Zemře zhruba každý osmý až devátý muž, kterého z městečka Kosiv povolá vojenská správa na frontu. „Máme 32 tisíc obyvatel a na frontu už byla odvedena tisícovka mužů. Rusové jich zabili 74 a každému z nich jsem byl na pohřbu. Dalších více než 40 chlapců zůstává nezvěstných a z války se vrací i spousta invalidů bez končetin, zrovna organizujeme finanční sbírku na protézy,“ vypráví pro CNN Prima NEWS Jurij Ploskonos, 54letý starosta Kosivu. Města v Ivanofrankivské oblasti na jihozápadě Ukrajiny, kterému se v roce 2019 podařilo proniknout na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Reality show Farma Vojty Kotka televizní diváky baví. Primácký pořad ukazuje snahu slavného herce uspět s vlastním hospodářstvím, naučit se znovu existovat v souladu s přírodou. Jak se ale doopravdy žije českým sedlákům, u jejichž každodenní lopoty kamery chybí? Co v 21. století zbylo z dřiny dávných předků, co je úplně jinak? Pro CNN Prima NEWS to popisuje soukromý zemědělec Daniel Pitek, který o realitě českých rolníků vydal knihu, píše o ní s úspěchem i na sociálních sítích.
Bez domova a bez rodičů, k obraně Ukrajiny se však přihlásil dobrovolně. Ale ještě před třicátými narozeninami padl. „Bojoval celé dva roky a zahynul na frontové linii mezi Dněpropetrovskou a Doněckou oblastí. Strašně moc přitom toužil po vlastním domově a během vojenské služby si dokonce koupil chatku se zahradou. Bohužel nikdy už vysněný domov nespatřil na vlastní oči, jen na videu,“ vypráví pro CNN Prima NEWS Nataliya Sanotska, ředitelka azylového domu Společnosti vzájemné pomoci Osela v západoukrajinském Lvově.
Korzující lidé, smějící se děti, hádající se dav, pískání, tleskání, pořvávání. Tak jako každý rok, na Národní třídě během 17. listopadu bublají všechny emoce – nehledě na to, kdo je u moci.
Přišlo jen 150 protestujících, ale organizátorka demonstrace je nadšená, že mezi vrstevníky našla tolik „statečných duší“, jak říká účastníkům. Ema Chramostová studuje první ročník Filozofické fakulty Ostravské univerzity. „V průběhu přednášky mě naštvalo, že se v našem městě nechystají kolem výročí 17. listopadu žádné demonstrace. A že zřejmě ani mým vrstevníkům nevadí, že Motoristé sobě posílají do vlády Filipa Turka a Petra Macinku,“ vypráví svolavatelka sobotního protestu. V ruce drží karton s výmluvným textem: „Filipa Turka do vlády? To jste se snad zbláznili. Rasistu a sexistu? Řekněte ne fašismu.“
Rusové si zahrávají s jadernou katastrofou, když i na město Slavutyč poblíž Černobylské elektrárny posílají drony. Útok z letošního října způsobil výpadek v dodávkách elektřiny pro sklad vyhořelého jaderného paliva. „Válka k nám došla hned na počátku invaze, ale stal se zázrak a transportéry i tanky jsme tehdy ze Slavutyče vyhnali pokojnou demonstrací. V nedaleké obci Jahidne však ruská armáda ve stejné době mučila a vraždila civilisty, obětí se stalo i dvanáctileté dítě,“ vypráví pro CNN Prima NEWS Volodymyr Shulha, jeden z hlavních inženýrů v kritické infrastruktuře města ležícího na běloruských hranicích.
Hroby jako cíl dušičkového výletu? Proč ne, obec s názvem Hroby leží 38 kilometrů od hranic Království českého s Markrabstvím moravským. Přímo na historické zemské čáře pak najdeme městečko Počátky, které v názvu symbolicky obsahuje zrození. To jsou ideální leitmotivy pro výlet v den Památky zesnulých (2. listopadu), kdy si připomínáme konečnost lidského života. I významní rodáci z Počátek, Hrobů, Žirovnice, Kamenice nad Lipou a dalších zapadlých městeček v okolí se totiž časem proměnili ve slavné nebožtíky. V Počátkách se třeba chlubí básníkem Otokarem Březinou, ale i Bohumilem Hrabalem, neboť na tamním náměstí před hotelem U Modré hvězdy vznikla slavná scéna z filmových Postřižin.
