Čím vyšší výdělek, tím menší zodpovědnost – ježčí množírny fungují na stejném principu jako psí nebo kočičí. Rozdíl mezi nimi je ten, že o těch ježčích se nemluví. Málokoho by totiž napadlo, že ten roztomilý ježek bělobřichý, kterého nabízejí přes inzerát, má vrozené vady, jeho rodiče byli příbuzní a případného nového majitele tak čeká nejedna návštěva veterináře a nemalé výdaje s nejistým výsledkem.
„Ježkové z množíren nemají genetická vyšetření, jsou často nabízeni na inzertních webech, v obchodech se zvířaty nebo na burzách,“ popisuje Katka Urbanová ze slovenského spolku Ježko africký v núdzi, který se zaměřuje na péči o ježky z množíren a osvětu. „Množitelé ježky prodají komukoliv, kdo zaplatí, a to bez ověření zázemí v novém domově. Často zájemce přesvědčují o jednoduchosti chovu, aby zvíře zatraktivnili. Díky rostoucí popularitě tohoto zvířete roste i poptávka,“ upozorňuje Urbanová s tím, že lidé však většinou hledí hlavně na cenu, a tak volba většinou padne na levnější zvíře bez jakékoliv záruky.
Stejně jako u koček a psů se i u ježků skrývá pod pojmem „množitel“ každý, kdo zvířata množí bez potřebných testů, znalostí a průkazu původu (PP). „Neznamená to, že ježek bez PP je méněcenný, ale koupí takového zvířete podpoříte byznys někoho, komu na zvířatech nemusí ani záležet,“ vysvětluje Katka Urbanová, která zároveň upozorňuje na zvýšené riziko genetických vad či množení nevhodných jedinců. „PP neznamená, že ježek nikdy neonemocní nebo bude nesmrtelný. Ale chovatelé se snaží eliminovat zdravotní problémy a vy tak dostanete to, za co si zaplatíte i se zárukou, že rodiče byli chováni v dobrých podmínkách.“ Podle Urbanové navíc dobrý chovatel zájemci ježka neprodá, dokud se neujistí, že bude žít v dobrých podmínkách.
Množení pro radost je pořád množení
Za svou praxi se Katka Urbanová setkala se třemi typy množitelů, z nichž nejhorší je podle ní „množitel businessman“. Jak pojmenování napovídá, jde mu pouze o zisk a o zdravotní stav či pohodu zvířat se vůbec nezajímá. Dalším typem jsou „množitelé z neznalosti“, kteří se snaží, aby se u nich zvířata měla dobře a mnohdy vůbec netuší, že existují chovné stanice ježků. V tomto případě je velká šance, že po zjištění informací od chovu ustoupí nebo si chovnou stanici sami zřídí. Poslední skupinou jsou „nezodpovědní množitelé“, jejichž vzorec chování je stejný, jako u drobných množitelů psů či koček. Mají dojem, že množení zvířat nevyžaduje žádné znalosti, a tak vesele množí zvířata především proto, že zkrátka mohou.
Spolek Ježko africký v núdzi se setkal se všemi výše uvedenými typy množitelů. Pomoc u nich našel například sameček se samičkou z nevyhovujících podmínek, kdy je jejich majitelka chtěla prodat za vysoké částky i přes jejich špatný zdravotní stav. Zlomená noha, extrémní podvýživa, vylomené zuby, metabolické problémy a další – taková byla diagnóza samičky, která sloužila jako továrna na ježčí mláďata. Po měsíci snahy o její záchranu musela být utracená. Desítky jejích mláďat skončily rozesety po Slovensku. Jedno z nich se dostalo do jiné množírny, kde ho zřejmě čeká stejný osud, jako jeho matku.
Dalšími zachráněnými ježky, kteří se dostali do péče spolku, byly tři samičky z Česka. „Hula, Babet a Prima pocházely z jedné z největších a chronicky známých českých množíren. Jedna ze samiček byla dokonce prezentovaná jako samec. Šlo o extrémně psychicky zlomená a vystresovaná zvířata krmená nevhodnou stravou, což vedlo ke ztučnění jater,“ popisuje stav ježčích samiček při příjmu Urbanová. Drápky měly zarostlé do tlapek a trpěli plísňovým onemocněním. Prima kvůli tomu dokonce přišla o bodliny a její léčba trvala tři měsíce. „Šlo o matky desítek mláďat v Česku a na Slovensku. Tento množitel pravidelně prodává zvířata na burzách a je chronicky známý mnohým majitelům ježků kvůli prodeji nemocných mláďat. Ta často uhynou pár dní po příchodu do nového domova,“ popisuje praktiky českého množitel Katka Urbanová.
Přemýšlíte o pořízení ježka bělobřichého jako domácího mazlíčka? Přečtěte si, na co dát pozor při výběru a jakou péči ježci vyžadují.