Máte podnikatelský nápad? Nejdřív zjistěte, jestli ho vůbec někdo chce. Pomoci může i AI
Čtyř jednodenních workshopů v Praze a Brně se zúčastnilo celkem 118 lidí s nejrůznějšími nápady. Zdroj: Inovační sprinty | inovacnisprinty.cz
Mít dobrý nápad ještě neznamená, že za něj budou zákazníci ochotni zaplatit. Přesto lidé často stráví měsíce, někdy i roky jeho rozvíjením, aniž by se jich vůbec zeptali. Letní Inovační sprinty Fakulty podnikohospodářské VŠE ukázaly, že první ověření může přijít mnohem dřív. Během jediného dne si účastníci zkoušeli ověřit své zákazníky, cenu, komunikaci i samotný smysl projektu. A pomáhala jim také umělá inteligence.
Máte nápad, který by mohl změnit svět. Nebo alespoň usnadnit život několika tisícům lidí. Začnete ho rozvíjet, vymýšlet název, logo, web, možná už dokonce přemýšlíte o firmě. A pak zjistíte, že vlastně nevíte jednu zásadní věc: Bude to někdo chtít?
Právě na tuto otázku se zaměřily letní inovační sprinty Fakulty podnikohospodářské VŠE. Čtyř jednodenních workshopů v Praze a Brně se zúčastnilo celkem 118 lidí s nejrůznějšími nápady – od podnikatelských projektů přes inovace ve firmách až po zcela nové služby.
Cílem nebylo během jediného dne vytvořit nový startup. Naopak. Účastníci měli co nejrychleji zjistit, zda má jejich nápad vůbec smysl dál rozvíjet. „Spousta lidí má v hlavě hromadu nápadů, jak zlepšit svět, začít podnikat nebo rozjet nějaký projekt. Jenže první krok často trvá strašně dlouho. A když už člověk začne, objeví se milion otázek, na které nemá odpověď. Najednou je z toho desetiletý projekt,“ popisuje Kamila Zahradníčková, doktorandka FPH VŠE Praha, startupová zakladatelka a iniciátorka inovačních sprintů.
Právě tomu se podle ní sprint snaží zabránit. „Za jeden den si účastníci přinesou nápad, ověří některé tržní předpoklady, komunikaci a začnou prvním krokem zjišťovat, jestli je jejich nápad vůbec životaschopný. Jestli má smysl se mu věnovat další týden, rok nebo deset let,“ dodává.
Kdo přišel své nápady otestovat?
Mezi účastníky rozhodně nebyli jen začínající studenti, těch byla maximálně třetina. Zároveň více než třetinu inovátorů tvořily ženy.
Dorazili lidé, kteří mají zaměstnání a chtěli by rozjet vedlejší projekt, podnikatelé s několika firmami i majitelé firem hledající nový způsob, jak své služby nebo produkty využít lépe, více či jinak.
Právě rozdílné zkušenosti se ukázaly jako jedna z výhod celého formátu.
Skupiny byly navíc záměrně malé, maximálně třicetičlenné. Vedle práce s facilitátory tak vznikal prostor i pro vzájemnou zpětnou vazbu. „Měli jsme tam studenty s obrovským množstvím energie a teoretických znalostí, ale také zkušené podnikatele. A právě jejich zpětná vazba mezi sebou byla skvělá. Nebylo to tedy jen o AI,“ vysvětluje Zahradníčková.
Inovačních sprintů se účastnili také experti na design, testování a průzkum trhu: Marek Nebesář, Operations Director a spoluzakladatel Behavio, Vanda Seidelová, investorka (NeoZone Collective) a propagátorka podnikavosti (BeNextOne, Lyžák Jinak) a Michal Strnadel, předseda Asociace UX a Design Lead ve Slevomatu. Z jejich expertního panelu, jehož záznam je k dispozici zde, vyplynulo pro inovátory několik zásadních doporučení.
Jeden den, který má ušetřit roky
Co tedy člověka na takovém sprintu vlastně čeká? „Série nesplnitelných úkolů,“ směje se Zahradníčková. Hned ale dodává, že účastníci na ně nejsou sami. Organizátoři je jednotlivými kroky provedou.
Během intenzivního dne se zaměřují například na to, kdo je jejich cílový zákazník, jak se chová, jaké má alternativy, co od služby očekává nebo jak s ním komunikovat.
A potom přijdou praktické otázky. Co má říkat web? Jak má vypadat reklama? Kolik by měla služba stát? A především – dává to zákazníkovi vůbec smysl?