Pokud by padl do ruského zajetí, přišla by za tetování tvrdá reakce. „Asi by mi je zaživa vyřízli z kůže, ale možná bych skončil i hůře,“ říká pro CNN Prima NEWS 38letý Andrij Romanov, voják teritoriální obrany a zároveň člen vedení radnice v ukrajinské Rešetylivce v Poltavské oblasti. Na prsou nosí verš z populární písně, který se během okupace proměnil ve vlastenecký pozdrav. A druhé tetování souvisí s ukrajinským černým humorem. Jde o trojlístek v kruhu, což je logo pro národní značku jakosti, certifikát schválený kyjevskou vládou již v roce 2001. Rusům takto Ukrajinci výsměšně vzkazují, že jsou prostě lepší...
Slezské Pavlovice, to je bohem (i všemi ostatními) zapomenutá vesnice u polských hranic v okrese Bruntál, ve které je třetina obyvatel v exekuci. Ještě dlouho po sametové revoluci tu volby vyhrávala KSČM, přičemž letos zde očekávali komunistický comeback. Omyl. Obec má 140 voličů a ti dali extrémní počet hlasů ANO (66 %) a až s velkým odstupem Motoristům (16 %) a SPD (9 %). Ostatní politiky tam vyautovali, přičemž obdobně volil venkov v mnoha regionech někdejších Sudet. Co k takovým výsledkům vedlo, to týden po volbách rekapituloval reportér CNN Prima NEWS přímo v pohraničí.
I když osm volebních komisařů sedí přímo mezi pěti tisíci svazky obecní knihovny, většina z nich přiznává, že už knihy dávno nečte ani doma. Volební místnost přímo mezi regály s knížkami, to je unikát, ale v Bašce u Frýdku-Místku už si zvykli. Voliči na různých místech v republice hlasují také v sídlech horské služby, hasičských zbrojnicích nebo v restauracích.
Od posledních parlamentních voleb za socialismu uplynulo 39 let. „Chtěl bych znovu zavést volební povinnost jako za komunistů. Spousta lidí dneska nadává na politiku, ale nezvednou pr*el a k těm volbám nejdou,“ kritizuje dnešní poměry 80letý Ivo Kozar z Ostravy. A dalo by se za totality něco změnit volbami? „Vláda jedné strany se mi moc nelíbila, i když jsem jí to pokaždé hodil. Naposledy jsem Národní frontu volil v roce 1986. A je pravda, že to bylo o ničem. Zato dneska mohou voliči klidně vyměnit vládu, v tom je demokracie dobrá,“ věří bývalý zedník, který na Ostravsku stavěl uhelné doly či elektrárnu v Dětmarovicích.
Kdo chce k volební urně, musí se prodrat hospodským sálem. „My tam nespěcháme, jen běžte,“ směje se partička, která v beskydském pohostinství U Tkáčů v obci Ostravice sedí asi tři metry od plenty a urny. Tihle pivaři (i pivařky) dávají přednost voličům, kteří přišli pouze hlasovat a nemíní tu nad půllitry posedávat dlouhé hodiny. Zato výčepní a zároveň servírka Anička Kišová má dnes výhodu: volit bude přímo na pracovišti. Jen pořád neví, komu to hodí.
Předvolební atmosféra v Česku houstne. Dokresluje to i dění pod okny Pražského hradu během sobotního odpoledne. Na Hradčanském náměstí se totiž scházejí dvě skupiny lidí s naprosto odlišnými názory. Lidé na sebe křičí, ukazují prostředníčky, naznačují rukama střelbu z pistole a předhánějí se v mírnějších i ostřejších skandovaných heslech. Díky početnému policejnímu dozoru a lidem z antikonfliktního týmu zůstává jen u slovních přestřelek. Rozpory mezi oběma názorovými skupinami jsou ale více než markantní.
Naši reportéři jsou denně v terénu, aby vám mohli přinášet ty nejzajímavější a nejzásadnější informace z dění v Česku i zahraničí. Podívejte se na reportáže z války, z vyloučených lokalit, ale i z volebních kampaní nebo nejzajímavějších koutů naší planety.
prima-cnn-news
prima-zeny
prima-zoom
prima-fresh
prima-cool
lajk
prima-living
