Reportáž

Paní Věra v bílém triku s nápisem Stačilo! působí na mítinku Petra Fialy jako rudý hadr v býčí aréně. „Vypadněte,“ vyzývá ženu několik účastníků předvolebního shromáždění na Moravském náměstí v Brně. „Vy vypadněte,“ odvětí ovíněná Věra, která dodá: „Já su hrdá komunistka.“ Hádka přechází ve strkanici. „Tak běžte už jinam, sv*ně jedna komunistická,“ zazní v hloučku. Stoupenci Stačilo! opětují ještě tvrdšími vulgarismy. Vypadá to na pranici, ale zasáhne moderátorka Iva Pazderková, která paní Věru chytne kolem krku a vyzve ji, aby premiérovi položila otázku. Žena ji není schopna naformulovat a jen na Fialu křičí, že „lže o Ukrajině“. Drama vzápětí utiší otevření grilu a část Fialových odpůrců zpacifikuje vůně moravských klobás a uzeného. Rozdávají se zdarma.

Česká Lípa je město, které mnozí znají jen z pohledu přes čelní sklo při průjezdu po místní estakádě. Pokud ale na chvíli zpomalíte, uvidíte její krásné centrum a ukáže se v úplně jiném světle. Třetí největší město Libereckého kraje překvapí pestrým programem kulturních akcí, historickými památkami i mnoha zážitky z přírody. Vydali jsme se na místo a zjistili, proč by Česká Lípa měla být i vaší letní zastávkou.

Pardubický kraj nabízí mnohem víc než věhlasný pardubický perník. Vydali jsme se na výlet a navštívili několik krásných míst - od Heřmanova Městce přes Slatiňany až po Rychmburk a Pardubice. Ať už hledáte klid v přírodě, dotek historie či kouzelný svět fantazie, objevili jste to pravé místo.

Prosím vás, jaká válka? Ten Trump si Putina namaže na chleba, on ho vymaže z mapy! Tak řeční předseda hnutí ANO Andrej Babiš k asi stovce účastníků předvolebního mítinku v Háji ve Slezsku. V opavském okrese. Politologové by nesouhlasili, ruská hrozba je reálná, ale tohle je soutěž ve sběru hlasovacích lístků pro podzimní parlamentní volby. „A kdo jiný by měl vyhrát? Kdysi jsem volil sociální demokraty, ti jsou ale mrtví, tak volím ANO. A teď jsem se vyfotil s panem předsedou,“ má radost 76letý Pavel Čecháček. Expremiér na očekávaném vítězství pracuje odhodlaně, po slezských dědinách sbírá doslova hlas po hlase.

Dřevěný kostel v Gutech se proměnil v hromadu ohořelých trámů po žhářském útoku v roce 2017. Chrám v Hrabové zase v roce 2002 zapálil elektrický zkrat. Obě roubené svatyně ale znovu povstaly z popela. Na severovýchodě republiky lze obdivovat i dalších 15 kostelů postavených z trámů. „Dřevěné kostely voní. Dřevem i dost specifickými vůněmi z konzervačních prostředků, kterými musí být dřevo ošetřeno. A také hřejí, když se do dřeva opře sluníčko, je to uvnitř kostelíka hned poznat. Voní a hřejí,“ obdivuje beskydské a pobeskydské roubené chrámy kunsthistorička Národního památkového ústavu v Ostravě Romana Rosová.

