horničina je nemilosrdná. S dalšími osmnácti obětmi už se loučí pozůstalí na hřbitovech, v noci na pátek pak zemřel další ze zraněných. Důlní výbuchy a otřesy na polských dolech Zofiówka a Pniówek tak zabily už celkem 26 horníků a záchranářů. Tragédie má silný ohlas i v Ostravsko-karvinském revíru, z Petrovic u Karviné je to na místa neštěstí jen pár kilometrů.

Železniční uzel v Bohumíně si pamatuje zástupy uprchlíků. Kolem roku 1900 se zde denně tísnily stovky vystěhovalců také z území dnešní západní Ukrajiny. Tito migranti mířili do Spojených států. Tehdy to byli občané Rakouska-Uherska a jen v letech 1901 až 1905 uteklo do USA milion občanů monarchie. „Železničním uzlem pro uprchlíky zůstává Bohumín i dnes, Ukrajinci odtud míří na Prahu, Vídeň anebo Berlín,“ popisuje aktuální uprchlickou trasu bohumínský koordinátor humanitární pomoci Petr Vachtarčík.

Romské běžence z Ukrajiny soustředí stát v bývalém uprchlickém táboře v beskydských Vyšních Lhotách. „Z Kyjeva jsme utekli, když vedle našeho paneláku spadla bomba. Děkujeme České republice, že nás přijala, cítíme se tu bezpečně. A chceme ve vaší zemi zůstat navždy,“ říká 23letý Jura Andrej, jediný muž v 25členné rodině na útěku z Kyjeva. Kontroverzní rozhodnutí úřadů svážet Romy na jedno místo kritizují starousedlíci i lidskoprávní organizace.

V březnu se ukrajinskému městu Baštanka poblíž Mykolajiva podařilo ubránit ruskému vojsku. Od té doby město slouží jako útočiště pro Ukrajince prchající z oblastí okupovaných Ruskem. Lokaci navštívil štáb americké CNN, který se setkal i s tamním 78letým hrdinou.

Rovinatá Haná se uprchlíkům zamlouvá, podobá se široširé Ukrajině. Domov jim nejvíce připomíná několik vesnic, nad nimiž svítí barevné kupole a báně pravoslavných chrámů, které dokonce navrhl ukrajinský architekt. „Pravoslavná tradice na Hané je dlouhá, už od první republiky. Teď mezi sebe zveme věřící běžence,“ vyzývá Tomáš Radim Loučka, duchovní správce chrámu v Chudobíně. Ne všichni Hanáci ale migranty vítají. „Netahejme jich sem tolik, bude z toho bordel,“ myslí si 38letý Ivo Žídek z Chudobína.

Největší výzvou pro Ukrajince, kteří se učí česky, je písmeno ř. Ukrajinština ani ruština ho nezná. „Trši, čtyrši, zkuste místo ř zatím spojit hlásky r plus š,“ vysvětluje učitel Vladimír Kovář. Mluví rusky a do tajů češtiny právě uvádí uprchlíky převážně z Donbasu. Dospělí se však na výuku úplně nesoustředí. „Pořád myslím na manžela, který brání před Rusy město Kramatorsk v Doněcké oblasti,“ říká 35letá Lubov Scherbina. V noci na 5. dubna zničila ruská raketa střední školu číslo 15 právě v Kramatorsku.

Život v historií rozdělené vsi si klidu dlouho neužil a je dnes znovu složitější. „Do ukrajinské části teď nikdo nechodí, lidé mají strach,“ přiznává starosta slovenské obce Veľké Slemence Ľudovít Tóth. Po druhé světové válce zůstala půlka vesnice v Sovětském svazu a dnes leží na Ukrajině. „Sověti na hranicích napnuli dráty a postavili stěnu z desek, abychom k sousedům vůbec neviděli. Pěší přechod se tady podařilo otevřít až po šedesáti letech, v roce 2005,“ líčí starosta. Od letošního 24. února je ale dědina opět rozdělena. Válkou.

Masivní raketový útok srovnal se zemí tramvajové depo na severu Charkova, a palba neustává. Z téměř 150 strojů, většinou z Česka, je třetina zničena. Na místě natáčel štáb CNN Prima NEWS – reportérka Darja Stomatová a kameraman Ján Schürger.

Obdivuhodná vytrvalost. Dobrovolní hasiči z Kopytova u Bohumína každou noc pomáhají ukrajinským uprchlíkům. Už celý měsíc. Humanitární stan postavili před bohumínským nádražím a svým způsobem jsou také ve válce. Každý den totiž o bojích slyší přímá svědectví. „Jedna maminka byla s dětmi ve stanu sotva patnáct minut, když se dozvěděla, že její manžel padl u Kyjeva. Zhroutila se a skončila v nemocnici, její děti si zatím vzala domů naše hasička,“ líčí starosta hasičů Michal Mlynkec.

Ruské zbraně ohrožují na životech i české krajany na Ukrajině, kteří žijí v takzvané Volyni. V pátek bylo bombardováno město Luck, kde je stále činný český spolek. Luck přitom leží jen 88 km od polských hranic a pouhých 623 km od Ostravy, válka se nebezpečně blíží. „Právě organizujeme evakuaci krajanů z bombardovaného Žitomiru s okolím, do Česka jsme už dostali na tisícovku krajanů,“ informuje CNN Prima NEWS Dagmar Martinková ze Sdružení Čechů z Volyně.

Když Putin zavelel dobýt Ukrajinu, vyhlásil válku i části někdejšího Československa – Podkarpatské Rusi. Ta byla součástí republiky v letech 1919 až 1939. „Už jako malou holku mě učili hymnu Kde domov můj. Škoda, že Zakarpatí nezůstalo v Československu, to bychom dneska byli v Evropské unii a měli mír,“ zasní se na ukrajinsko-slovenských hranicích Olena Čeporová z městečka Mižhirje v Zakarpatské oblasti. Tenhle sen se nesplnil a nyní se z Ukrajiny utíká před ruskými tanky.