množitel

„Ač nám tvrdili, že jde o čistou linii, nejde! Po týdnu od koupě nám obě holky umřely bolestivou smrtí (jedna po silném krvácení, druhou jsme po bolestech nechali na doporučení veterinářky uspat). Vet nám řekla, že je to dědičné a způsobené křížením mezi sebou.“ Jedna z mnoha výpovědí lidí, kteří naletěli množitelům potkanů. Ti totiž zjistili, že už i na drobných hlodavcích se dá slušně vydělat.

Čím vyšší výdělek, tím menší zodpovědnost – ježčí množírny fungují na stejném principu jako psí nebo kočičí. Rozdíl mezi nimi je ten, že o těch ježčích se nemluví. Málokoho by totiž napadlo, že ten roztomilý ježek bělobřichý, kterého nabízejí přes inzerát, má vrozené vady, jeho rodiče byli příbuzní a případného nového majitele tak čeká nejedna návštěva veterináře a nemalé výdaje s nejistým výsledkem.

Herečka Jana Stryková se do povědomí pejskařů zapsala jako odpůrkyně množíren. Stalo se tak poté, co si adoptovala fenku, která sloužila množiteli jako stroj na štěňata. Stryková s ní strávila nespočet hodin u veterináře. Po čtyřech letech se však stav fenky jménem Babetta natolik zhoršil, že se herečka rozhodla pro její eutanazii.

Člověk si koupí či adoptuje čistokrevné kočičí plemeno. A protože jeho nový domácí mazlíček je pro něj dokonalý, rozhodne se, že by měl mít potomky. Ať už díky nim něco vydělá nebo ne, svým krokem přispěje nejen k plnícím se útulkům, ale také k vysoké pravděpodobnosti, že se kvůli jeho touze po koťatech rozběhne koloběh nemocí a vrozených vad.