Útulky jsou plné a koček dál přibývá.
Člověk si koupí či adoptuje čistokrevné kočičí plemeno. A protože jeho nový domácí mazlíček je pro něj dokonalý, rozhodne se, že by měl mít potomky. Ať už díky nim něco vydělá nebo ne, svým krokem přispěje nejen k plnícím se útulkům, ale také k vysoké pravděpodobnosti, že se kvůli jeho touze po koťatech rozběhne koloběh nemocí a vrozených vad.
Kočičí útulky jsou prakticky celoročně plné. Několikrát za rok vyhlašují tzv. stopstav, kdy už další zvířata jejich kapacita nepojme. Hlavní zdroje, které útulky zásobují, jsou dva – toulavé nekastrované kočky, které se množí mezi sebou, a množitelé. A opět stojíme na rozcestí. Není totiž množitel, jako množitel.
„Namnožené kočky a psi se v České republice rekrutují ze dvou zdrojů. Buďto jde o rozjetý byznys, který nese rysy organizovaného zločinu, kdy se zvířata neprodávají pouze tuzemsky, ale převážejí se také do zahraničí,“ vysvětluje Adéla Kroupová ze skupiny Můj život s kočkou. „Druhý typ zdroje nekonečného zvířecího utrpení jsou spořádaní občané České republiky, kteří buďto z neznalosti, nebo v sobecké touze po přítomnosti zvířecích mláďat nebo i lehké chuti si přivydělat - množí. Jde o tzv. ‚gaučové množení‘, kdy zvířata na první pohled povětšinou netrpí a je o ně dobře postaráno. Bohužel i přesto lze hovořit o týrání zvířat chovem,“ dodává Kroupová.
Kupovat napodobeniny není COOL
Právě na „gaučové množení“ se zaměřuje osvětová kampaň, kterou skupina nedávno spustila. Často v ní zaznívá pojem „týrání chovem“. O co vlastně jde?
„O týrání zvířat chovem hovoříme v souvislosti s rozmnožováním zvířat již zasažených inbreedingem, tj. příbuzenským šlechtěním a tam spadají veškerá existující plemena. Množitel tak bez znalosti vzájemných příbuzenských vztahů mezi zvířaty, bez testů a informací o zdravotní historii a genetických predispozicích chovného páru k sobě nahodile připařuje zvířata za jediným cílem - produkcí koťat,“ popisuje Adéla Kroupová.
Na nebezpečí skryté za bezhlavým množením psů a koček upozornila i veterinářka Martina Načeradská, která zároveň naráží na další problém. „Vedle množíren, kde jsou zvířata v klecích či kotcích tady máme lidi, co ‚množí‘ doma, protože jim přijde, že jejich fenka/kočka jsou nejkrásnější, nejchytřejší nebo nejlepší na světě a určitě musí mít teda mladé. Tito lidé si neuvědomují, že když už udají mláďata své fenky/kočky, připraví o potenciální majitele zvířata z útulku,“ vysvětluje Načeradská.
Micka a její koťata
V kočičích útulcích ale nebojují jen s nedostatkem zájemců. Hlavním problémeme je neustálý příval nových koček, jak dokládá Anežka Štelclová ze spolku Opuštěné kočičí tlapky. „99,9% procent koček, které se dostanou k nám do útulku je namnožených. Momentálně mě napadají jen 2 kočky, které k nám přišly i s průkazem původu,“ popisuje Štelclová s tím, že se ale nejedná o kočky z „klasických“ množíren, nýbrž o následky domácího množení.
Domácí množírna nebo takzvaní drobní množitelé, to jsou prostě všichni lidi, kteří si pořídí kočku nebo kocoura a dopustí, aby kočka zabřezla nebo kocour oplodňoval jiné kočky. Zvlášť na vesnicích je jich plno… Množitel je i ten, kdo chce, aby jeho Micka mela aspoň jednou koťata.
Podle Štelclové z Opuštěných kočičích tlapek je situace útulků v Česku katastrofální. „A hlavní podíl na tom mají právě drobní množitelé. Navíc převážná většina kočičích útulků je soukromá, dělají to lidé, kteří mají kočky prostě rádi a chtějí jim pomoci, ale dělají to ve svém volném čase, často bez podpory institucí, kterým to nařizuje zákon,“ popisuje Štelclová s tím, že nejen lidé samotní, ale obce často nechají zajít situaci tak daleko, že se stane neúnosnou. Jak pro samotná zvířata, tak pro útulky, které se nepřestávají plnit.
Množení koček může ublížit. Zdroj: Můj život s kočkou