Jmenuje se Natalia a příští rok oslaví padesátiny. „Sloužím přímo na frontě u vojenské záchranky jako anesteziologická sestra,“ vypráví exkluzivně pro CNN Prima NEWS. „Všude nad námi jsou ruské drony, pro zraněné a mrtvé můžeme jen za soumraku nebo v části noci,“ líčí. Příjmení prozradit nemůže, ani lokaci své roty, ale vytahuje mobil a ukazuje snímky a videa z rozstříleného Bachmutu. „Před válkou to byl můj domov, teď už město neexistuje, ani můj dům, ani ulice. Tohle všechno je pro mě zapomenutá minulost a já se musím dívat do budoucnosti,“ říká. „Vyhrajeme. Kdo ale neprošel válkou v první linii, tak nikdy nemůže pochopit, co je to je válka.“

Už v první třídě ji soudružka učitelka dehonestovala před spolužáky, protože věří v Boha. „Když jsme na velehradské pouti v červenci 1985 vypískali soudruhy z tribuny, a to včetně ministra kultury Klusáka, tak jsem ale poprvé pocítila, jak mohou být katolíci silní. A byla v tom i naděje, že nám komunisti nebudou vládnout navždy,“ vzpomíná knihovnice Eva Chudejová. Tehdy jí bylo 20 let a na velehradské Národní pouti se stala součástí až čtvrtmilionové komunity věřících z celého Československa. „Celou noc přicházely pěšky tisíce věřících a s takovou účastí StB vůbec nepočítala,“ popisuje pouť, která je považována za první masovou veřejnou konfrontaci s režimem během Husákovy normalizace.

V Osvětimi prý psychicky odpadali nejrychleji vězni, kteří se upínali na rychlý konec války, který měl přinést i konec všech utrpení. Nedokázali si v tom pekle vytvořit každodenní malé radosti. Takto uvažuje filmařka Olha Hdulia (40) z kyjevského předměstí Irpiň. A proto nechce odhadovat, kdy skončí válka v její vlasti: „I pod smrtícími ruskými nálety musíme žít jako v míru a dělat si velké a malé radosti.“ Vystudovaná režisérka nyní řídí charitativní organizaci Sigma Irpiň a radí spoluobčanům, že si nemají vytvářet falešná očekávání, ale ani propadat beznaději. „Jedno naše lidové rčení říká: ‚Dělej si svoje!‘ To je hrozně důležité, a podle mě tento recept na přežití ve válce praktikuje stále více Ukrajinců.“

Na luxusní limuzíny a dechberoucí supersporty je v ulicích knížectví vlastně každý zvyklý. Ani turistům už příliš dech nevyrazí. Když se ale po nejslavnější městské trati F1 po celé odpoledne postupně trousí nablýskaní veteráni, někteří dokonce z předválečných let, tak jsou rázem v centru pozornosti objektivů. A přesně tak tomu bylo začátkem května, kdy Monakem vedla závěrečná etapa veteránského závodu Czech Oldtimer Express, kam zamířil jako účastník i moderátor CNN Prima NEWS Jiří Šlégl.

Česko-slovenská výprava sedmi historických vozidel na výstavu EXPO 2025 v japonské Ósace vyjela od Pražského hradu. Kolonu odstartoval prezident Petr Pavel s velvyslanci některých zemí, kterými budou auta projíždět. Robot Expedice z Prahy do Ósaky je inspirovaná legendární výpravou Sakura 1970, při níž čtveřice mladých Čechů dorazila stopem a pěšky na první EXPO do Ósaky v roce 1970. Výpravu historických a doprovodných aut čeká zhruba 16 tisíc kilometrů, v Ósace by se měla představit při Českém národním dni. Ten se uskuteční 24. července a přítomen bude i Pavel v rámci své plánované návštěvy Japonska. Slavnostním zahájením provázel moderátor CNN Prima NEWS Jiří Šlégl.

Kvůli podezření z terorismu v řadách al-Káidy byl zadržován neuvěřitelných 14 let, Spojené státy ho ale za celá ta léta nedokázaly z ničeho obvinit. Zato ho vyšetřovatelé a dozorci mučili, vyhrožovali mu zmizením či utopením nebo byl sexuálně zneužíván. Čtyřiapadesátiletý mauritánský inženýr Mohamedou Ould Slahi ale jako jediný z vězňů dokázal přímo na americké vojenské základně Guantánamo napsat knihu, která posléze výrazně přispěla k jeho propuštění. Slahi ji nazval Deník z Guantánama a nyní z ní bude číst i českým čtenářům.