Cílem není odejít ze sprintu s hotovou firmou a představou o milionovém obratu. „Chceme, aby člověk odcházel s tím, že ví, jaký je jeho další malý krok. Nemusí to být ‚založím si firmu a budu miliardář‘. Může to být úkol na příští týden nebo měsíc,“ vysvětluje Zahradníčková.
Největší problém? Zeptat se skutečného zákazníka
Právě kontakt s potenciálními zákazníky bývá podle ní jednou z největších překážek. Nejen proto, že správného člověka není vždy snadné najít. „Už jen představa, že mám jít na ulici, oslovit tři lidi a zeptat se jich, jestli by za můj technologický startup zaplatili, je pro spoustu lidí ohrožující,“ říká Zahradníčková.
A tím to nekončí. Člověk musí najít správného respondenta a zároveň položit otázku tak, aby mu odpověď předem nenaznačoval.
Právě tady do hry vstupuje umělá inteligence.
Čtyř jednodenních workshopů v Praze a Brně se zúčastnilo celkem 118 lidí s nejrůznějšími nápady. Zdroj: Inovační sprinty | inovacnisprinty.cz
AI jako první zákazník
Součástí sprintů byli také takzvaní AI respondenti – digitální zákazníci, kteří dokážou autenticky reagovat na otázky týkající se konkrétního podnikatelského nápadu.
Jejich hlavní výhoda je podle Zahradníčkové v dostupnosti. Inovátor nemusí složitě hledat respondenty a může otázky opakovat nebo upravovat. „Když se jednou zeptám špatně, nejenže se neztrapním, ale můžu se zeptat podruhé a nic mě to nestojí. Zároveň si můžu vyselektovat přímo cílovou skupinu, která mě zajímá,“ vysvětluje.
AI tak podle ní může odstranit jednu z bariér, která začínajícím podnikatelům brání v prvním testování.
Neznamená to ale, že digitální zákazník dokáže nahradit skutečného člověka.
Tady má AI své limity
Právě naopak. I při práci s AI je podle Zahradníčkové nutné vědět, z jakých dat systém vychází a jaký model je pod ním. „Když jsou pod tím špatná data nebo nevhodný model, nebude to fungovat dobře. AI musí být pro daný účel vhodně nastavená a musí umět informace správně odvozovat,“ upozorňuje.
Výraznou hranici vidí především tam, kde vstupuje do hry skutečný lidský prožitek. „Velmi znatelný limit je u věcí, které souvisejí s ergonomií, pohodlím nebo třeba s tím, jestli něco bolí. Je to taková až tělesnost,“ říká.
Pokud tedy někdo vyvíjí například produkt, který má člověk fyzicky používat, digitální respondent může pomoci s prvními otázkami, ale skutečného zákazníka nakonec nenahradí.
Co bude po skončení sprintů?
Podle Zahradníčkové by podobný formát nemusel zůstat jen jednorázovou aktivitou jedné vysoké školy.
Do budoucna by si dokázala představit pravidelné sprinty například pod záštitou regionálních inovačních center. „Máme 118 lidí, kteří si přes léto řekli: Ano, věnuju jeden den tomu, abych zkusil něco nastartovat. O kolik rychleji bychom se jako podnikatelé, iniciátoři nebo celá společnost mohli posunout, kdyby byla podobná iniciativa podporována systematicky?“ ptá se doktorandka a startupová zakladatelka.
Podle ní by tak lidé nemuseli své nápady nechávat doma v šuplíku. Dostali by možnost rychle zjistit, jestli mají potenciál – a teprve potom se rozhodnout, zda do nich investovat další měsíce nebo roky.
A možná právě v tom spočívá největší lekce celého sprintu: Než začnete stavět svůj vysněný produkt, zjistěte, jestli ho někdo opravdu chce. Čím dříve se zeptáte, tím méně času můžete ztratit. Více informaci najdete zde.
Partnery Inovačních sprintů byla Fakulta podnikohospodářská VŠE, startup Lakmoos AI, Česká inovační platforma a Česká startupová asociace, media house Startup Kitchen, byznysová platforma DoToho! a vzdělávací platforma #HolkyzByznysu. Zázemí pro workshopy a ekosystémové know-how poskytla inovační agentura JIC, podnikatelský inkubátor a coworking xPORT VŠE, byznys hub Opero a akcelerační program Start it @ČSOB.
